Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 120/2020-64

Okresní soud v Mostě se sídlem adresa, rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 178 790,25 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 135 572,48 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 135 572,48 Kč od datum do zaplacení,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 217,77 Kč, úroku z částky 156 141,69 Kč a úroku z prodlení z částky 20 569,21 Kč za dobu od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 21 032,11 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, advokáta se sídlem v obec a číslo, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 135 572,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 135 572,48 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 217,77 Kč, úroku z částky 156 141,69 Kč a úroku z prodlení z částky 20 569,21 Kč za dobu od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 21 032,11 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem v [obec a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 178 790,25 Kč s úrokem ve výši 12,7 % ročně a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 156 141,69 Kč od datum do zaplacení.

2. Podle žaloby, právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela datum se žalovaným smlouvu o úvěru číslo v rámci níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 156 000 Kč, úročený úrokem ve výši 12,7 % p.a. Žalovaný čerpal úvěr dne datum ve výši 19 686,82 Kč, dne datum ve výši 48 369,13 Kč, dále datum ve výši 56 994,05 Kč, dne datum ve výši 4 000 Kč a 1 000 Kč (dále žalobkyně odkázala na platební historii). Celkem žalovaný vyčerpal částku 166 886,99 Kč a průběžně uhradil 31 314,51 Kč. S ohledem na porušování podmínek úvěru věřitelka úvěr ke dni datum zesplatnila. právnická osoba následně smlouvou o postoupení ze dne datum pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky tj. k datum činil dluh žalovaného celkem 178 790,25 Kč a je tvořen jistinou ve výši 154 841,69 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 8 177,11 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 471,45 Kč a částkou 1 300 Kč představující poplatky za pojištění (1 000 Kč) a náklady na upomínání (300 Kč).

3. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vycházela mimo jiné z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, a to z průměrného měsíčního příjmu žalovaného za 3 měsíce ve výši 18 780 Kč, z tvrzení žalovaného o tom, že je svobodný, bydlí v družstevním bytě a nemá žádné srážky ze mzdy a vyživovací povinnosti. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z historických dat z Českého statistického úřadu a z životního minima vyhlašovaného MPSV. V době podání žádosti měl žalovaný dle zjištění žalobkyně závazek splácet žalobkyni ve výši 3 587,34 Kč měsíčně, vůči ostatním věřitelům pak závazek ve výši splátky 1 450 Kč měsíčně.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z potvrzení o výši příjmu ze dne datum (č.l. 44) soud zjistil, že žalovaný byl v okamžiku sjednání smlouvy o úvěru zaměstnán jako operátor ve výrobě s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 780 Kč.

7. Z žádosti o úvěr ze dne datum (č.l. 48) soud zjistil, že žalovaný uvedl při sjednávání úvěru měsíční čistý příjem za 3 měsíce ve výši 18 780 Kč. Ostatní nezbytné měsíční náklady žalovaného byly vyčísleny nulovou položkou. Žalovaný neuvedl žádné jiné měsíční splátky. Z žádosti však vyplývá, že žalovaný měl již v okamžiku sjednávání úvěru dva další úvěrové závazky v nesplacené výši 19 686,82 Kč (1 246,89 Kč) a 48 369,13 Kč (měsíční splátka 1 581,25 Kč).

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace plus) ze dne datum soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 156 000 Kč se úrokovou sazbou 12,7 % p.a. Pokud by nebyl revolving dále čerpán, byla by částka úvěru splatná 84 splátkami po 2 808 Kč měsíčně. Účelem úvěru byla mimo jiné konsolidace dřívějších závazků žalovaného vůči původní věřitelce.

9. Z y označené jako„ umořovací tabulka“ a z platební historie soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v několika částkách počínaje dnem datum.

10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum vyplývá, že úvěr byl v důsledku prodlení žalovaného zesplatněn.

11. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne datum vyplývá, že zůstatek úvěru činil k tomuto dni 156 141,69 Kč na jistině.

12. Žalovaný byl opakovaně vyzván k zaplacení dlužné částky např. dopisem ze dne datum (předloženým včetně dokladu o odeslání).

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (včetně seznamu postoupených pohledávek) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývá, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasíláno na adresu jeho trvalého pobytu (dle předloženého podacího poštovního archu).

14. Skutkový stav byl tedy v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi právnická osoba a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal ve výši 156 000 Kč. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru přistoupila banka ke zesplatnění úvěru ke dni datum.

15. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

27. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

28. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

29. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudní dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudní dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

30. Při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného a z nahlédnutí do databází. Žalobkyně si však nevyžádala doložení dokladů o příjmech, nákladech, výdajích a závazcích žalovaného. Je třeba zdůraznit, že v žádosti o úvěr (č.l. 48) žalobkyně vycházela jen z příjmů žalovaného, přičemž výdaje a náklady žalovaného byly vyčísleny částkou nula. V žádosti bylo zjevně nepravdivě uvedeno, že žalovaný nemá žádné jiné měsíční splátky, avšak z externích zdrojů přitom žalobkyně věděla, že žalovaný měsíčně splácí nejméně 1 450 Kč (č.l. 37 p.v.) Nadto, ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. byla žalobkyni přiznána pravomocně pohledávka za žalovaným, ve výši 15 713,48 Kč, s níž byl žalovaný již v okamžiku uzavírání nynější smlouvy v prodlení.

31. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného.

32. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 166 886,99 Kč, z níž žalovaný splatil 31 314,51 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 135 572,48 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení za dobu po uplynutí lhůty stanovení ve výzvě ze dne datum, tedy od datum, a ve zbytku žalobu zamítl.

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 75 % a neúspěch v rozsahu 25 %, žalobkyni tak náleží 50 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 3,5 x 7 380 Kč dle (základem pro výpočet je jistina a smluvní pokuta bez příslušenství tj. částka 156 141,69 Kč), čtyřmi režijními paušály po 300 Kč dle (příprava a převzetí, jednoduchá předžalobní výzva, podání žaloby a účast u jednání), cestovnímu náklady na cestu z obec do obec a zpět k jednání soudu ve výši 1 224,72 Kč (jízda osobním automobilem 2 x 100 km x 6,12 Kč), náhradou za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin tj. 600 Kč a 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek tj. 21 % z 28 854,72 Kč ve výši 6059,49 Kč dle a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 7 150 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 50 % z celkové částky nákladů 42 064,21 Kč přitom činí 21 032,11 Kč.

34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle , neboť žalovaný zůstal v řízení nečinný a z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti pro stanovení lhůty delší než zákonné.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení a řádu exekučního,