Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 228/2020-49
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 57 131 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
a) částku 19 580 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 27. 6. 2017 do zaplacení
b) částku 551 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 10. 12. 2017 do zaplacení
a to ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku 19 580 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 27. 6. 2017 do zaplacení</b> <b>b) částku 551 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 10. 12. 2017 do zaplacení</b> <b>a to ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 zaplacení celkem částky 57 131 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že
a) žalovaný uzavřel dne 15. 4. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ 1. Smlouva“). Před uzavřením smlouvy poskytovat půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr – žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v této zákaznické kartě. Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 23 680 Kč, celkem tedy 55 680 Kč a to formou 58 týdenních splátek po 960 Kč, přičemž půjčka měla být splacena 26. 5. 2017. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 4 480 Kč, poplatek za administrativní činnost 6 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 12 800 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 11. 10. 2016, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky částku 12 420 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení:
jistiny ve výši 32 000 Kč
dlužné částky poplatků ve výši 11 260 Kč
kapitalizovaného úroku ve výši 19 482,03 Kč
kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 6 561,64 Kč,
úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny 32 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení
úroku z prodlení v zákonné výši z částky 32 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
b) žalovaný uzavřel dne 30. 11. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ 2. Smlouva“). Před uzavřením smlouvy poskytovat půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr – žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v této zákaznické kartě. Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 13 320 Kč, celkem tedy 31 320 Kč a to formou 58 týdenních splátek po 540 Kč, přičemž půjčka měla být splacena 9. 1. 2017. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 2 520 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 7 200 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 11. 10. 2016, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky částku 17 449 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení:
jistiny ve výši 10 682 Kč
dlužné částky poplatků ve výši 3 188,67 Kč
kapitalizovaného úroku ve výši 7 467,82 Kč
kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 2 517,68 Kč,
úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny 10 682,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení
úroku z prodlení v zákonné výši z částky 10 682,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet každou jednotlivou poskytnutou půjčku dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný rovněž prohlásil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Žalovaný při žádosti o půjčku (1. Smlouva) předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, uvedla, že jeho příjem činí 48 000 Kč měsíčně, žije v nájmu a nemá žádné vyživovací povinnosti. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet půjčku je dostatečná, když před tím ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně však z listin, na které odkazovala, k výzvě soudu předložila pouze zákaznickou kartu. Dále uvedla, že žalovaný uhradil celkem částku 12 420 Kč. Pokud jde o druhou žádost o půjčku (2. Smlouva), pak žalobkyně provedla stejným způsobem ověření úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný uvedl svůj příjem ze zaměstnání ve výši 45 000 Kč, s tím že žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost.
2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019.
3. Žalovaný připustil, že žalobkyni dluží, ale nebylo mu jasné, z čeho se žalované částky skládají. V současné době není nikde zaměstnán, není veden na úřadu práce, není OSVČ, pracuje jen brigádně a má příjem cca 25 000 Kč měsíčně, nemá žádnou vyživovací povinnost, za podnájem hradí 7000 Kč – 8 000 Kč měsíčně, má další dluhy (z dopravní nehody) v řádu více než 500 000 Kč, které nesplácí, nevlastní žádný majetek. Požádal o možnost uhradit dluh ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Smlouvou o půjčce číslo ze dne 15. 4. 2016, Smluvní podmínkami Smlouvy, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova a žalovaný uzavřeli dne 15. 4. 2016 smlouvu o půjčce (tzv. Fajn půjčka), na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 32 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit půjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 960 Kč, první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 55 680 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 32 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 23 680 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 4 480 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 6 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 12 800 Kč Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce obsahují čl. 1 sjednanou výpůjční úrokovou sazbu 23,72 % p.a.. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky.
10. Ze zákaznické karty datované dne 15. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má partnerku, s kterou žije ve společné domácnosti, bydlí v nájemním bytě, pracuje jako OSVČ, přesto uvedl adresu zaměstnavatele (pod svým jménem), čistou mzdu uvedl ve výši 48 000 Kč, náklady na nájemné 6 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost 4 000 Kč měsíčně, splátky úvěru 7 780 Kč, ostatní náklady 1 000 Kč. Uvedl, že má v u právnická osoba anonymizováno půjčku ve výši 28 000 Kč s měsíční splátkou 3 780 Kč, a u právnická osoba 65 000 Kč s měsíční splátkou 4 000 Kč. Měl předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu.
11. Smlouvou o půjčce číslo ze dne 30. 11. 2015, Smluvní podmínkami Smlouvy, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova a žalovaný uzavřeli dne 30. 11. 2015 smlouvu o půjčce (tzv. anonymizováno půjčka), na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 18 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit půjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 540 Kč, první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 31 320 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 18 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 13 320 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 2 520 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 7 200 Kč Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce obsahují čl. 1 sjednanou výpůjční úrokovou sazbu 23,72 % p.a.. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky.
12. Ze zákaznické karty datované dne 30. 11. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí v nájemním bytě, pracuje jako zedník u právnická osoba obec a čistou mzdu uvedl ve výši 45 000 Kč, náklady na nájemné 5 000 Kč měsíčně, splátky/půjčky/alimenty uvedl částku 1 200 Kč, náklady na telefon 800 Kč. Uvedl, že má u právnická osoba anonymizováno aktivní půjčku a má i půjčku/úvěr u jinde, neuvedl kde a neuvedl výši těchto závazků. Měl předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu a SIPO.
13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
14. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu dvou smluv o půjčce, správně zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústav y, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník , tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.
15. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky těchto smluv došlo k platnému uzavření každé jednotlivé smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného u každé ze smluv předložila pouze zákaznickou kartu, kde sice se odkazuje na listin y, které žalovaný předkládá, ale bohužel žádné listin y prokazující, že by právní předchůdce žalobkyně provedl ověření jakýchkoliv příjmů a výdajů žalovaného, na výzvu soudu nepředložila. Pouze se omezila na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil aktuální finančních situaci dle vyplněných podkladů klienta vždy na základě zákaznické karty. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR napr. Pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy ani výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány a zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Jestliže žalovaný při svých žádostech o zápůjčky uváděl, že má i jiné závazky, věřitel toto nijak neprověřil, už zde měl být věřitel obezřetný a zajímat se o výše závazků, o splácení těchto závazků, zda jsou či nejsou řádně spláceny, co je důvodem dalších žádostí o zápůjčku právě u tohoto věřitele. Jestliže žalovaný uváděl u 2. Smlouvy, že je OSVČ, pak je nepochopitelné, že byly k ověření jeho úvěruschopnosti vyžadovány od věřitele výplatní pásky a pracovní smlouva, jak uvedl v zákaznické kartě. Jestliže uváděl žalovaný, že žije ve společné domácnosti s partnerkou, pak ani její příjmy nejenom, že nebyly zjišťovány, ale nebyly ani ověřovány. Ani v jednom případě nebyly předloženy žádné důkazy prokazující tvrzení žalobkyně o provedení řádného posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost každé jednotlivé smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z každé jednotlivé zápůjčky.
Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému u 1. Smlouvy částku 32 000 Kč, žalovaný do současné doby na tuto smlouvu uhradil 12 420 Kč dle tvrzení žalobkyně, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 19 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 27. 6. 2017, tj. ode dne následující po stanovení poslední splátky zápůjčky (výrok I.a). Pokud jde o 2. Smlouvu, tak zde žalobkyně, resp. její právní předchůdce, poskytla žalovanému částku 18 000 Kč, žalovaný do současné doby na tuto smlouvu uhradil 17 449 Kč dle tvrzení žalobkyně, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 551 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 10. 12. 2017, tj. ode dne následující po stanovení poslední splátky zápůjčky (výrok I.b).
Ve zbývající části tedy soud žalobu zamítl (výrok II.).
16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 57 131 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 20 131 Kč, tj. jen 35,2 %, proto soud za situace, kdy žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
17. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. , když soud má za to, že lze na žalobkyni spravedlivě požadovat, aby přijala plnění ve splátkách a to v částce 4 000 Kč měsíčně, jak navrhoval žalovaný, když při pravidelném splácení dojde k úhradě dlužné částky v období do ½ roku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.