Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 222/2020-101
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa,
právně zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
s adresou pro doručování adresa žalovaného,
v řízení o zaplacení 47 659,33 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 29 377 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 22.1.2020 až do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 18 282,33 Kč, úroku z prodlení z částky 11 595 Kč za dobu od 22.1.2020 až do zaplacení a úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 31 934,55 Kč za dobu od 7.8.2019 až do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 29 377 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 22.1.2020 až do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se ohledně zaplacení 18 282,33 Kč, úroku z prodlení z částky 11 595 Kč za dobu od 22.1.2020 až do zaplacení a úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 31 934,55 Kč za dobu od 7.8.2019 až do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 47 659,33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 972 Kč od 22.1.2020 až do zaplacení a spolu se smluvním úrokem ve výši 95,91 % ročně z částky 31 934,55 Kč od 7.8.2019 do zaplacení avšak maximálně do doby, kdy tento dosáhne 151 084 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným jako klientem dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalovanému 32 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalovaného a šetřením v registrech příjmení a NRKI a dále v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Na základě tohoto šetření bylo shledáno, že úvěr je možno žalovanému poskytnout. Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 151,6 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 623 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas (uhradil na splátkách celkem 2 623 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 5.8.2019 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná jistina 31 934,55 Kč a dlužné úroky 7 639,54 Kč, které dle smluvních ujednání přirostly s ohledem na výše uvedené k jistině. Z těchto částek žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to za dobu od 7.8.2019 do data vyhotovení žaloby. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů, takto žalobce nárokuje 998 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 499 Kč za každé prodlení) a dále 400 Kč jako sjednané paušální náklady vzniklé žalobci kvůli prodlení žalovaného.
2. Žalovaný se při jednání soudu dne 6.11.2020 uvedl, že si úvěr vzal v době, kdy podnikal na živnost, poté o práci přišel, vznikl mu i dluh na pojistném, z tohoto důvodu nemohl dále podmínkám úvěru dostát, následně se k žalovanému domů dostavil zaměstnanec žalobkyně, jehož jméno si již nepamatuje a který byl na žalovaného velice hrubý, chtěl, aby bylo vše zaplaceno najednou, žalovaný apeloval na svou aktuální situaci s tím, že se to může stát každému, a že by potřeboval jen snížit splátky. Žalobce byl při zmíněném jednání poučen soudem dle § 118a odst. 1 , odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř. “), že v zájmu svého úspěchu ve věci je třeba nad rámec uvedený v žalobě podrobněji tvrdit, jakým způsobem se zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr při jeho sjednávání a nad rámec příloh žaloby také v tomto směru doplnit dokazování.
3. V podání ze dne 23.11.2020 žalobce obsáhle doplnil k výzvě soudu následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalovaného pak vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činil 8 843 Kč a celkové měsíční náklady pak 4 410 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný musel být schopen dostát sjednaným splátkám ve výši 2 623 Kč měsíčně. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. Pokud žalovaný neuvedl žádné další výdaje, žalobce neměl důvod se domnívat, že těmito je životní minimum stanovení zákonem na 3 410 Kč, a které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje tedy byl povinen uvést žalovaný, pokud tyto zkreslil, porušil § 6 občanského zákoníku , dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaný také v prohlášení klientů mj. podepsal, že všechny jím uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaný je osobou svéprávnou, byl seznámen s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděl (vědět mohl a měl) kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik tedy se žalovaný zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalovaného. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaný uváděl, že bydlí s rodiči a vynaloží na bydlení 1 000 Kč, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad 100 Kč včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient - žalovaný) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti.
4. Při jednání soudu dne datum i přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve smyslu nutnosti doplnit v ohledu úvěruschopnosti další důkazy nad rámec uvedený v doplnění žaloby shora, žalobce uvedl, že jinými důkazy, než které již doložil, v otázce zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, nedisponuje. Žalovaný uvedl, že náhradu nákladů řízení nepožaduje, s ohledem na další četné závazky by byl dluh schopen splácet po 1 500 Kč měsíčně. Právní zástupce žalobce závěrem navrhl žalobě vyhovět s odkazem na dosavadní vyjádření žalobce s tím, že se zmíněnými splátkami souhlasí.
5. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne datum vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 32 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovaným stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaný obdržel zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z jeho strany ve smlouvě jsou pravdivé.
6. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet č. bankovní účet bylo dne 3.4.2019 odesláno 32 000 Kč. Z prohlášení ze dne datum vyplynulo, že toto podepsal žalovaný a třetí osoba s tím, že oba souhlasí se zasláním financí z předmětného úvěru na daný účet. Z výpisu z daného účtu vyplynuly bankovní operace za období od 29.3 do 1.4. v hodnotě - 1 790 Kč.
7. Z listin y označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla v den uzavření smlouvy podepsána oběma stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalovaného s tím, že jeho čistý měsíční příjem činí 8 843 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 3 410 Kč a výdaje na bydlení 1 000 Kč. V dalších kolonkách bylo uvedeno 0 Kč (spoření, půjčky, ostatní – doprava, kurzy, záliby apod.). Dále je zde uvedeno, že je svobodný a žije u rodičů. Z výpisu z registru příjmení vyplynulo, že žalovaný zde nebyl k datu uzavření smlouvy evidován. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že tomuto nebylo přiděleno žádné skóre, je v registru příliš nový.
8. Dále žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného, z níž je zřejmé, že touto žalobce disponuje.
9. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2018 vyplynulo, že rozdíl mezi příjmy a výdaji v daném roce u žalovaného činil 106 120 Kč, tato částka pak činila základ daně ve výši 15 915 Kč. Z výpisu z živnostenského rejstříku pak vyplynulo, že žalovaný má živnostenské oprávnění.
10. Z oznámení ze dne 4.4.2019 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 8.4.2019.
11. Z výzev k zaplacení ze dnů 2.7.2019 a 1.8.2019 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalovanému v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy s výstrahou zesplatnění úvěru jako celku.
12. Z oznámení ze dne 5.8.2019 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
13. Z listin y označené jako karta klienta ze dne 22.1.2020 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovaného, adresu jeho zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 40 972,09 Kč.
14. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalovanému a vyzvala jej k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla tato výzva žalovanému před podáním žaloby odeslána.
15. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobce je v tomto registru evidován.
16. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení příjmení příjmení ze dne 25.10.2018 vyplynulo, že toto činil k objednávce žalobce ohledně vztahu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou. Znalec uzavřel, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 32 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil žalobci 2 623 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v listin ě označené jako hodnocení klienta, provedl šetření v registru příjmení a provedl hodnocení v registru NKRI. Žalobce doručil, resp. odeslal žalovanému shora uvedené listin y, oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzvu.
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
24. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
25. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 32 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
28. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (daňové přiznání žalovaného a dva výpisy z účtu žalovaného) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřil příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
29. Z dokladu o příjmech žalovaného pak plyne, že jeho příjmy byly zcela minimální, když po odečtení shora uvedené daně z příjmů a vydělení získané částky dvanácti, vychází měsíční částka k dispozici žalovaného ve výši zhruba 7 500 Kč. U takto nízkého příjmu atakujícího samou hranici úhrady základních životních potřeb, je pak jistě na místě podrobně se zabývat také stránkou výdajovou (ostatně jako vždy, ale zde je tato potřeba s ohledem na nízké příjmy zvláště zvýrazněna). Žalobce však při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného na stránku výdajovou zcela rezignoval. Žalovaný pouze uvedl, že bydlí u rodičů a zde hradí 1 000 Kč měsíčně. Taková situace je jistě představitelná, na druhou stranu je pak ovšem zcela nevěrohodné, že by žalovaný neměl žádné výdaje se zálibami, dopravou apod. ve znění příslušených kolonek v listin ě hodnocení klienta. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy se údaje sdělené spotřebitelem jeví jako nevěrohodné a jeho doložené příjmy jsou zcela minimální, jak je již shora uvedeno a budoucí měsíční závazek představuje více než třetinu celkových příjmů žalovaného (7 500 Kč x 2 623 Kč). Odkaz na § 6 občanského zákoníku pak soud nepovažuje za přiléhavý, když daná situace sice svědčí ve prospěch žalovaného, nicméně až následkem liknavosti žalobce, který jedná jako profesionál. Z řízení navíc jednoznačně nevyplývá, že by údaje sdělené žalovaným nebyly pravdivé, jeví se pouze jako nepravděpodobné. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení, když navíc není vůbec známo, za jakých okolností vyplňování formuláře hodnocení klienta probíhalo. Tato polemika však není rozhodná pro posouzení žalobního nároku, resp. platnosti předmětné smlouvy, neboť z doložených důkazů s odkazem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že žalobce odpovídajícím způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, resp. odpovídajícím způsobem zhodnotil informace takto získané.
30. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 32 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný v dané souvislosti žalovanému vrátil 2 623 Kč, je tedy povinen vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 29 377 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu kvalifikovat již oznámení o schválení úvěru doručené žalovanému dne 8.4.2019, případně předžalobní výzvu odeslanou dne 3.1.2020 (a tedy doručenou třetí pracovní den po jejím odeslání dle § 573 občanského zákoníku ). Pokud pak žalobce požadoval úroky z prodlení až od data uvedeného shora, je zřejmé, že k tomuto datu již žalovaný neplnil řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 29 377 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají. O splátkách soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř. dle souhlasného prohlášení obou stran sporu. Pro ochranu žalobce jako oprávněného pak soud vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaná opozdí se splácením svého dluhu byť s jedinou splátkou, stane se tím splatnou celá zbývající nesplacená částka najednou.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.