Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 220/2020-12

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Širokou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 5 151 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 27.10.2020 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 5 151 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 22.8.2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti, do dne 1.10.2019, nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky 975 Kč, účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 176 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba byla žalované ve smyslu doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Zároveň byla žalovaná vyzvána, aby se ve smyslu ustanovení k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřila a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a nabídla důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek ( ). Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: ze smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě zaslala žalované dne 22. 8. 2019 na účet č. bankovní účet částku 3 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně), kterou se žalovaná uvedenou smlouvou zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 975 v dohodnuté lhůtě splatnosti, tedy do 1. 10. 2019. Z vyjádření žalobkyně v žalobě však bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh však až do dne podání žaloby ničeho neuhradila. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že jí uvedený dluh nevznikl, případně že jej již, byť částečně uhradila, ale nestalo se tak. Strany se ve smlouvě dohodly i na výši účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni pro případ prodlení žalované, a to ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku. Žalobkyně doložila, že žalované zaslala celkem tři písemné upomínky ze dne 8.10.2019, 15.10.2019 a 22.10.2019. Dále byla ve smlouvě pro případ prodlení žalované sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dopisem ze dne 1.10. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu rovněž předžalobní upomínkou.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Jak bylo uvedeno shora, uzavřenou smlouvou mezi účastníky bylo prokázáno, že žalovaná vzala na sebe závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky, svůj závazek však nesplnila. S ohledem na obsah smlouvy o zápůjčce však dospěl soud k závěru, že je nutné ji posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy. Je nepochybné, že existuje princip smluvní volnosti a autonomie vůle, ale ve spotřebitelských smlouvách je smluvní volnost korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch klienta.

8. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení a následující , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje o. z., dle kterého jsou zakázaná smluvní ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Smluvní ujednání odporující nejen , ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

9. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Jak již bylo uvedeno shora, v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úplaty, která podstatně přesahuje úrokovou míru či roční procentní sazbu nákladů v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám/ročním procentním sazbám nákladů, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

10. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. ). Jestliže v období, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena, se roční procentní sazba nákladů (RPSN) bankovních ústavů pohybovala do výše 15 % za jeden rok (srovnej na www.cnb.cz), tak i s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, není možné akceptovat sjednanou roční procentní sazbu nákladů ve výši 2 969 %. Výše této sazby jeví jako naprosto nepřiměřená (nemravná). K tomu však v rámci smlouvy přistoupily další sankce stíhající žalovanou v případě jejího prodlení, a to ať již jde o„ účelně vynaložené náklady“ spojené se zasíláním upomínek, smluvní pokutu ve výši 15% z neuhrazené jistiny, pokud žalovaná poruší svoji povinnost informovat žalobkyni o hrozící možnosti prodlení se splacením úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení, ale i skutečnost, že okamžikem prodlení veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se součástí jistiny zápůjčky. V daném případě má proto soud vychýlení rovnováhy mezi právy obou stran vyplývajícími z uvedené smlouvy v neprospěch klienta za natolik významné, že ve svém důsledku vedlo až k absolutní neplatnosti uvedené smlouvy.

11. Podle ustanovení § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. V projednávané věci není pochyb o tom, že žalovaná čerpala od žalobkyně finanční prostředky, které ani nezačala splácet a soudu proto nezbylo, než žalobě co do jistiny vyhovět, a to včetně úroků z prodlení z poskytnutých finančních prostředků, dle o. z. ve výši stanovené , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků učiněném v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato byla téhož dne podána k poštovní přepravě. Dle se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 27. 1 2020 a do 3 pracovních dnů od tohoto data měla žalovaná žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 30. 1. 2020. Jelikož tak neučinila, dostal se od 31. 1. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl proto soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení věta před středníkem , když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.

13. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , tak, že právo na jejích náhradu žádnému z nich nepřiznal, protože oba byly v dané věci přibližně stejně úspěšní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.