Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 164/2020-53
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
právně zastoupené Mgr. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 56 194,20 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 4. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 37 194,20 Kč, dále úroku z prodlení z částky 29 312,85 Kč ve výši 9,75 % ročně od 24. 1. 2019 do 3. 5. 2019 a dále zákonného úroku z prodlení z částky 10 312,85 Kč ve výši 9,75 % ročně od 4. 5. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 4. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 37 194,20 Kč, dále úroku z prodlení z částky 29 312,85 Kč ve výši 9,75 % ročně od 24. 1. 2019 do 3. 5. 2019 a dále zákonného úroku z prodlení z částky 10 312,85 Kč ve výši 9,75 % ročně od 4. 5. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit 56 194,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29 312,85 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne datum byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo bezhotovostně a jednorázově převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 111,33 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje květnem roku 2018. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, čímž se dostával do prodlení se splácením úvěru. Dle čl. VI. odst. 2 písm. a) podmínek byla žalobkyně oprávněna při prodlení s jakoukoli úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru účtovat poplatek za každou upomínku, jež byla žalovanému odeslána, a to ve výši 450 Kč. V souladu s čl. VI odst. 3 písm. a) podmínek byla žalobkyně dále oprávněna požadovat po žalovaném uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Dále byla žalobkyně oprávněna dle čl. VI odst. 3 písm. b) podmínek při prodlení žalovaného s jakoukoli úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru požadovat po žalovaném zaplacení zákonných úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s placením úvěru, došlo k zesplatnění úvěru k datu 23. 1. 2019. Žalovaný po zesplatnění pohledávky ničeho neuhradil. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina celkem 29 312,85 Kč, dlužné úroky z úvěru ke dni zesplatnění pohledávky činily 16 003,99 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 499 Kč, a to za prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, dlužné úvěrové poplatky činí 1 350 Kč (poplatky za odeslání tří upomínek), žalobkyně po žalovaném rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, počítané ze zůstatku jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění pohledávky do okamžiku sepisu návrhu v celkové výši 9 028,36 Kč. Žalovaný shora uvedené částky žalobkyni neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalobkyně zaslala dne 12. 1. 2021 soudu vyjádření, v němž uvedla, že před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalovaného, zejména se jednalo o doklady o příjmech, z nichž je patrné, že žalovaný nezaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba, kdy žalobkyni doložil tři výplatní pásky, z nichž je patrné, že v prosinci roku 2017 mzda žalovaného činila 25 080 Kč, v lednu roku 2018 činila čistá mzda 30 098 Kč a v únoru roku 2018 žalovaný pobíral mzdu ve výši 23 962 Kč, dále výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích BRKI a NRKI, rovněž v centrální evidenci exekucí.
3. Žalovaný při jednání soudu k věci uvedl, že část dlužné částky žalobkyni uhradil. Dále uvedl, že se ocitl ve finanční nouzi, tudíž nemohl splácet ani výživné.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 89 760 Kč, a to ve 30 měsíčních splátkách splatných po 2 992 Kč. Úroková sazba činila 111,33 % ročně. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze Smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka podepsaných žalovaným dne datum vyplynulo, že žalovaný obdržel uvedené informace o poskytovaném úvěru, kdy oba tyto formuláře žalovaný podepsal. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum vyplývá, že žalovaný měl hradit celkem 30 splátek po 2 992 Kč měsíčně.
5. Z emailové zprávy odeslané žalovaným žalobkyni vyplývá, že žalovaný požádal o vyplacení úvěru na bankovní účet č. bankovní účet.
6. Z výpisu z běžného účtu za období od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2018 právnická osoba příjmení bylo zjištěno, že dne datum byla na shora účet žalovaného (č. bankovní účet) odeslána částka 30 000 Kč.
7. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že na shora uvedený úvěr byla uhrazena dne 6. 6. 2018 částka 4 000 Kč, dne 2. 7. 2018 byla uhrazena částka 4 000 Kč a dne 17. 7. 2018 částka 3 000 Kč Celkem tedy bylo uhrazeno 11 000 Kč.
8. Z listin y předložené žalobkyní vyplývá, že celkový dluh činí 38 341,21 Kč, kdy dlužná jistina činí 29 312,85 Kč, úroky 9 028,36 Kč.
9. Z výzev k zaplacení ze dne 25. 8. 2018, 9. 9. 2018, 21. 9. 2018 a 21. 10. 2018 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
10. Z oznámení ze dne 25. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 4. 2019 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána, a to dne 29. 4. 2019.
12. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2017 vyplývá, že žalovanému byla vyplacena zaměstnavatelem (právnická osoba) čistá mzda ve výši 25 080 Kč. Dále z výplatní pásky za měsíc únor 2018 vyplývá, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda ve výši 23 962 Kč a z výplatní pásky za měsíc leden 2018 vyplývá, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda ve výši 30 098 Kč.
13. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že ke dni 20. 4. 2018 nebyly na žalovaného vedeny žádné exekuční tituly.
14. Z výpisu z běžného účtu právnická osoba (č.ú. bankovní účet) vedeného na jméno žalovaného bylo zjištěno, že za období od 19. 2. 2018 do 16. 3. 2018 byl počáteční zůstatek na účtu - 1 202,79 Kč a konečný zůstatek – 4 500 Kč, kdy roční kreditní obrat činil 149 612 Kč a debetní obrat činil 154 152,38 Kč.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu, jak je shora specifikována, a to ohledně předmětu úvěru ve výši 30 000 Kč. Na jejím základě obdržel žalovaný na bankovní účet od žalobkyně shora uvedenou částku. Žalobkyni se zavázal vrátit předmět úvěru ve splátkách, jak je shora uvedeno, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni celkem 11 000 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet provedla šetření v registru Centrální evidence exekucí. Ze strany žalobkyně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.
16. Dle § 2395 občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
21. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 30 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
26. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, doložení tří výplatních pásek žalovaného, výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 19. 2. 2018 do 16. 3. 2018), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, a to třemi doloženými výplatními páskami, z nichž je patrné, že průměrný měsíční příjem žalovaného za období od prosince 2017 do února 2018 činil 26 380 Kč. Z doloženého výpisu z účtu žalovaného dle názoru soudu naopak jednoznačně vyplývá, že podmínkám dalšího úvěru schopen dostát není. Z tohoto totiž plyne, že žalovaný ukončoval měsíční období se záporným zůstatkem na účtu (specifikován shora). Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalovaný rozhodně nebyl osobou, jehož majetkové poměry (alespoň dle písemností známých žalobkyni a jí soudu předložených) by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)
27. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
28. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 30 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě předžalobní upomínka odeslaná žalovanému dne 29. 4. 2019. Tuto je třeba dle § 573 občanského zákoníku považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 2. 5. 2019. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, octl se ode dne následujícího (4. 5. 2019) v prodlení a žalobkyni rovněž náleží úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ) v zákonné výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 19 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. Soud přitom zohlednil platbu ze strany žalovaného v celkové částce 11 000 Kč (tedy 30 000 Kč – 11 000 Kč = 19 000 Kč).
29. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 19 000 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 22 364,95 Kč (36 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 37 194,20 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 39 803,64 Kč (64 %). Žalovaný by tak měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (28 %). Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
30. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.