Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 74/2020-49

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 29.791 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.037 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3.037 Kč ode dne 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 26.754 Kč spolu s úrokem ve výši 11.688,40 Kč a ve výši 20,50 % ročně z částky 18.796,67 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 2.733,87 Kč a ve výši 8,50 % ročně z částky 18.796,67 Kč ode dne 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a z částky 15.759,67 Kč ode dne 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.037 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3.037 Kč ode dne 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 26.754 Kč spolu s úrokem ve výši 11.688,40 Kč a ve výši 20,50 % ročně z částky 18.796,67 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 2.733,87 Kč a ve výši 8,50 % ročně z částky 18.796,67 Kč ode dne 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a z částky 15.759,67 Kč ode dne 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2020 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 29.791 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 30. 11. 2015, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo. Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce vytištěné na zadní straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl téhož dne žalované po řádném posouzení její úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalované k jejím rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům ještě před uzavřením samotné smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 32.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaná zavázala uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 26.754 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.213 Kč (úroková sazba 20,50 % ročně), odměny (poplatku) za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6.576 Kč a částky nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 15.965 Kč. Celkovou částku pak měla uhradit v 60 týdenních splátkách po 980 Kč do data 23. 1. 2017. Jelikož však tomuto svému závazku nedostála, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední zaplatila dne 7. 5. 2018), porušila tím své smluvní závazky. K datu 11. 6. 2018 tak na jistině dlužila celkem 18.796,67 Kč a na poplatcích pak 10.994,33 Kč s tím, že jistina je dále úročena smluvním 20,50 % ročním úrokem počínaje datem 24. 1. 2017 (ode dne uplynutí lhůty k úhradě celého úvěru) a dále zákonným úrokem z prodlení. Až do dne postoupení předmětné pohledávky tedy žalovaná na svůj závazek uhradila částku 28.963 Kč Smlouvou ze dne 20. 1. 2020 pak byla předmětná pohledávka za žalovanou se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. K tomuto datu tedy dluh činil 29.791 Kč, k nimž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení. Dluh tedy sestával z neuhrazené jistiny a poplatku v částkách 18.796,67 Kč a 10.994,33 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 11.688,40 Kč (z jistiny 18.796,67 Kč za dobu ode dne 24. 1. 2017, tedy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení 20. 1. 2020) a dále jdoucích ve výši 20,50 % ročně z jistiny od data 21. 1. 2020 do zaplacením, jakož i z úroku z prodlení v zákonné výši, jednak kapitalizovaného částkou 2.733,87 Kč (z jistiny ve výši 18.796,67 Kč ode dne 15. 5. 2018, tedy od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky, do 20. 1. 2020) a dále jdoucího z dlužné jistiny ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení. Jelikož žalovaná nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu a svůj dluh doposud neuhradila, domáhal se žalobce svých nároků soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce na základě informací vyžádaných od žalované, které následně ověřil oproti žalovanou předloženým dokladům. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalované, kterou však žalobce nemá k dispozici a jeho právnímu předchůdci se tento dokument nepodařilo dohledat. K požadovaným úrokům pak doplnil, že strany si ve smluvních podmínkách sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy až do doby uhrazení celkové dlužné částky, pročež tím věřiteli vznikl nárok na zaplacení úroku ze zápůjčky ve sjednané procentní sazbě po celou dobu trvání tohoto smluvního vztahu. Závěrem uvedl, že žalovaná svůj dluh z předmětné smlouvy o zápůjčce dne 4. 7. 2018 písemně uznala co do důvodu i výše 29.791 Kč a zavázala se k jeho úhradě.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaná k jednání soudu nedostavili (přičemž žalobce prostřednictvím svého zástupce svou neúčast na jednání omluvil), soud věc ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 11. 2015 a (neúplných) Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce tak zjistil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, obec a číslo, ulice a číslo, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované v hotovosti obnos (celkovou výši spotřebitelského úvěru) ve výši 32.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku poplatek v částce 26.754 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 4.213 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 6.576 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek v částce 15.965 Kč. Celkovou dlužnou částku 58.754 Kč pak byla povinna uhradit ve sjednaných 60 splátkách po 980 Kč týdně počínaje nejpozději do sedmi kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdne. Ve smlouvě pak byla stanovena pro uvedený případ splacení zápůjčky v 60 splátkách výše výpůjční úrokové sazby na 20,50 % ročně, a to jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva je pak ve smyslu článku 20 těchto podmínek uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky, přičemž pro případ prodlení žalované s úhradou některé splátky v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky (tj. v okamžiku ukončení platnosti smlouvy) nebo v případě nezaplacení poslední splátky dluhu řádně a včas si strany sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Podpisem smlouvy pak žalovaná potvrdila převzetí celé zapůjčené částky v hotovosti při uzavření smlouvy.

6. Z tabulky umoření – přehledu čerpání a splácení„ úvěru“ ze dne 27. 1. 2020 dále soud zjistil, že žalovaná na v plné výši čerpanou zápůjčku ve výši 32.000 Kč uhradila celkem 28.963 Kč (věřitelem započteno na úhradu jistiny, úroku a poplatků s tím, že k datu 7. 5. 2018 činil zůstatek nesplacené jistiny 18.796,67 Kč).

7. Z uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy právnická osoba ze dne 4. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná tímto uznala svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce v celkové výši 29.791 Kč ze smlouvy o zápůjčce číslo zavázala se ji uhradit v plné výši. Současně s tím žádala o splátkový kalendář.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil svou předmětnou pohledávku za žalovanou žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

9. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 23. 4. 2020 žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávky ze zápůjčky ve stanovené lhůtě do 1 30. 4. 2020 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem.

10. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba poskytl žalované na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 11. 2015, obsahující též ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti částku 32.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvě výslovně vypočteným na částku 4.213 Kč, s poplatky za administrativní činnost v částce 6.576 Kč a za hotovostní režim splátek ve výši 15.965 Kč (celkem 26.754 Kč) ve sjednaných 60 splátkách po 980 Kč týdně (každých sedm dnů). Za dobu od čerpání zapůjčeného obnosu dne 30. 11. 2015 až do data 7. 5. 2018 pak žalovaná uhradila celkem 28.963 Kč. Protože sjednané splátky nehradila řádně a včas, dostala se se svým peněžitým závazkem do prodlení, pročež dne 4. 7. 2018 svůj dluh vyplývající z předmětné smlouvy uznala co do celkové výše 29.791 Kč a zavázala se jej uhradit v plné výši. Následně pak zapůjčitel dne 20. 1. 2020 postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou žalobci, o čemž žalovanou vyrozuměl. Žalovaná svůj závazek zcela neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

11. Podle ustanovení , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení citovaného zákona lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Ve smyslu ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

14. Podle ustanovení věta druhá a , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Věřitel je povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle ustanovení a je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle ustanovení uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

17. Ve smyslu ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Dle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

19. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že žalobce v řízení neprokázal, že by jeho právní předchůdce jakožto zapůjčitel, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí. Žalobce v rámci svých tvrzení uvedl pouze obecný postup svého právního předchůdce při posuzování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr tento úvěr splácet; konkrétní údaje o poměrech žalované, z nichž věřitel vycházel, však doplněny nebyly a nebyly zjištěny ani z provedených důkazů, když nadto sám žalobce potvrdil, že původní věřitel nedisponuje dokumenty dokládajícími poměry žalované včetně jejích příjmů a výdajů při žádání o úvěr. Nebylo ani zjištěno, zda si původní věřitel opatřil informace o žalované z dostupných registrů, ať se již jedná o SOLUS, bankovní či nebankovní registr klientských informací, či o centrální evidenci exekucí. Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovanou (bez ohledu na její prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ). Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nedostál své procesní povinnosti a že nebylo prokázáno splnění zákonných povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovanou, soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalované ve smlouvě o zápůjčce o tom, že tak zapůjčitel učinil na podkladě informací uvedených v zákaznické kartě, a ve smluvních podmínkách o tom, že tyto údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Důsledkem toho je proto ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. či Ústavního soudu ve věci sp. zn. , či ).

20. Pokud žalobce soudu předkládal uznání dluhu žalovanou ze dne 4. 7. 2018, ani tato skutečnost nepostačuje k tomu, aby byl žalobce zbaven dokládat splnění výše uvedené povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud vychází z premisy, že uznání dluhu je právem akcesorickým a je platné jen tehdy, pokud platně vznikla také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. ). I přesto, že uznáním dluhu se zakládá právní domněnka existence tohoto dluhu v době uznání, v důsledku čehož se důkazní břemeno o zániku dluhu přenáší v následném soudním řízení na žalovaného, je soud toho názoru, že toto pravidlo se neuplatní v případě posouzení smlouvy, jíž byl závazek zajištěný (utvrzený) uznáním dluhu založen, jako absolutně neplatné, tzn. kdy nejsou žalovanou stranou namítána či uplatňována tvrzení o zániku tohoto závazku splněním či započtením, která předpokládají předložení příslušných důkazů k jejich prokázání. V případě, že však (absolutní) neplatnost smlouvy plyne přímo ze zákona (v důsledku nesplnění zákonných povinností) a soud je povinen ji v řízení zohlednit ze své úřední povinnosti, není zde prostor pro tvrzení a prokazování na straně žalovaného dlužníka (důkazní břemeno o splnění povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nese vždy věřitel, resp. žalobce); posouzení smlouvy jako absolutně neplatné v důsledku porušení této povinnosti má pak vždy přednost před případně uplatněnou procesní obranou ze strany žalovaného dlužníka v podobě tvrzeného důvodu zániku dluhu (zde tedy nevznikl dluh ze samotné neplatné smlouvy).

21. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poskytnutím hotovosti ve výši 32.000 Kč. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením povinna toto plnění vydat, přičemž vzal soud za prokázané, že takto již původnímu věřiteli uhradila částku 28.963 Kč. K úhradě tak nadále zbývá částka 3.037 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalované ve výši 32.000 Kč ponížené o již žalovanou uhrazenou částku 28.963 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 29.791 Kč). Žalovaná se potom k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky uvedenou částku 3.037 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím ode dne 1. 5. 2020 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené v předžalobní upomínce žalobce (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu ), jež byla žalované zaslána doporučenou poštovní zásilkou (a doručena v souladu s  , tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

22. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 26.754 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 29.791 Kč a přiznaným nárokem ve výši 3.037 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 11.688,40 Kč a 20,50 % ročně z částky 18.796,67 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení), jakož i 8,50 % ročního úroku z prodlení ve výši 2.733,87 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení jednak z částky 18.796,67 Kč ode dne 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 (tedy za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení) a jednak z částky 15.759,67 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 1. 5. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora - žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které jí poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku ani poplatků. Pro úplnost pak soud doplňuje, že žaloba by nebyla opodstatněná ani co do požadavku na zaplacení úroku nad rámec pevně sjednaného úroku ve smlouvě částkou 4.213 Kč, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami (byť neplatně) sjednáno. Ze smluvních podmínek je – oproti názoru žalobce – zřejmé, že smluvní úrok ze zápůjčky byl sjednán pouze pevnou částkou (jako součást poplatku za zápůjčku) a pro tyto účely byl vypočten za použití sazby 20,50 % ročně (pro účely zápůjčky se sjednanou splatností v 60 splátkách). Ani ze Smluvních podmínek, upravujících prodloužení účinnosti smlouvy (uzavřené na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek) v případě prodlení žalované se splácením zápůjčky, pak žádné takové ujednání o závazku žalované hradit zapůjčiteli 20,50 % roční úrok z dlužné jistiny nevyplývá a nelze k němu dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání. V tomto směru se tedy žalobce rovněž nedomáhal svého nároku po právu.

23. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce byl se svým nárokem ve věci ve zcela převažující části neúspěšný (z celkového uplatněného nároku ve výši 29.791 Kč mu bylo přiznáno pouze 3.037 Kč; k příslušenství se nepřihlíží), a byl by tak povinen nahradit žalované její náklady. Té však v řízení s ohledem na její nečinnost žádné takové náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora.