Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 274/2020-74
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 55 619 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 44 527 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 527 Kč od 28. 12. 2019 do 28. 5. 2020 ve výši 2 006,70 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 027 Kč od 29. 5. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 412,75 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 527 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, částky ve výši 11 092,91 Kč, úroku ve výši 95,89 % p.a. z částky 35 157,49 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od
28. 12. 2019 dosáhne částky 221 875 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 44 527 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 527 Kč od 28. 12. 2019 do 28. 5. 2020 ve výši 2 006,70 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 027 Kč od 29. 5. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 412,75 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 527 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, částky ve výši 11 092,91 Kč, úroku ve výši 95,89 % p.a. z částky 35 157,49 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 12. 2019 dosáhne částky 221 875 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne 29. 9. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 55 619 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne 20. 2. 2017 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. 9102020382, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 47 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 151,57 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 852 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem březen 2017 dle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Žalovaný řádně neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 121 408 Kč. Po datu zesplatnění celého úvěru žalovaný ještě uhradil částku ve výši 3 000 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení
s úhradou splátky či její části, došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 26. 12. 2019. Podle bodu 12.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 41 333,34 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku 38 333,34 Kč (ke dni zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku 41 333,34 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 35 157,49 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 175,85 Kč), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 2 994 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje 28. 12. 2019 do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši 11 092,91 Kč
a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,89 % ročně z částky 35 157,49 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení (efektivní úrok je požadován v nominální výši), maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 12. 2019 dosáhne částky 221 875 Kč. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů v souladu s povolením obec národní banky (z výpisu ze seznamu subjektů). Dne 20. 2. 2017 účastníci podepsali listin u s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 47 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 852 Kč; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 151,57 % ročně a žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit 184 896 Kč. V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného (ze smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře, z formuláře pro standardní informace o úvěru, z prohlášení o splnění povinnosti úvěrujícího). Úvěr byl žalovanému ze strany žalobkyně vyplacen na jeho účet dne 22. 2. 2017
(z dokladu o vyplacení úvěru) a schválen dne 23. 2. 2017 (z oznámení o schválení úvěru a dodejky). Žalovaný na úvěr zaplatil žalobkyni do dne podání žaloby pouze částku 124 408 Kč (z karty klienta), poté se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni 26. 12. 2019 zesplatnila (z upomínek žalobkyně s upozorněním na zesplatnění, z oznámení před zesplatněním úvěru, z předžalobní upomínky). Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího archu). Pokud jde o úročení pohledávky, předložila žalobkyně vyjádření znalce, z něhož toliko dle žalobkyně vyplývá, že efektivní úroková sazba sjednaná ve smlouvě odpovídá nominální úrokové sazbě. příjmení pro věc rozhodující skutková zjištění soud z tohoto důkazu neučinil, neboť posouzení platnosti ujednání o úrocích je otázkou právní náležející soudu, nikoliv skutkovou, která by byla předmětem dokazování.
4. Dále soud zjistil, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy pracoval jako obráběč kovů, vrtař s čistým měsíčním příjmem kolem 18 500 Kč (z výplatních pásek, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, výpisu z účtu žalovaného). příjmení příjmení žalovaný neprocházel a v databázi NKRI měl skóre 307, tedy s vyšším rizikem a limitací poskytnuté částky. Dále soud zjistil, že ve zbývajícím rozsahu ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo bez dalších podkladů uvedeno, že jeho měsíční výdaje činí 13 585 Kč (3 410 Kč životní minimum, 3 500 Kč výdaje na děti, 4 975 Kč splátky závazků,
1 700 Kč nájemné, inkaso, doprava a ostatní), dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán
u právnická osoba, má výuční list a žije ve vlastním bydlení; na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení.
5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne 20. 2. 2017 listin u s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne 23. 2. 2017 čerpal úvěr ve výši 47 000 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku 124 408 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaného v měsíční výši okolo 18 500 Kč ze zaměstnání, výdaje stanovila částkou 13 585 Kč.
6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon
č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním
z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády
č. 351/2013 Sb.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 9102020382 podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze obec statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jeho příjmů, výdajů a dalších informací, které mají vliv na jeho úvěruschopnost, zahrnujících věk, vzdělání, počet vyživovacích povinností, rodinný stav, způsob bydlení, výdaje na živobytí a další závazky, a to z objektivních zdrojů, nikoliv pouze z obecných informací získaných od žalovaného a nahlížení do externích registrů. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala kreditní skóre žalovaného, jehož výstupem by bylo zjištění limitu nejvyšší možné měsíční splátky a celkové schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr, aniž by u ní došlo k předlužení. V daném případě žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila pouze kartu klienta, obsahující neobjektivizované údaje a vedoucí pouze k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného bez zjišťování jeho reálné situace.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 a 87 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 47 000 Kč a žalovaný jí na tuto částku uhradil 124 408 Kč. Z uvedeného plyne, že bezdůvodné obohacení bylo žalovaným žalobkyni dávno vráceno, a proto soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že o případném nároku žalovaného na vrácení částky převyšující jeho bezdůvodné obohacení (tj. 47 000 Kč) soud nerozhodoval, neboť žalovaný takový nárok v řízení neuplatnil.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, resp. žádné neúčtoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).