Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 69/2020-23

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 3 088,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 088,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 088,21 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 48,35 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 60,49 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 3 088,21 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 088,21 Kč od 2. 12. 2019 do 17. 1. 2020, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 036,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 088,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 088,21 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 48,35 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 60,49 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 3 088,21 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 088,21 Kč od 2. 12. 2019 do 17. 1. 2020, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 036,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 088,21 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 17. 10. 2017, na podkladě níž byl žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně, tj. právnická osoba, úvěr až do výše sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal platit úvěr spolu s úroky ve výši 12 % ročně, a to společně s poplatky za služby spojené s vedením úvěrového účtu formou procentní úhrady ve výši 3,2 % z aktuální výše čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroků a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc (tzv. celková minimální úhrada). Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že pokud nebudou úroky z úvěru a sjednané ceny související s poskytnutím a správou úvěru zaplaceny ke dni jejich splatnosti, pak se takové úroky z úvěru a ceny k datu jejich splatnosti stávají součástí jistiny úvěru a tyto budou úročeny stejným způsobem jako jistina úvěru. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, tedy nebyly hrazeny splátky ani ve výši celkové minimální úhrady, vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, stane se celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaný byl též upozorněn, že celý úvěr bude i nadále úročen úrokem z úvěru i úrokem z prodlení, což vede k dalšímu narůstání dluhu. Žalovaný však přesto dluh neuhradil, ani jeho existenci i nadále neřešil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla a požádala žalovaného o vrácení celé dlužné částky najednou ke dni 11. 10. 2019. Celý zůstatek úvěru se stal splatným a právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku téhož dne převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byl žalovaný informován prostřednictvím doporučeného dopisu. Ke dni zesplatnění (11. 10. 2019) pak činila dlužná částka jistina 3 088,21 Kč, úrok z úvěru 8,09 Kč a úrok z prodlení 5,71 Kč. Dlužná částka byla i po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků úročena úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Předmětná pohledávka byla následně ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2019, a to s účinností ke dni 1. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem, který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 30. 12. 2019, i přesto svůj dluh dále neplatil. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 3 088,21 Kč, dlužných úroků z prodlení ve výši 48,35 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, dlužných úroků z úvěru ve výši 60,49 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 3 088,21 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 3 088,21 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 2. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „ “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 18. 2. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také ode dne 17. 10. 2017 začala poskytovat žalovanému k dispozici peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 5 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich dohodnuté úroky ve výši 12 % ročně a dále zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ceny za poskytnuté služby uvedené v bodě 3.2 smlouvy. Žalovaný svůj závazek z uvedené dohody neplnil, když ke dni 7. 9. 2019 evidovala právní předchůdkyně žalobkyně na kartovém účtu žalovaného dluh po splatnosti ve výši 1 200 Kč. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 7. 9. 2019, aby tento dluh uhradil nejpozději do 10. 10. 2019. Následně dopisem ze dne 12. 10. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně po předchozím upozornění úvěr ke dni 11. 10. 2019 zesplatnila a jeho zůstatek ve výši 3 102,01 Kč (sestávající z částky nepovoleného přečerpání ve výši 3 088,21 Kč a z částky řádných úroků a úroků z prodlení ve výši 13,80 Kč) převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a současně žalovaného vyzvala, aby dluh neprodleně uhradil na evidenční účet č. bankovní účet, což žalovaný neučinil. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, dle tvrzení žalobkyně, pouze z jeho údajů uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, zejména ze sdělení výše jeho příjmů. Následně pohledávku za žalovaným převedla úplatně na žalobkyni se všemi právy a příslušenstvím smlouvou nazvanou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2019 s účinností ke dni 1. 12. 2019, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 30. 12. 2019, který byl odeslán téhož dne. Žalobkyně upomínkou ze dne 7. 1. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou mu odeslala dne 8. 1. 2020. Ten však ničeho neuhradil.

5. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pokud jde o žalovanou jistinu a část úroků z prodlení, ve zbytku je jí na místě zamítnout. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdkyně žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila na výzvu soudu, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána dostatečně, a to jen na základě informací sepsaných žalovaným o jeho příjmu, které ani nebyly nijak ověřeny, a dále nahlédnutím do registru dlužníků. Žalobkyně netvrdila, tím méně prokázala, konkrétní příjmy a konkrétní výdaje žalovaného, aby byla schopna posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Dle názoru soudu argumentace žalobkyně nemůže v řízení obstát. Z těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 17. 10. 2017 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

13. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo tvrzeno a prokázáno, že žalovaný nadále dluží žalobkyni částku 3 088,21 Kč, a to na základě plnění poskytnutého bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy), kdy tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Právě pro tuto částku tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného, aby ji žalobkyni uhradil, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyl žalovaný dalšími závazky ze smlouvy vázán. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky prokazatelně až předžalobní výzvou ze dne 7. 1. 2020, která mu byla doručována prostřednictvím České pošty dne 8. 1. 2020. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 13. 1. 2020. Žalobkyně žalovanému v této výzvě stanovila lhůtu nejpozději do 17. 1. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 3 088,21 Kč dne 18. 1. 2020 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 10 % ročně od 18. 1. 2020 do zaplacení, jak stanoví vládní nařízení číslo Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

14. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 3 440,22 Kč (3 088,21 Kč + 352,01 Kč), tj. úspěch ve výši 84,8 %, zatímco částka představující zbývající příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci částku 616,78 Kč (48,35 Kč + 60,49 Kč + 469,06 Kč + 38,88 Kč), tj. neúspěch 15,2 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak představuje 69,6 %. Žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 69,6 %.

16. Tyto celkové náklady jsou přitom představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a jednak částkou 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle bodu 1 vyhl. č. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby dle vyhl. č. , dále 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle vyhl. č. , to vše pak včetně 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč. Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 69,6 % z částky 1 489 Kč, tj. částku 1 036,34 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

17. Za úkon právní služby ze dne 25. 1. 2021 soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když žalobkyně svým podáním toliko doplnila skutková tvrzení, která měla být obsažena již v podané žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.