Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 271/2020-40

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 24 337 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 10 337 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 496,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 868,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 10 337 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 496,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 868,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 15. 7. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 24 337 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 14 000 Kč od 22. 2. 2017 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 29 % ročně z jistiny 14 000 Kč od 30. 3. 2018 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 3. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti téhož dne žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 469 Kč do 30. 3. 2018. Žalovaný na uhradil 1 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením (dále jen „“).

3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 3. 2. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem a úroky ve výši 13 125 Kč, tj. celkem 28 125 Kč vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 469 Kč do 30. 3. 2018. Žalovaný uhradil 1 000 Kč.

4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které dne 3. 2. 2017 poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně nepředložila žádnéy, na které v rámci skutkových žalobních tvrzení odkazovala a nedoplnila skutková tvrzení ohledně výše příjmů a výdajů, ke kterým předchůdkyně dospěla. Soud proto dospěl k závěru, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala.

5. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně nikterak před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, když nedotvrdila údaje, ke kterým dospěla ohledně příjmů a výdajů žalovaného, nepředložila soudu zákaznickou kartu, nedoložila ani jednu z listin, na které ve skutkových žalobních tvrzení odkázala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením až 3 (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).

6. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

7. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a uhradil tak, jak žalobkyně sama tvrdila, částku ve výši 1 000 Kč (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku).

8. Podle ustanovení věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 1 000 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 15 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 14 000 Kč (15 000 – 1 000). Splatnost uvedené částky nastala 19. 3. 2020 v souladu s  o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 12. 3. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 19. 3. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 13. 3. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s  o. z. ode dne následujícího, tj. od 20. 3. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán ( ), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení.

9. Aktivní věcnou legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a její přílohou.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Soud poukazuje na to, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.