Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 13/2021-78
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 18 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 3 050 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 050 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 14 950 Kč od datum do datum, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 3 050 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 050 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 14 950 Kč od [datum] do [datum], se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum finanční prostředky ve výši 14 950 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splacení včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 050 Kč do datum. Tuto svoji povinnost si však nesplnil, neboť splátku v daném termínu neuhradil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni datum. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 14 950 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 050 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že jelikož smlouva po úvěru byla uzavřena prostřednictvím www stránky právního předchůdce žalobkyně a to anonymizováno, uhradil žalovaný odměnu za vytvoření uživatelského účtu na bankovní účet žalobkyně ve výši 1 Kč. Dne datum byla mezi žalobkyní a původním věřitelem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný dne datum informován. Žalobkyně dále na výzvu soudu uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla dovozena z karty klienta, kde jsou zachyceny příjmy a výdaje.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne datum se bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně (která se omluvila).
3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav.
4. Ze smlouvy o úvěru a rámcové smlouvy číslo že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 14 950 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 050 Kč.
5. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně, že tento poskytl žalovanému úvěr ve výši
14 950 Kč dne datum, kdy z výpisu účtu obec spořitelny jak je založena na č. l. 29 plyne, že dne datum byla z účtu žalovaného zaslána na účet právního předchůdce žalobkyně 1 Kč.
6. Z faktury číslo ze dne datum, že tato byla vystavena na částku 18 000 Kč, kdy částka 14 950 Kč tvořila jistinu a částka 3 588 Kč úroky z úvěru, kdy zde byla započítána sleva z provize v částce 538 Kč. Faktura byla splatná dne datum.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a žalovanou spolu s podacím archem, že dne datum byla předmětná pohledávka žalovaného postoupena
na žalobkyni.
8. Z karty klienta, že příjem klienta (žalovaného) byl ve výši 24 000 Kč, příjem from documents byl ve výši 14 000 Kč, klient byl zaměstnán u právnická osoba, výdaje byly ve výši 4 000 Kč.
9. Z listin nazvaných jako předžalobní výzva tak, jak jsou založeny na č.l. 41, 42 a 44, že byly vyhotoveny právním předchůdcem žalobkyně dne datum a v blíže nezjištěný den, kdy byly adresovány žalovanému a obsahovaly předžalobní výzvu k plnění na předmětném dluhu.
10. Předžalobní výzvou ze dne datum spolu s podacím lístkem, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a informován o postoupení pohledávky.
11. Z ostatních provedených důkazů nebylo zjištěno relevantních poznatků, když tyto buď obsahovaly pouze změť číslic či byly nečitelné
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,
že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné
je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 950 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019,
sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje, zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
17. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, anonymizováno, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu,
že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
18. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně
a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů,
na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné
a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout
i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
19. Pokud jde o příjmy spotřebitele, bylo prokázáno, že v kartě klienta byl uveden příjem 24 000 Kč
a příjem from documents 14 000 Kč kdy zdrojem příjmu je mzda od právnická osoba,
k těmto informacím si však právní předchůdkyně žalobkyně ani nevyžádala pracovní smlouvu žalovaného, výplatní pásky či historii transakcí žalovaného. Co se týče výdajů žalovaného,
tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného, k nařízenému jednání se omluvila. Pokud jde o uvedené výdaje žalovaného, nelze než uzavřít,
že se soudu jeví uvedená částka 4 000 Kč jako částka tzv.„ od boku“. Žalobkyně si nevyžádala jiné listin y, kupříkladu bankovní výpis žalovaného, z něhož by bylo možné toto tvrzení stran výdajů ve výši 4 000 Kč ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných
a očekávatelných výdajích žalovaného. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného.
20. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr
o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl splatit požadovaný úvěr. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti
ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.
21. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002 , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak
po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
22. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 950 Kč a žalovaný z této částky nevrátil ničeho. Žalovaný proto žalobkyni
z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 14 950 Kč.
23. S ohledem na prodlení žalované soud současně částečně vyhověl žalobě co do požadavku
na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády
č. 351/2013 Sb. , pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od datum, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok
z prodlení až od datum. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního
dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému v předžalobní výzvě ze dne datum, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného
k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Tato písemnost byla žalovanému odeslána dne
datum. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena,
má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo datum, pročež první den prodlení nastal datum. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 14 950 Kč od datum do zaplacení.
24. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 3 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 15. 2 2019 není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalovaném k datu podání žaloby dne datum zaplacení částky 18 000 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 14 950 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 83,06 % a neúspěšná z 16,94 % Náklady řízení v posuzované věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna
za zastupování účastníka advokátem ve výši 1 452 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ,
v platném znění, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky,
tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny
a náhrad advokáta – tj. 252 Kč) náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 66,12 % celkových nákladů, tedy 1 489 Kč.
26. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11 ) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů
je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace
i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít,
že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.