Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 18/2020-102

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení

bytem adresa

o 48 091,15 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 453,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 29 453,56 Kč od 18. 11. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 18 637,59 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 407,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 48 091,15 Kč od 2. 3. 2019 do 17. 11. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 18 637,59 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 40 495,89 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 5 528,70 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení.

III. Opatrovníkovi žalovaného příjmení jméno příjmení se přiznává za zastupování žalovaného odměna a hotové výdaje ve výši 9 975 Kč, která mu bude proplacena z rozpočtových prostředků Okresního soudu v Karviné.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovaného České republice Okresnímu soudu v Karviné částku ve výši 2 394 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 453,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 29 453,56 Kč od 18. 11. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 18 637,59 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 407,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 48 091,15 Kč od 2. 3. 2019 do 17. 11. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 18 637,59 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 40 495,89 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 5 528,70 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Opatrovníkovi žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává za zastupování žalovaného odměna a hotové výdaje ve výši 9 975 Kč, která mu bude proplacena z rozpočtových prostředků Okresního soudu v Karviné.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovaného České republice Okresnímu soudu v Karviné částku ve výši 2 394 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 6. 1. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 48 091,15 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z jistiny ve výši 48 091,15 Kč v kapitalizované výši 2 407,11 Kč, a od 2. 3. 2019 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 19,9 % ročně z částky 40 495,89 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení a ve výši 19,9 % ročně z částky 5 528,70 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 24. 3. 2017 smlouvu o úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému úvěrový limit ve výši 40 000 Kč převodem peněžních prostředků na úvěrový účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroků a poplatků formou 93 měsíčních splátek ve výši po 853 Kč vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka měla být uhrazena dne 18. 4. 2017. Žalovaný uhradil na dluh částku ve výši 10 546, 44 Kč, a další úhrady již neprovedl. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, předchůdkyně úvěr s účinností ke dni 27. 6. 2018 zesplatnila, a vzniklo jí tak právo požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých jeho závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 27. 6. 2018. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní dne 28. 2. 2019 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 3. 2019.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě (resp. v jejím doplnění ze dne 30. 9. 2020) tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla prověřena na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, v rámci níž byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Navíc ověřila platební morálku žalovaného, výši jeho měsíčních příjmů a výdajů, když tento měl u předchůdkyně veden běžný účet č. bankovní účet.

3. Žalovaný je občanem Polské republiky a v důsledku toho je ve věci přítomen cizí prvek. Soud se proto zabýval otázkou své mezinárodní pravomoci k projednání věci a použitelného práva. Dospěl k závěru, že ve smyslu článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 je k projednání věci mezinárodně příslušný a ve smyslu článku 6 bod 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo na posouzení věci použil předpisy českého práva.

4. Vzhledem k tomu, že soudu se nepodařilo doručit žalovanému písemnosti na známou adresu v cizině, ustanovil žalovanému opatrovníka příjmení jméno příjmení, advokáta podle a 4 (dále jen „ “).

5. Opatrovník žalovaného namítl zamítnutí žaloby. Předně poukazoval na nedostatek místní příslušnosti soudu, když žalovaný je polským občanem s trvalým místem pobytu na území Polska, příslušným soudem, je tedy soud v Polsku. Vznesl námitku promlčení jednotlivých splátek úvěru, když úvěr byl zesplatněn ke dni 27. 6. 2018, o zesplatnění vyrozuměla předchůdkyně žalovaného dopisem z téhož dne, avšak neprokázala doručení dopisu žalovanému. Dále navrhoval nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, a to, že před uzavřením smlouvy předchůdkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, když neposoudila jeho konkrétní příjmy a výdaje.

6. Z nesporných tvrzení žalobkyně a opatrovníka žalovaného, a ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 24. 3. 2017, vzal soud za prokázáno, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 40 000 Kč na účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet předchůdkyni formou 93 měsíčních splátek po 853 Kč vždy k 16. dni v měsíci, počínaje dnem 18. 4. 2017. Žalovaný uhradil 10 546,44 Kč.

7. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému úvěrový limit ve výši 40 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

8. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu z 15. 3. 2017 vyplynulo, že žalovaný je ženatý, bydlí v bytě s další 1 osobou, má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou od 2. 12. 2016 se zaměstnavatelem, právnická osoba, jeho příjem v okamžiku sepisu této y měsíčně činil 13 610 Kč, přičemž příjem byl doložen sporožirovým účtem bez potvrzení o příjmu. Dále z žádosti vyplynulo, že žalovaný nehradí žádné splátky úvěrů u předchůdkyně, ani u jiných bank včetně soukr. leasingu, nehradí splátky nebankovních produktů ani ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem).

9. Soud po skutkové stránce dovodil, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, že předchůdkyně nikterak před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, když vycházela, jak žalobkyně sama uvedla, především z informací získaných od žalovaného, které předchůdkyně získala při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru. Vycházela tedy z pravidelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 13 610 Kč, výdaje nebyly uvedeny žádné, žalovaný neměl výdaje ani v souvislosti s platbami nájemného, avšak bydlel v bytě, což se jeví zcela nevěrohodným. Žalobkyně, ani po poučení soudem (viz usnesení z 16. 9. 2020) nedotvrdila, jaké byly u žalovaného výdaje v rozhodném období, a na jakou částku vyčíslila volné prostředky žalovaného, nedoložila soudu důkazy prokazující výši příjmů a výdajů.

10. Žalobkyně v písemném doplnění žaloby z 30. 9. 2020 navrhla, aby si soud vyžádal výpis z běžného účtu č. bankovní účet, případně i dalších, blíže neoznačených existujících běžných účtů vedených na jméno žalovaného od předchůdkyně s tím, že dané y budou sloužit k prokázání tvrzení žalobkyně, že předchůdkyně znala a měla ověřenu platební morálku, výši měsíčních příjmů i výdajů žalovaného.

11. Soud považoval za nadbytečné uvedený důkaz provést, když pokud jde o výdajovou stránku poměrů žalovaného v rozhodném období, tato již v rovině tvrzení žalobkyně absentovala.

12. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného a neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

13. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 40 000 Kč a uhradil částku ve výši 10 546,44 Kč.

14. Podle ustanovení věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 10 546,44 Kč a předchůdkyní mu byla poskytnuta částka 40 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 29 453,56 Kč. Splatnost uvedené částky nastala 17. 11. 2019 v souladu s  o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 7. 11. 2019, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 17. 11. 2019 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 17. 11. 2019 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s  o. z. ode dne následujícího, tj. od 18. 11. 2019, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán ( ), tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení.

15. Pokud jde o další námitky opatrovníka žalovaného, soud dospěl k závěru, že nejsou na místě. Pokud opatrovník poukazoval na nedostatek místní příslušnosti soudu, odkazuje soud na odůvodnění uvedené pod bodem 3 rozsudku. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019 (s účinností k 1. 3. 2019) uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy, a ani vznesená námitka promlčení není na místě, když nárok byl přiznán z titulu bezdůvodného obohacení.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran její příslušenství (srovnej nález ústavního soudu sp. zn. ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, ke dni 4. 2. 2021, tzn. že byla přiznána žalobkyni částka ve výši 29 453,56 Kč a žalobou uplatnila částku ve výši 76 120,21 Kč (včetně kapitalizovaného příslušenství). Žalobkyně tak měla úspěch co do 38 % a neúspěch v rozsahu 62 %.

17. Ustanovený opatrovník má vůči státu nárok na odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů dle ( ). Soud mu přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů dle ustanovení , 7 bod 2, 12a odst. 1, , d), v požadované výši (viz písemnou likvidaci nákladů opatrovníka na spisu), a to 9 975 Kč. Uvedená částka představuje odměnu za 3 úkony, a to převzetí zastoupení, písemné vyjádření a účast u jednání ve výši po 2 448 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, celkem 8 244 Kč a 21% DPH ve výši 1 731,20 Kč. Tato částka bude po právní moci rozhodnutí proplacena z rozpočtových prostředků Okresního soudu v Karviné.

18. Reparace nákladů uvedených v bodě 17. přichází v úvahu podle Žalobkyně je povinna uhradit na náhradě nákladů řízení žalovaného České republice 24 % (62% - 38%) z částky 9 975 Kč, což představuje částku 2 394 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.