Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 292/2020-44

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupeného advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 18 449 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 420 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 250 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, o zaplacení částky 4 309 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 386,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 642,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 7. 12. 2019 do 16. 11. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 550 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 7 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, o zaplacení částky 4 440 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 141,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 390,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 922 Kč od 7. 12. 2019 do 16. 11. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 672 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 5 922 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 420 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 250 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, o zaplacení částky 4 309 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 386,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 642,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 7. 12. 2019 do 16. 11. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 550 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 7 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. IV. Žaloba, o zaplacení částky 4 440 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 141,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 390,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 922 Kč od 7. 12. 2019 do 16. 11. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 672 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 5 922 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne 23. 7. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky

18 449 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, SE, IČO, a žalovaný uzavřeli dne 29. 8. 2016 smlouvu o půjčce

č. 274654, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 637 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 100 Kč. Žalovaný si při uzavření smlouvy dále sjednal doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 172 Kč. To vše se zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 263 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 6. 2017. Žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 6. 9. 2016. V souladu se smluvními podmínkami vzniklo dne 27. 6. 2017 právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 7 000 Kč, na dlužném úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvu částku 216,68 Kč, na dlužném poplatku za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 980,14 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 162,18 Kč. Žalovaný do data postoupení pohledávky uhradil celkem částku 550 Kč. příjmení příjmení jméno příjmení, SE, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 10 759 Kč s příslušenstvím. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, dlužných úhrad ve výši 3 759 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 642,94 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 386,84 Kč, úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 6. 2016 smlouvu

o půjčce č. 204542, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. To vše se zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 7. 2017. Žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 6. 9. 2016. V souladu se smluvními podmínkami vzniklo dne 21. 7. 2017 právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 5 922,19 Kč a na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 767,81 Kč. Žalovaný do data postoupení pohledávky uhradil celkem částku 2 750 Kč. příjmení příjmení jméno příjmení, SE, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 7 690 Kč s příslušenstvím. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 922,19 Kč, dlužných úhrad ve výši 1 767,81 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 390,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 141,52 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 922,19 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 922,19 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných důkazů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.

4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle , a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce č. 274654 vzal za prokázané, že právnická osoba Credit International, SE, IČO, uzavírala s žalovaným dne 29. 8. 2016 smlouvu o půjčce s žalovaným v částce 7 000 Kč s tím, že žalovaný se měl zavázat zaplatit společnosti poplatek v částce 4 137 Kč, celkem 11 137 Kč v 43 týdenních splátkách po 263 Kč Poslední splátka byla stanovena na 26. 6. 2017. Žalovaný si při uzavření smlouvy dále sjednal doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 172 Kč Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o úvěru upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvy včetně podacího lístku.

5. Ze smlouvy o půjčce č. 274654 vzal za prokázané, že právnická osoba Credit International, SE, IČO 204542, uzavírala s žalovaným dne 9. 6. 2016 smlouvu o půjčce s žalovaným v částce 6 000 Kč s tím, že žalovaný se měl zavázat zaplatit společnosti poplatek v částce 4 440 Kč, celkem 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč Poslední splátka byla stanovena na

20. 7. 2017 Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o úvěru upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvy včetně podacího lístku.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení , . Podle ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , (PR 21/2018 s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k  , zvláštní část - k  ;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. , podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

10. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud rovněž vycházel z ustanovení , písm. a) a b) (dále jen ), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost ( ) ). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován pak, jestliže i po poučení soudem ( , 2 ) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k  a 120 ) o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti, ale výsledkem je ve sporném řízení rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k  a 118a ).

11. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše uvedenou právní úpravu i judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouvy o půjčce mezi žalobkyní a žalovaným jsou absolutně neplatné, neboť žalobkyně v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru č. netvrdila, ani neprokázala, že by se zabývala otázkou schopnosti žalovaného dané úvěry splatit, když ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně po výzvě uvedla pouze obecné skutečnosti, na jejichž základě nemohla učinit závěr o individuální schopnosti žalovaného dluh splácet. Jakým konkrétním způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost dostatečně v souladu se zákony a soudní judikaturou zkoumala, a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle , tedy v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvy

o úvěru absolutně neplatné, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč dne 29. 8. 2016 na smlouvu

o půjčce č. 274654, na kterou žalovaný uhradil částku 550 Kč, a je tak žalovaný povinen vydat žalobkyni ještě částku 6 450 Kč, neboť v této výši u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 6 000 Kč dne 9. 6. 2016 na smlouvu o půjčce č. 204542, na kterou žalovaný uhradil částku 2 750 Kč, a je tak povinen vydat žalobkyni ještě částku 3 250 Kč, neboť v této výši u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).

12. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatných smlouvách) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalovaného na souhrnný poplatek, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska takřka totožný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).