Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 188/2020-61
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupené Mgr. jméno příjmení jméno,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení 24 714,16 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 467,32 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 14. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 11 246,84 Kč s příslušenstvím, kapitalizovaného úroku ve výši 5 257,39 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 22 024,16 Kč od 5. 3. 2020 do zaplacení, a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 345,32 Kč od 14. 1. 2020 do 4. 3. 2020 zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 467,32 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 14. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 11 246,84 Kč s příslušenstvím, kapitalizovaného úroku ve výši 5 257,39 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 22 024,16 Kč od 5. 3. 2020 do zaplacení, a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 345,32 Kč od 14. 1. 2020 do 4. 3. 2020 zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 24 714,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný byl v souladu se Smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím Kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením smlouvy zavázala takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 37 393,32 Kč, celkem na poskytnutý úvěr uhradila 23 926 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1. úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 30. 12. 2019 a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 30. 12. 2019. Žalovaná však neuhradila ničeho i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 22 024,16 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 690 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč.
2. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 21. 1. 2021 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované, výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr.
3. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou přítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným paragrafem v její nepřítomnosti.
4. Žalobkyně předložila Úvěrovou smlouvu ze dne datum uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované s úvěrovým rámcem 26 000 Kč, smlouva je žalovanou podepsána. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalované, kdy jakožto zdroj příjmu je uveden zaměstnanec u právnická osoba a v kolonce příjem je zaznamenána částka 18 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaná bydlí u rodičů, má základní vzdělání a příjmy ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč. Z výpisu čerpání žalované vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobkyně čerpala celkem 37 393,32 Kč a uhradila zpět 23 926 Kč. Dále žalobkyně doložila výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalované ze dne 30. 12. 2019, kde je žalovaná vyzývána k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 30. 12. 2019. V předžalobní výzvě ze dne 16. 1. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 16. 1. 2020.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně poskytla žalované 37 383,22 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila zpět 23 926 Kč, žalobkyně disponuje osobními údaji žalované a listinami shora uvedenými. Žalobkyně dopisem ze dne 30. 12. 2019 vyzvala žalovanou k doplacení dluhu, tento dopis byl žalované odeslán téhož dne. Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované 37 393,32 Kč, žalovaná vrátila 23 926 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
15. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 37 393,22 Kč a žalovaná vrátila pouze 23 926 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách (13 467,32 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů považovat až upomínku vyhotovenou dne 30. 12. 2019 a odeslanou žalované téhož dne. Tuto je třeba považovat za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání (§ 573 občanského zákoníku), žalovaná byla vyzvána k plnění do 14 dnů od jejího vyhotovení, tedy do 13. 1. 2020. Jelikož žalovaná do tohoto dne neplnila (nebyl tvrzen a tím méně prokázán opak), je od následujícího dne v prodlení a žalobkyni náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 14 531,63 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. Jelikož tak žalovaná k doloženým upomínkám žalobkyně (odeslané ve dnech 30. 12. 2019 a 16. 1. 2020) bezodkladně neučinila, je nepochybně od data 14. 1. 2020 v prodlení s úhradou dluhu. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 13 467,32 Kč, když zohlednil platbu ze strany žalované v částce 23 926 Kč (37 393,32 – 23 926 = 13 467,32) s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
16. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 13 467,32 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 14 954,26 Kč (38,9 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 11 246,84 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 23 515,98 Kč (61,1 %). Žalovaná by tak měla právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (22,2 %), avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.