Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 36/2020-112
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 166 874 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 26.300 Kč spolu s úrokem z prodlení
ve výši 10 % ročně z částky 13 050 Kč od 23. 11. 2019 do 25. 11. 2019 a
ve výši 10 % ročně z částky 26 300 Kč od 26.11.2019 do zaplacení,
a částku ve výši 47 078 Kč
spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 461 Kč od 28. 12. 2019 do 31.12.2019 a
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 078 Kč od 1.1.2020 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 19 090 Kč spolu s úrokem z prodlení
ve výši 10 % ročně z částky 47 340 Kč od 23. 11. 2019 do 25. 11. 2019,
ve výši 10 % ročně z částky 34 090 Kč od 26. 11. 2019 do 17. 12. 2019,
ve výši 10 % ročně z částky 29 090 Kč od 18. 12. 2019 do 15. 1. 2020,
ve výši 10 % ročně z částky 24 090 Kč od 16. 1. 2020 do 14. 2. 2020 a
ve výši 10 % ročně z částky 19 090 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení,
a dále smluvní pokuty ve výši 11 501,32 Kč a
úroku ve výši 83,71 % ročně z částky 48 215,14 Kč od 23. 11. 2019 do 15. 1. 2020, úroku ve výši 83,71 % ročně z částky 48 093,27 Kč od 16. 1. 2020 do 14. 2. 2020 a úroku ve výši 83,71 % ročně z částky 43 093,27 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2019 dosáhne částky 125 280 Kč,
a částky ve výši 43 995 Kč spolu
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 74 612 Kč od 28. 12. 2019 do 31.12.2019,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 995 Kč od 1.1.2020 do zaplacení a
smluvní pokuty ve výši 18 910,14 Kč a
úroku ve výši 72,28 % ročně z částky 75 337,03 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 038 Kč,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 26.300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 050 Kč od 23. 11. 2019 do 25. 11. 2019 a ve výši 10 % ročně z částky 26 300 Kč od 26.11.2019 do zaplacení, a částku ve výši 47 078 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 461 Kč od 28. 12. 2019 do 31.12.2019 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 078 Kč od 1.1.2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 19 090 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 340 Kč od 23. 11. 2019 do 25. 11. 2019, ve výši 10 % ročně z částky 34 090 Kč od 26. 11. 2019 do 17. 12. 2019, ve výši 10 % ročně z částky 29 090 Kč od 18. 12. 2019 do 15. 1. 2020, ve výši 10 % ročně z částky 24 090 Kč od 16. 1. 2020 do 14. 2. 2020 a ve výši 10 % ročně z částky 19 090 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, a dále smluvní pokuty ve výši 11 501,32 Kč a úroku ve výši 83,71 % ročně z částky 48 215,14 Kč od 23. 11. 2019 do 15. 1. 2020, úroku ve výši 83,71 % ročně z částky 48 093,27 Kč od 16. 1. 2020 do 14. 2. 2020 a úroku ve výši 83,71 % ročně z částky 43 093,27 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2019 dosáhne částky 125 280 Kč, a částky ve výši 43 995 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 74 612 Kč od 28. 12. 2019 do 31.12.2019, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 995 Kč od 1.1.2020 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 18 910,14 Kč a úroku ve výši 72,28 % ročně z částky 75 337,03 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 038 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se jednak žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29.7.2020 domáhala zaplacení částky ve výši 56 981 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn. 110 C 36/2020 . Žalobkyně v této žalobě uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 21.6.2019 úvěrovou smlouvu číslo na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně vyplatila žalované úvěr dne 25.6.2019, a to na její účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s efektivní úrokovou sazbou 124,6 % ročně, a to ve 24 měsíčních splátkách po 4 350 Kč, počínaje červencem 2019. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a žalobkyně proto přistoupila k jeho zesplatnění ke dni 21.11.2019 s tím, že do tohoto dne žalovaná na svůj dluh uhradila dvě splátky ve výši celkem 8 700 Kč. Po zespltnění úvěru pak žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 15 000 Kč. Žalobkyně proto z titulu úvěrové smlouvy číslo požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 45 390 Kč představující dlužnou jistinu a dlužný obchodní úrok do zesplatnění, a dále částku ve výši 1 497 Kč sestávající ze tří smluvních pokut ve výši á 499 Kč za prodlení s úhradou splátky 2, 3 a 4 po dobu delší 30 dní. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 800 Kč, sestávající z částky 4 x 200 Kč za každou ze splátek číslo s níž se žalovaná ocitla v prodlení po dobu delší 15 dní. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně v kapitalizované výši 11 501,32 Kč a obchodního úroku z nesplacené jistiny, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 125 280 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení běžící od 23.11.2019 z postupně splácené jistiny, obchodního úroku naběhlého do dne zesplatnění a smluvních pokut naběhlých do zesplatnění.
2. Žalobkyně se dále žalobou podanou u zdejšího soudu rovněž dne 29.7.2020 domáhala zaplacení částky ve výši 109 983 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn. 112 C 28/2020 . Žalobkyně v této žalobě uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 5.3.2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalobkyně vyplatila žalované úvěr dne 6.3.2019, a to na její účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s efektivní úrokovou sazbou 101,76 % ročně, a to ve 36 měsíčních splátkách po 5 487 Kč, počínaje dubnem 2019. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 26.12.2019 s tím, že do tohoto dne žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 32 922 Kč. Žalobkyně proto z titulu úvěrové smlouvy číslo po žalované zaplacení částky ve výši 88 776,17 Kč představující dlužnou jistinu 75 337,03 Kč a dlužný obchodní úrok do zesplatnění ve výši 13 439,14 Kč, a dále částku ve výši 1 497 Kč sestávající ze tří smluvních pokut ve výši á 499 Kč za prodlení s úhradou splátky 6, 7 a 8 po dobu delší 30 dní. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady spojené s prodlením žalované ve výši 800 Kč, sestávající z částky 4 x 200 Kč za každou ze splátek číslo s níž se žalovaná ocitla v prodlení po dobu delší 15 dní. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 88 776,17 Kč od 28.12.2019 do 27.7.2020 v kapitalizované výši 18 910,14 Kč a obchodního úroku z nesplacené jistiny, tj. z částky 75 337,03 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 28.12.2019 do zaplacení, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 038 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení běžící od 23.11.2019 do zaplacení z jistiny, obchodního úroku naběhlého do dne zesplatnění a smluvních pokut naběhlých do zesplatnění.
3. Žalobkyně v obou výše uvedených žalobách shodně uvedla, že je společností s povolením obec národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry. Rovněž v obou žalobách uvedla, že před poskytnutím každého jednotlivého úvěru žalované ověřila její schopnost úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení její úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích příjmení a NRKI a dále vnitřním skóringem – hodnocením klienta. Žalobkyně v každém jednotlivém případě zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaná na ni však nereagovala.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 3.8.2020, č.j. 110 C 36/2020 -37 a 112 C 28/2020 -38 obě dvě řízení spojil z důvodu hospodárnosti, a řízení bylo nadále vedeno pod sp.zn. 110 C 36/2020 .
6. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ni byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 22.1.2021. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.
7. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.
8. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně má oprávnění poskytovat spotřebitelské úvěry.
9. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo prohlášení klientů spolu s kopií občanského průkazu soud zjistil, že žalovaná podepsala tento návrh dne 21.6.2019 a požádala jím o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, s tím, že se zavázala žalobkyni vrátit částku ve výši celkem 104 400 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4350 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy, a to zčásti B), bod 1 dále vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované doklady a informace nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně byla oprávněna provést ověření informací a dokladů poskytnutých žalovanou a další zjištění, které bude považovat za nezbytné k posouzení úvěruschopnosti žalované, a žalovaná jí k tomu podpisem smlouvy výslovně zmocnila. Bezprostředně před vyhotovením návrhu úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz Předsmluvní formulář).
10. Z hodnocení klienta, tj. z údajů sdělených dne 21.6.2019 žalovanou žalobkyni pro účely posouzení její úvěruschopnosti, má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou, a její pravidelný čistý měsíční příjem činí 22 100 Kč. Jako její výdaje bylo v hodnocení klienta uvedeno životní minimum ve výši 3.410 Kč, žalovaná dále hradila splátky žalobkyni ve výši 5 487 Kč Náklady žalované na bydlení měly činit 1.000 Kč s tím, že se mělo jednat o„ jiné“ bydlení. Celkové výdaje žalované měly činit 9 897 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je vdova.
11. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou do 2.12.2008 u právnická osoba Z potvrzení zaměstnavatele právnická osoba soud zjistil, že příjem žalované měl za dobu od března do května 2019 činit 27 973 Kč měsíčně. Podle výplatního lístku za květen 2019 činila mzda žalované 29 221 Kč.
12. Z výpisu záznamů z registru příjmení ze dne 20.6.2019 a z ověření v registru NRKI (CBS) má soud za prokázané, že žalobkyně provedla šetření v uvedených databázích, když zároveň v registru NRKI je osoba žalované vyhodnocena jako osoba s nízkým skórem, tj. jako osoba s vyšším rizikem, kdy je vhodné úvěr limitovat výší částky, popř. poskytnutí úvěru zamítnout, a to při spodní hranici pásma dané kategorie, tj. že se jedná o osobu s velmi nízkou platební morálkou.
13. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován, jak je zřejmé oznámení o schválení úvěru ze dne 26.6.2019 spolu se splátkovým kalendářem. Z dokladu o vyplacení úvěru a výpisu z účtu žalované je zřejmé, že žalobkyně vyplatila na účet žalované částku ve výši 50 000 Kč.
14. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalované, a že na této kartě mimo jiné vedla záznamy o provedených platbách žalované na úvěr. Z evidence pak vyplývá, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr dne 2.8.2019 částku 4350 Kč, dne 7.10.2019 částku 4 350 Kč a dne 17.12.2019, 15.1.2020 a 14.2.2020 vždy částku 5 000 kč, tedy celkem částku 23 700 Kč.
15. Z výzev k zaplacení ze dne 17.9.2019 a 18.10.2019 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované výzvy k zaplacení vždy částky e výši 8700 Kč s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za výzvu k úhradě dlužných splátek. Výzvou ze dne 18.11.2019 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 13 050 Kč.
16. Z oznámení ze dne 21.11.2019 vyplývá, že žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celého dluhu.
17. Z předžalobní výzvy ze dne 8.7.2020 ve spojení s podacím archem ze dne 9.7.2020 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované předžalobní výzvu a oznámila jí, že ke dni 21.11.2019 došlo k zesplatnění celého úvěru. žalobkyně současně vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení jejích závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru.
18. Soud dále z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo spolu s kopií občanského průkazu, zjistil, že žalovaná podepsala tento návrh dne 5.3.2019 a požádala jím o poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč, s tím, že se zavázala žalobkyni vrátit částku ve 197 532 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 5 487 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy, a to zčásti B), bod 1 dále vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované doklady a informace nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně byla oprávněna provést ověření informací a dokladů poskytnutých žalovanou a další zjištění, které bude považovat za nezbytné k posouzení úvěruschopnosti žalované, a žalovaná jí k tomu podpisem smlouvy výslovně zmocnila.
19. Z hodnocení klienta, tj. z údajů sdělených dne 5.3.2019 žalovanou žalobkyni pro účely posouzení její úvěruschopnosti, má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou, a její pravidelný čistý měsíční příjem činí 26 300 Kč a její ostatní příjmy činí 14 000 Kč, tedy její celkový příjem činí 40 300 Kč. Jako její výdaje bylo v hodnocení klienta uvedeno životní minimum ve výši 3.410 Kč Náklady žalované na bydlení měly činit 1.000 Kč s tím, že typ bydlení nebyl uveden. Celkové výdaje žalované měly činit 4 410 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je vdova.
20. Z potvrzení zaměstnavatele právnická osoba soud zjistil, že příjem žalované měl za dobu od listopadu 2018 do ledna 2019 činit v průměru 26 329 Kč měsíčně. Podle výplatního lístku za prosinec 2018 a leden 2019 činila mzda žalované 24 651 Kč (prosinec 2018) a 28 299 Kč (za leden 2019) s tím, že v lednu 2019 byla žalované vyplacena záloha mzdy 10 000 Kč. Podle potvrzení obec správy sociálního zabezpečení ze dne 28.12.2018 byl žalované od 1.1.2019 vyplácen důchod 14 522 Kč měsíčně.
21. Z výpisu záznamů z registru příjmení ze dne 28.2.2019 a z ověření v registru NRKI (CBS) má soud za prokázané, že žalobkyně provedla šetření v uvedených databázích, když zároveň v registru NRKI je osoba žalované vyhodnocena jako osoba s nízkým skórem, tj. jako osoba s vyšším rizikem, kdy je vhodné úvěr limitovat výší částky, popř. poskytnutí úvěru zamítnout, a to při spodní hranici pásma dané kategorie, tj. že se jedná o osobu s velmi nízkou platební morálkou.
22. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 7.3.2019, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru a dodejky ze dne 13.3.2019. Bezprostředně před vyhotovením návrhu úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz Předsmluvní formulář).
23. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 6.3.2019 a výpisu z účtu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet žalované částku ve výši 80 000 Kč.
24. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalované, a že na této kartě mimo jiné vedla záznamy o provedených platbách žalované na úvěr. Z evidence pak vyplývá, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem částku 32 922 Kč, a to tak, že dne 17.4.2019 zaplatila 4 487 Kč, dne 29.4.2019 zaplatila 1 000 Kč, dne 22.5.2019 a dne 19.6.2019 zaplatila vždy 5 487 Kč, dne 3.9.2019 a dne 21.10.2019 zaplatila vždy 4 487 Kč a dne 13.9.2019 a dne 11.11.2019 zaplatila vždy 1 000 Kč.
25. Z výzev k zaplacení ze 21.10.2019 a 20.11.2019 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za výzvu k úhradě dlužných splátek. Výzvou z dne 23.12.2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 16 461 kč.
26. Z oznámení ze dne 26.12.2019 vyplývá, že žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celého dluhu.
27. Z předžalobní výzvy ze dne 8.7.2020 ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované předžalobní výzvu a oznámila jí, že došlo k zesplatnění celého úvěru. žalobkyně současně vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení jejích závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru.
28. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, zejména vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek.
29. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
30. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
31. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
32. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
33. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
34. Podle § 1968 věta prvá o.z. , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z. , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
35. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 79 378 Kč, tedy částek 26 300 Kč a 47 078 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření žádné z výše uvedených úvěrových smluv. Žalobkyně byla povinna, jako subjekt nadaný zvláštním povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně zkoumat a prověřit v každém jednotlivém případě úvěruschopnost žalované jak před uzavřením smlouvy číslo tak před uzavřením smlouvy číslo. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet u žádné z výše uvedených smluv.
36. V případě smlouvy číslo ze dne 5.3.2019 měl příjem žalované činit celkem 40 300 Kč, a byl tvořen jednak příjmem ze zaměstnání a důchodem ve výši 14 522 Kč měsíčně. Výdaje žalované měly představovat pouze životní minimum ve výši 3.410 Kč a náklady na bydlení ve výši 1.000 Kč. Je proto s podivem, že si žalovaná nechala vyplatit v lednu 2019 zálohu na mzdu ve výši 10 000 Kč a její vysoký příjem ji nestačil na pokrytí jejích nákladů. Pokud jde o výdaje na bydlení žalované, které měly činit pouze 1.000 Kč, má soud pochybnosti o tom, že by v částce 1.000 Kč byly zahrnuty rovněž náklady na spotřebu elektrické energie, případně plynu a spotřebu vody. Pokud jde o další náklady žalované, žalobkyně se spokojila pouze s tvrzeními žalované a neověřovala si, zda žalovaná nehradí další úvěr či zápůjčku a jaké jsou její skutečné výdaje na stravu, případně léky a zda žalovaná nemá nějakou vyživovací povinnost. Přestože v článku B) smlouvy si žalobkyně sama vyhradila, že je oprávněna provést ověření informací a dokladů poskytnutých žalovanou k posouzení její úvěruschopnosti, a byla k tomu i žalovanou zmocněna, žalobkyně výdaje uvedené žalovanou žádným způsoben neověřovala a dále nezkoumala.
37. Pokud jde o smlouvu číslo ze dne 21.6.2019, žalovaná v hodnocení klienta uvedla, že její čistý měsíční příjem činí již pouze jen 22 100 Kč. Kromě výdajů uvedených ke smlouvě číslo pak žalovaná doplnila splátky úvěru žalobkyni ve výši 5 487 Kč. U nákladů žalované na bydlení ve výši 1.000 Kč bylo doplněno, že se jedná o„ jiné“ bydlení. Pokud jde o posouzení dalších výdajů, soud odkazuje pro stručnost na bod 36. tohoto rozsudku, kdy není zřejmé, jaké byly další konkrétní výdaje žalované.
38. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze obec statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková“ ...„ Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
39. Soud tak má za to, že žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalované u žádné z výše uvedených smluv o úvěru ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože si pro případ nejistoty o úvěruschopnosti žalované v zásadě vyhradila právo jí úvěr neposkytnout. Za této situace dospěl soud k závěru, že obě úvěrové smlouvy jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o.z. neplatné. Žalobkyně pak i přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované v tomto směru nic nedoplnila.
40. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrových smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ , neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019 - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, příjmení příjmení, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci právnická osoba, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, příjmení, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhodl rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.
41. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně vyplatila žalované na její účet částku ve výši 50 000 Kč z titulu smlouvy číslo částku ve výši 80 000 Kč v případě smlouvy číslo vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši celkem 130 000 Kč (50 000 + 80 000), které je povinna žalobkyni vrátit ve smyslu § 2991 o.z. Protože však žalovaná uhradila žalobkyni na smlouvu číslo částku ve výši celkem 23 700 Kč a na smlouvu číslo částku 32 922 Kč, soud tyto částky odečetl od částky 130 000 Kč. Z tohoto důvodu činí zbývající dluh žalované ze smlouvy číslo částku 26 300 Kč a ze smlouvy číslo částku 47 078 Kč. Z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni nárok na tyto částkyu, a to spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. . V případě smlouvy číslo soud přiznal žalobkyni tento úrok z prodlení ode dne 23.11.2019 z částky 13 050 Kč do 25. 11. 2019 a dále z částky 26 300 Kč od 26.11.2019 do zaplacení, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván z titulu této smlouvy k vrácení pouze částky 13 050 Kč výzvou ze dne 18.11.2019, která byl žalovanému doručena 21.11.2019 s ohledem na ust. § 573 o.z. a k zaplacení celé částky z dané smlouvy oznámením ze dne 21.11.2019, které bylo žalovanému doručeno 25.11.2019 ve smyslu § 573 o.z. . Protože žalovaný byl od 19.11.2019 v prodlení s vrácením částky 13 050 Kč, přičemž žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od 23.11.2018 a dále v prodlení s vrácením celé částky od 26.11.2019, rozhodl soud jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). V případě smlouvy číslo pak soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ode dne od 28.12.2019 z částky 16 461 Kč do 31.12.2019 a dále z částky 47 078 Kč od 1.1.2020 do zaplacení, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván z titulu této smlouvy k vrácení pouze částky 16 461 Kč výzvou ze dne 23.12.2019, která byl žalovanému doručena 27.12.2019 s ohledem na ust. § 573 o.z. a k zaplacení celé částky z dané smlouvy oznámením ze dne 26.12.2019, které bylo žalovanému doručeno 31.12.2019 ve smyslu § 573 o.z. . Z tohoto důvodu soud rozhodl jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovanému, který byl v převážné části ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).