Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 139/2020-11
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí bankovních produktů a služeb, kterou se původní věřitel (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) zavázal poskytnout pro žalovaného kontokorentní úvěr na anonymizováno účtu až do výše částka. Žalovaný však přečerpal peněžní prostředky na účtu a vznikl nepovolený debetní zůstatek. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni datum byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. K tomuto dni činila dlužná částka částka.
Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
Ze Smlouvy o poskytnutí bankovních produktů a služeb ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústav u vést pro žalovaného kontokorentní úvěr. Smlouvou o kontokorentním úvěru byl dále sjednán povolený limit přečerpání prostředků na účtu do výše částka. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, jakým způsobem se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Z dopisu banky adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni datum byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. K tomuto dni činila dlužná částka částka. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne datum soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek v celkové výši částka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.
Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm.d) obchodního zákoníku se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu.
Podle ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby.
Podle ustanovení § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).
Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 708 odst. 1 obch. z., přičemž smluvní strany si sjednaly možnost, že žalovanému budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu v souladu s § 711 obch.z. Na základě této smlouvy vedl původní věřitel pro žalovaného běžný účet, v němž se žalovaný dostal do debetu a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”), dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu.
Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.