Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 18/2020-38
Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 70 508 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 302 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 302 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení.
II. Pokud se žalobkyně proti žalovanému dále domáhala zaplacení částky 32 206,25 Kč
a zákonného úroku z prodlení z částky 18 347 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a dále úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 44 750,65 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 192 902 Kč, v této části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 302 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 302 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení. II. Pokud se žalobkyně proti žalovanému dále domáhala zaplacení částky 32 206,25 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 18 347 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a dále úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 44 750,65 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 192 902 Kč, v této části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne 10. 9. 2020, kterou doplnila podáním ze dne 9. 11. 2020, domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 70 508,25 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výrocích I.
a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaný tuto smlouvu podepsal 22. 7. 2019. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 129,67 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 349 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně
o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů a databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta
a prohlášení klienta. Z dokladů o příjmech vyplynulo, čistý měsíční příjem žalovaného činil 11 910 Kč (žalobkyně vycházela z oznámení ČSSZ o výši důchodu žalovaného a z výplatních dokladů důchodu za měsíce 6/ 2019, 7/ 2019), jeho celkové náklady činily 4 910 Kč. Dle žalobkyně tak bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení po odečtení rezervy 500 Kč činí 6 500 Kč a jsou dostatečné. Dále uvedla, že prověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně dále vycházela z potvrzení o vedení účtu ze dne 22. 7. 2019, čímž měla doloženo, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny tyto částky: částka 3 471 Kč dne 20. 9. 2019 a částka 3 227 Kč dne 31. 10. 2019. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, žalobci tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 2, 3, 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč). V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč (podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 1,, 3, 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4 x 200 Kč). Smluvní pokuta i náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení u splátky č. 3 splatné dne 20. 10. 2019. K datu 26. 12. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 54 352,43 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 28. 12. 2019 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté
i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný ke dni sepisu žaloby, to je ke dni 7. 9. 2020, dluží následující částky: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 54 352,43 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 44 750,65 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 601,78 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, jak je specifikováno shora, v celkové výši 800 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 54 352,43 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 28. 12. 2019 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. ke dni 7. 9. 2020, tedy smluvní pokutu ve výši 13 859,25 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 44 750,65 Kč ode dne 28. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,1 %, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný žalobkyni dlužné částky neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy, žalobkyně proto podala tuto žalobu.
2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 10. 12. 2020, které dále doplnil do protokolu při jednání dne 11. 2. 2021, navrhoval zamítnutí žaloby. Potvrdil, že předmětnou smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřel, byl majitelem účtu, na který žalobkyně na základě předmětné smlouvy o úvěru finanční prostředky převedla. Uvedl, že peníze byly určeny pro jeho snachu jméno příjmení, která mu tvrdila, že peníze potřebuje na rekonstrukci bytu, ve kterém on s manželkou bydleli a dosud bydlí a který v té době vlastnil jeho syn. Peníze si snacha vzala hned, jak mu je v bance vyplatili. Snacha slibovala, že bude vše splácet a on nebude mít žádné problémy. Když mu začaly chodit upomínky, snacha mu říkala, ať se o nic nestará, že právě zaplatila. Rekonstrukce bytu provedena nebyla, byt, ve kterém bydlí, byl prodaný v exekuční dražbě a snacha, která mu tvrdila, že úvěr splácí, s ním už rok nekomunikuje. Uvedl, že uzavřel ještě další tři smlouvy o zápůjčce nebo úvěru, ze kterých si peníze vzala jeho snacha, která mu řekla, že se nemá starat o splácení. příjmení žije ve společné domácnosti s manželkou, která nemá žádný příjem, musí platit 6 000 Kč měsíčně nájemné za byt, dále poplatky spojené s užíváním bytu ve výši 3 500 Kč měsíčně a dále doplatky na léky, Z jeho důchodu, který nyní činí 13 448 Kč, mu nezbývají žádné peníze. Z důchodu živí i manželku, která nemá a ani v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy nemela žádný vlastní příjem. Podle něj by dluh měla žalobkyni zaplatit jeho snacha jméno příjmení.
3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, oznámením o schválení úvěru včetně dodejky, formulářem hodnocení klienta, dokladem o vyplacení úvěru, kartou klienta, potvrzením o vedení účtu žalovaného u právnická osoba, povolením k inkasu, oznámením o zesplatnění úvěru, výzvami k zaplacení, podacím archem, rámcovou smlouvou o poskytování bankovních služeb, potvrzením o výši důchodu žalovaného, kopií občanského průkazu žalovaného, ověřením v registru SOLUS a NRKI. Ze smlouvy o úvěru číslo bere soud za prokázáno, že dne 22. 7. 2019 podepsala osoba oprávněná jednat za žalobkyni a žalovaný jako klient smlouvu
o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč. Dle údajů ve smlouvě měl žalovaný celkem zaplatit 160 752 Kč ve 48 splátkách po 3 349 Kč, splátky měly být hrazeny nejpozději 20. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 129,67 % ročně
a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Z listiny„ Oznámení o schválení úvěru“ datované 23. 7. 2019 bere soud za prokázáno, že úvěr k výše uvedené smlouvě o úvěru byl schválen, toto oznámení bylo žalovanému doručeno 24. 7. 2019, jak vyplývá z připojené dodejky. Z dokladu o vyplacení úvěru bere soud za prokázáno, že částka 45 000 Kč byla dne 22. 7. 2019 připsána na bankovní účet žalovaného pod variabilní symbol. Z listiny„ Hodnocení klienta“, kterou vyplnil zprostředkovatel úvěru a žalovaný ji podepsal, bere soud za prokázáno, že dle obsahu této listin y žalovaný (klient) uvedl, že jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 11 910 Kč měsíčně, odečteny výdaje životní minimum 3 410 Kč, pravidelný čistý měsíční příjem manželky/partnerky 0, bydlení 1 500 Kč, výdaje celkem 4 910 Kč, rezerva 500 Kč, po zohlednění jeho pravidelných příjmů a výdajů uvedeny volné zdroje 6 500 Kč. V části„ Prohlášení klienta o příjmech“ je zatrženo„ ne“ pod textem„ máte pochybnosti
o dostatečnosti Vašich příjmů pro splácení úvěru, aniž by došlo k Vašemu nepřiměřenému strádání nebo předlužení, nebo v případě, že máte sezónní příjmy a nemáte dostatečnou finanční rezervu pro překlenutí období poklesu sezónního příjmu, aniž by došlo k nepřiměřenému strádání nebo předlužení“. Dále je v „ Hodnocení klienta“ vyplněn rodinný stav: ženatý, číslo jeho občanského průkazu, datum narození, místo narození, forma bydlení: vlastní, vzdělání: maturita. Připojena fotokopie občanského průkazu žalovaného, dále fotokopie kartičky s číslem účtu žalovaného č. ú. číslo číslo. Zprostředkovatel úvěr doporučil. Z oznámení ČSSZ ze dne 17. 12. 2018 adresovaného žalovanému bere soud za prokázáno, že od lednové splátky 2019 byl žalovanému zvýšen vyplácený starobní důchod na částku 11 910 Kč měsíčně. Z připojených ústřižků poštovních poukázek - výplatních dokladů důchodu - bere soud za prokázáno, že starobní důchod ve výši 11 910 Kč byl zaslán žalovanému poštovní poukázkou 12. 6. 2019, dále 12. 7. 2019 na adresu jeho trvalého bydliště. Dle údajů v kartě klienta žalovaný uhradil vkladem hotovosti dne 20. 9. 2019 částky 3 349 Kč a 122 Kč a dne 31. 10. 2019 částku 3 227 Kč, byly mu zasílány upomínky, jak je přesně rozepsáno. Dle výpisu záznamů z registru SOLUS – bez negativního příznaku, výpis z nebankovního registru NRKI – skóre 261 (vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován, zamítán). Žalovaný byl 21. 10. 2019, dále 20. 11. 2019 a 23. 12. 2019 vyzván k zaplacení dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, žalovanému bylo oznámeno, že k datu 26. 12. 2019 došlo k zesplatnění úvěru, 19. 8. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě. Z listin y předložené žalovaným při jednání dne 11. 2. 2021 soud dále zjistil, že žalovaný se obrátil na Policii ČR s tím, že předal své snaše jméno příjmení peníze z úvěrů, Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor obec, obvodní oddělení obec, jej dne 3. 12. 2019 vyrozuměla o tom, že provedeným šetřením nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení. Šetřením bylo zjištěno, že oznamovatel – žalovaný uzavřel níže uvedené smlouvy a po ústní dohodě získané prostředky předal dobrovolně k užívání své snaše jméno příjmení,„ která v současnosti tyto úvěry částečně splácí, ale je, vzhledem k jejich množství a výši, v prodlení se splátkami“. Jedná se o tyto úvěry a zápůjčky: dne 5. 2. 2019 podepsal žalovaný smlouvu o zápůjčce číslo se zástupkyní právnická osoba na částku 22 000 Kč, které předal své výše uvedené snaše, dne 25. 3. 2019 podepsal žalovaný smlouvu o úvěru číslo se zástupkyní právnická osoba, na částku 23 000 Kč, které předal své výše uvedené snaše, dne 2. 7. 2019 podepsal žalovaný smlouvu o úvěru s pracovníky opavské pobočky právnická osoba, na základě které mu na jeho bankovní účet č. bankovní účet bylo převedeno 30 000 Kč, kdy přístup k tomuto účtu poskytl své výše uvedené snaše, dne 22. 7. 2019 podepsal žalovaný smlouvu o úvěru číslo se zástupkyní právnická osoba, na částku 45 000 Kč, které předal své výše uvedené snaše. Dále žalovaný předložil výzvu právnická osoba, ze dne 1. 1. 2021 k úhradě dalšího jeho dluhu v celkové výši 57 171 Kč s tím, že pokud dluh neuhradí, obrátí se i tato společnost na soud.
4. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku 45 000 Kč, přitom z této částky jí žalovaný doposud uhradil celkem 6 698 Kč. Zbývající částky, ať už přirostlé úroky, smluvní pokuty, jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 45 000 Kč, ze které dosud vrátil celkem 6 698 Kč, dosud nevrátil 38 302 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení. V době sjednání smlouvy v červenci 2019 měla žalobkyně k dispozici listinné doklady, ze kterých vyplynulo, že žalovaný je starobním důchodcem, starobní důchod ve výši 11 910 Kč byl jeho jediným příjmem. Dále měla žalobkyně v době sjednání smlouvy k dispozici občanský průkaz žalovaného, ze kterého vyplývalo, že žalovaný je ženatý, což je uvedeno i v listině„ Hodnocení klienta“, kde je dále uvedeno, že manželka nemá žádný příjem. Dle údajů v listině„ Hodnocení klienta“ žalovaný uvedl, že má vlastní bydlení a s tím spojené výdaje 1 500 Kč měsíčně, což žalobkyně nikterak dále neověřovala. Ohledně výdajů žalovaného vycházela žalobkyně pouze z abstraktní částky 3 410 Kč o životním minimu (tato částka zcela pomíjí skutečné výdaje žalovaného, jakož i to, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru ženatý a žil ve společné domácnosti s manželkou, údajně bez vlastního příjmu), dále z ničím nedoložené a neověřené částky na bydlení 1 500 Kč. Kromě toho je v listině„ Hodnocení klienta“ uvedena„ rezerva“ 500 Kč. Podle smlouvy měl žalovaný splácet měsíčně 3 349 Kč. Chybí rozhodné doklady o tom, zda a v jaké výši platí žalovaný nezbytné výdaje na živobytí, na bydlení atd. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě předložených dokladů nemohla žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku . Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal,
a částkou, kterou žalobkyni uhradil. To znamená, že žalobkyně se důvodně domáhá vrácení částky 38 302 Kč a zákonných úroků z prodlení z této částky od 28. 12. 2019 do zaplacení, a proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). O nároku na zákonné úroky z prodlení z částky 38 302 Kč rozhodl soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku , dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. V daném případě nelze dovodit, že by dlužník nebyl za prodlení odpovědný, byl tak povinen plnit na výzvu žalobkyně, a pokud tak neučinil, je v prodlení se splněním žalovaného dluhu (oznámení o zesplatnění ze dne 26. 12. 2019, které bylo žalovanému zasláno, obsahovalo i výzvu k úhradě dluhu). Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok II. rozsudku). Pro rozhodnutí ve věci je bezvýznamné, že žalovaný předal peníze z úvěru své snaše, která mu slíbila, že úvěr bude splácet, což se nestalo. V tomto řízení totiž soud řeší právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným, nikoliv mezi žalovaným a jeho snachou. Pro rozhodnutí v této věci nemá význam ani to, že žalovaný má ještě další dluhy. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze co do nároku na zaplacení částky 38 302 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 28. 12. 2019 do zaplacení (což ke dni 11. 2. 2021 představuje celkem částku 38 302 Kč + 4 323,40 Kč, tj. 42 625,40 Kč) a neúspěch co do nároku na zaplacení částky 32 206,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 347 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a dále úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 44 750,65 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 192 902 Kč (což ke dni 11. 2. 2021 představuje celkem částku 32 206,25 Kč + 2 070,90 Kč + 43 491,70 Kč, tj. 77 768,55 Kč). S ohledem na úroky, které žalobkyně požadovala a ze kterých je nutno rovněž počítat úspěch a neúspěch v řízení (k tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ), byla žalobkyně úspěšná pouze v rozsahu 35,4%
a neúspěšná v rozsahu 64,6%. V daném případě by tak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení žalovanému, kterému však žádné náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).