Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
9 C 11/2021-20
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 65 923 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 415 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 415 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a částku 23 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 900 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 12 986 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 295,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 472,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 459,61 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 9 044,61 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 549,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a částky 25 622 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 065,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 382,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 4 100 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 28 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 415 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 415 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a částku 23 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 900 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 12 986 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 295,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 472,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 459,61 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 9 044,61 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 549,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a částky 25 622 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 065,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 382,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 4 100 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 28 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, dne 22. 8. 2017 číslo dne 8. 1. 2018 číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč (úvěr číslo) a 28 000 Kč (úvěr číslo) v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutý úvěr ve výši 17 000 Kč zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 580 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 380 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč a dále poplatku za sjednané životní pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 517 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 2. 10. 2018. Poskytnutý úvěr ve výši 28 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 24 920 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4 760 Kč (úroková sazba 21,27 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 560 Kč a dále poplatku za sjednané životní pojištění ve výši 702 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 688 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 8. 7. 2019. Nedílnou součástí smluv byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na oba úvěry naposledy zaplatil splátku dne 18. 5. 2018. Na úvěr ve výši 17 000 Kč uhradil celkem 13 585 Kč a na úvěr ve výši 28 000 Kč pak celkem 4 100 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 12 459,61 Kč a poplatku ve výši 3 941,39 Kč (v případě úvěru 17 000 Kč) a z jistiny ve výši 28 000 Kč a poplatku ve výši 21 522 Kč (v případě úvěru 28 000 Kč), a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 29. 11. 2019 své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též ve vztahu k úvěru 17 000 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 295,80 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 12 459,61 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 10. 10. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 3 472,62 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 12 459,61 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 3. 10. 2018, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 12 459,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 12 459,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ve vztahu k úvěru 28 000 Kč požaduje žalobkyně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 065,56 Kč (úrok ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 28 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 16. 7. 2019, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 2 382,24 Kč (úrok ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny 28 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 9. 7. 2019, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny 28 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 28 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, uzavřela se žalovaným dne 22. 8. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 12 580 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 2 380 Kč, poplatku za administrativní činnost původní věřitelky ve výši 3 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč) a dále s poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu anonymizována dvě slova ve výši 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 517 Kč, splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle čl. 1 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil pouze částku 13 585 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 5 smluvních podmínek právo na uhrazení dlužných částek. Dne 8. 1. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 24 920 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 4 760 Kč, poplatku za administrativní činnost původní věřitelky ve výši 5 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 560 Kč) a dále s poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu anonymizována dvě slova ve výši 702 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 688 Kč (poslední splátka ve výši 646 Kč, splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle čl. 1 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 21,27 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil pouze částku 4 100 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 5 smluvních podmínek právo na uhrazení dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 13. 12. 2019. K zaplacení žalovaných částek byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 30. 4. 2020 odeslaným dne 1. 5. 2020 s tím, aby žalovaný uhradil žalované částky do 7. 5. 2020. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
5. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k oběma úvěrům. Ze zákaznických karet soud zjistil, že žalovaný požádal postupně o dva úvěry. K osobním poměrům žalovaného bylo v první zákaznické kartě ze dne 22. 8. 2017 zaznamenáno, že žalovaný je ženatý, má jedno nezaopatřené dítě, žije s manželkou v nájmu, je zaměstnán ve právnická osoba jako řidič s příjmem ve výši 31 700 Kč. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 17 500 Kč měsíčně (10 000 Kč výdaje na bydlení, 7 500 Kč osobní výdaje). Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela, že použitelný příjem domácnosti činí 14 200 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalovaného měly být ověřeny z bankovních výpisů, pracovní smlouvy. V zákaznické kartě ze dne 8. 1. 2018 bylo zaznamenáno, že žalovaný je ženatý, má jedno nezaopatřené dítě, žije s manželkou v nájmu, je zaměstnán ve právnická osoba jako řidič s příjmem ve výši 27 500 Kč. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 16 319 Kč měsíčně (6 500 Kč výdaje na bydlení, 7 500 Kč osobní výdaje, 2 319 Kč splátky úvěrů). Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela, že použitelný příjem domácnosti činí 11 181 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalovaného měly být ověřeny z bankovních výpisů. Žalobkyně ani přes výzvu nepředložila dostatek listin či neoznačila žádné důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznických kartách právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřila, jak uvádí žalobkyně, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
12. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy o úvěru byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětné smlouvy jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smluv.
17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba proti anonymizována dvě slova číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudní dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně neposoudila řádně příjmové ani výdajové poměry žalovaného. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se tak spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného. Žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit. Žalobkyně měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala a tyto doklady následně soudu doložit. Pouhé zaznamenání údajů do zákaznické karty je tak nedostatečné. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.
20. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, zkoumala úvěruschopnost žalovaného u obou smluv o úvěru zcela nedostatečně. Soud proto smlouvy o úvěru posoudil jako neplatné podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částky, které mu byly poskytnuty na základě neplatných smluv (§ 2991 o.z. ) a které dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že v případě úvěru číslo byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč, kdy dosud žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni v součtu zaplatil částku ve výši 13 585 Kč. V případě úvěru číslo byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 28 000 Kč, žalovaný však uhradil pouze 4 100 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil co do částek 3 415 Kč (17 000 Kč – 13 585 Kč) a 23 900 Kč (28 000 Kč – 4 100 Kč) a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.
21. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částek 3 415 Kč a 23 900 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tyto částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 8. 5. 2020 do zaplacení, neboť ve výzvě podle § 1958 o.z. ze dne 30. 4. 2020 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení do 7. 5. 2020.
22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena nikoliv 3 dny od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), ale vzhledem k výši přiznané částky a absolutní neplatnosti smlouvy ve lhůtě delší, a to 30 dní od právní moci tohoto rozsudku. Soud má zato, že poskytnutí delší lhůty k plnění nebude mít vážný dopad do majetkových práv žalobkyně, a naopak umožní žalovanému dobrovolně plnit, případně jednat se žalobkyní o možnosti uhradit přiznanou částku ve splátkách.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému, nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.