Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 23/2021-31
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 8 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 566,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 137,60 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020 a z částky 2 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 8 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 566,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 137,60 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020 a z částky 2 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o půjčce číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, dne 3. 3. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se poskytnutou půjčku zavázala vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč (úroková sazba 18,96 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 27. 4. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, na půjčku žalovaná naposledy hradila dne 5. 4. 2018, celkem zaplatila 2 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných poplatků v souhrnné výši 6 000 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 29. 11. 2019 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byla žalovaná písemně informována. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalované požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 566,04 Kč (úrok ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 5. 5. 2019, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 1 137,60 Kč (úrok ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 28. 4. 2019, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, uzavřela s žalovanou dne 3. 3. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 2 000 Kč, poplatku za administrativní činnost původní věřitelky ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převzala v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle čl. 1 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 32,15 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, právní předchůdkyni uhradila pouze celkem 2 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 5 smluvních podmínek právo na uhrazení dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 13. 12. 2019. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 odeslaným dne 10. 5. 2020 s tím, aby dlužnou částku uhradila do 14. 5. 2020. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.
5. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty žalované vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 3. 3. 2018 soud zjistil, že žalované byla poskytnuta bezúčelová půjčka ve výši 10 000 Kč. K osobním poměrům žalované bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaná je svobodná, má jedno nezaopatřené dítě, má středoškolské vzdělání. Žije s partnerem v nájmu. Pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11 000 Kč měsíčně. Splácí půjčku od právnická osoba ve výši 3 000 Kč měsíční splátkou ve výši 1 000 Kč. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 9 000 Kč měsíčně (500 Kč výdaje na bydlení, 7 500 Kč výdaje na domácnost, 1 000 Kč splátka úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela, že použitelný příjem domácnosti činí 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále předložila smlouvu o nájmu, z něhož vyplývá, že nájemné činí 6 000 Kč měsíčně, dále předložila oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, kterým doložila příjem žalované ve výši 11 000 Kč měsíčně v podobě rodičovského příspěvku. Jiné listin y však žalobkyně nedoložila ani neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě skutečně a řádně ověřila, jak uvádí, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z předložené nájemní smlouvy, nájemné činí 6 000 Kč měsíčně, namísto v kartě uváděných 500 Kč měsíčně.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
12. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětné smlouvy jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smluv.
17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba proti anonymizováno, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudní dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a následně zaneseny do zákaznické karty. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, však soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně neposoudila řádně výdělkové poměry žalované, neboť tyto nejsou dostatečně doloženy. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalované, že její celkové výdaje činí 9 000 Kč měsíčně, což neodpovídá deklarovanému nájemnému ve výši 6 000 Kč, byť domácnost sdílí s partnerem. Ostatní výdaje ve výši 7 500 Kč nejsou nijak specifikovány, navíc žalovaná již jednu půjčku splácí. Pokud její příjem je tvořen pouze rodičovským příspěvkem 11 000 Kč měsíčně, neodpovídá tato částka deklarovaným výdajům, aby žalované zbyly dostatečné finanční prostředky na hrazení úvěru poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně. Za této situace měla žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.
20. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z. ) a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla takto poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kdy dosud žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni v součtu zaplatila částku ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila co do částky 8 000 Kč (10 000 Kč – 2 000 Kč) a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.
21. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 8 000 Kč, kdy rovněž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 15. 5. 2020 do zaplacení, neboť ve výzvě podle § 1958 o.z. ze dne 7. 5. 2020 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do 14. 5. 2020.
22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalované (s přihlédnutím k zamítnutému příslušenství), nicméně té v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.