Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 376/2020-64

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 21 268 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 268 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 7. 2019 do 13. 11. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1883 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 5 268 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 7. 2019 do 13. 11. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1883 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne 21. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalobkyně poskytla na základě žádosti žalovanému částku 16 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 13. 6. 2019. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil a dne 14. 6. 2019 požádal o prodloužení doby splatnosti do 13. 7. 2019. Dlužnou částku však nevrátil ani v takto prodloužené době, a proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné neuhrazené částky za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku (celkem 100 Kč). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě informací získaných z různých databází (např. interní databáze žalobkyně, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů apod.), přičemž uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný. Žalobkyně po žalovaném požaduje jistinu 16 000 Kč, nesplacenou smluvní pokutu kapitalizovanou ke dni 5. 6. 2020 ve výši 5 168 Kč a neuhrazené náklady na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 16 000 Kč od 14. 7. 2019 (ode dne následujícího po prodloužené splatnosti) do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván předžalobní upomínkou ze dne 10. 6. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci soud nařídil jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle , (dále jen „ “), jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezením zapsanou v obchodním rejstříku vedeným Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka číslo, od 25. 1. 2013.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 21. 5. 2019 a jejího prodloužení ze dne 14. 6. 2019 včetně obchodních podmínek a seznamu poplatků spojených se smlouvou o úvěru soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 13. 6. 2019, resp. do 13. 7. 2019. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a úhradu nákladů 50 Kč za každou zaslanou upomínku.

5. Výpisem z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 13. 5. 2019 žalovaný zaslal na účet žalobkyně z účtu č. bankovní účet částku ve výši 0,01 Kč. Dne 14. 5. 2019 poskytla žalobkyně na účet žalovaného částku 8 000 Kč, jako variabilní symbol bylo uvedeno číslo úvěrové smlouvy. Dne 21. 5. 2019 poskytla žalobkyně stejným způsobem žalovanému částku 8 000 Kč.

6. Z upomínek ze dne 27. 7. 2019 a ze dne 22. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné jistiny, narůstající smluvní pokuty, přičemž za jednotlivou upomínku naúčtovala žalovanému poplatek ve výši 50 Kč.

7. Z předžalobní upomínky včetně podacího archu ze dne 10. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu, který ke dni 1. 6. 2020 činil 22 745,26 Kč.

8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému dne 14. 5. 2019 finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a dne 21. 5. 2019 finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 13. 7. 2019. Žalovaný však ničeho neuhradil. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu a poplatky spojení s upomínáním.

9. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, jak uváděla. Žalobkyně uvedla, že nahlížela do různých databází, z nichž nezjistila žádné negativní skutečnosti. Ani přes výzvu však žalobkyně nepředložila y či neoznačila žádné důkazy k prokázání této skutečnosti, tedy že řádně a dostatečně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a prověřila.

10. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

15. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle věty první dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru číslo byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

21. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba proti anonymizována dvě slova číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudní dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

23. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z veřejných databází, z nichž nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně měla postupovat podle § § 84 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, zejména co se týče příjmových a výdajových poměrů žalované, což však žalobkyně neučinila. Žalobkyně si měla vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si příjmy a výdaje žalovaného verifikovala. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

24. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru číslo posoudil jako neplatnou podle ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy ( ) a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč, přičemž ničeho dosud nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění, které dosud neuhradil, žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného tedy činí 16 000 Kč.

25. Soud proto žalobě vyhověl toliko do částky 16 000 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Počátek prodlení soud posoudil podle doručení žaloby žalovanému, k čemuž došlo dne 13. 11. 2020. Výše úroků je přiznána v souladu s ustanovením a prováděcím

26. Ve zbývající části žalobního návrhu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Je zjevné, že ujednání o smluvní pokutě zakládá akcesorický závazek, nelze proto požadovat smluvní pokutu z absolutně neplatného závazku. Jinými slovy ujednání o smluvní pokutě je neplatné, je-li neplatný sjednaný závazek.

27. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn , podle něhož částečně úspěšné žalobkyni náleží pouze náhrada nákladů řízení v poměru k jejímu úspěchu ve věci, a to ve výši 37,2 % (úspěch 68,6 % po odečtení neúspěchu 31,4 % včetně kapitalizovaného příslušenství). Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 5 061,80 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 851 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle a , advokátního tarifu, (dále jen „ ”) z tarifní hodnoty ve výši 21 268 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (celkem 900 Kč) a z částky 1 980 Kč za jeden úkon uvedený v  realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč podle a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 480 Kč ve výši 730,80 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle Poměrná část nákladů ve výši 37,2 % činí částku 1 883 Kč.

28. Lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena v délce 30 dní od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.