Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 353/2020-41

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 24 750 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 250 Kč od 25. 10. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 10. 2019 do 14. 4. 2020, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 380 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 250 Kč od 25. 10. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 10. 2019 do 14. 4. 2020, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 380 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 24 750 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 23. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr celkovou částku 12 900 Kč sestávající z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. z částky 4 200 Kč, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté jistiny a nákladů ve výši 27 900 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč splatných k 23. dni v měsíci. Žalovaná uhradila pouze poplatek ve výši 600 Kč a částku 1 950 Kč, která byla žalobkyní započtena na úrok. Žalovaná se dostala do prodlení dne 24. 10. 2018, když neuhradila 2. splátku splatnou dne 23. 10. 2018. Splatnost celého úvěru nastala splatností poslední splátky dne 23. 10. 2019. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 15 000 Kč a dále úrok ve výši 2 250 Kč (4 200 Kč 1 950 Kč). Úhradu poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek v celkové výši 8 100 Kč žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nijak nerozporovala.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 8. 2018 a z předpisu splátek, že dne 23. 8. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr půjčku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 900 Kč, tj. zaplatit částku v celkové výši 27 900 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč splatných vždy k 23. dni v měsíci a dále zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru pak dle smlouvy sestávají z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. z částky 4 200 Kč, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 800 Kč. V čl. V. odst. 4 smlouvy se žalovaná zavázala, že v případě prodlení s úhradou splátek či zesplatněné jistiny zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a jistiny.

5. Z předžalobní upomínky a z poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 7. 4. 2020 podaným na poštu dne 9. 4. 2020 k úhradě dlužné částky v celkové výši 32 850 Kč před podáním žaloby.

6. Z čestného prohlášení ze dne 23. 8. 2018, z dokladu ÚP ČR o výši čtvrtletního příjmu ze dne 2. 2. 2018, z dokladů o platbě energií, z finanční analýzy ze dne 23. 8. 2018, z nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2018, z credit scoringu a z výplatních lístků, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované úvěr splácet.

7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Dne 23. 8. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr půjčku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 900 Kč, tj. zaplatit částku v celkové výši 27 900 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč splatných vždy k 23. dni v měsíci a dále zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru pak dle smlouvy sestávají z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. z částky 4 200 Kč, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 800 Kč. V čl. V. odst. 4 smlouvy se žalovaná zavázala, že v případě prodlení s úhradou splátek či zesplatněné jistiny zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a jistiny. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 7. 4. 2020 podaným na poštu dne 9. 4. 2020 k úhradě dlužné částky v celkové výši 32 850 Kč před podáním žaloby. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně prověřila schopnost žalované úvěr splácet.

9. Podle ustanovení , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Podle ustanovení , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle ustanovení , 2 , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

13. Podle ustanovení , 2 , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Dle ust. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ustanovení , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.

21. Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru ve výši 12 900 Kč je nutno posoudit jako ujednání o odměně za poskytnutí úvěru, tedy de facto ujednání o úrocích, když dle názoru soudu se žalobkyně ujednáním o poplatku za správu úvěru i ujednáním poplatku za hotovostní výběr splátek snaží zkreslit skutečně ujednanou výši úroků za poskytnutý úvěr. Soud tedy na základě výše uvedeného částku představující celkové náklady spotřebitelského úvěru posuzoval jako úrok, když se jedná o finanční prostředky, které byla žalovaná dle smlouvy za poskytnutí úvěru žalobkyni uhradit. V daném případě činila tato částka 12 900 Kč a byly–li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 14 měsíců, pak ročně se jedná o cca 74 % poskytnuté jistiny úvěru. Soud je toho názoru, že uvedené ujednání je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení a . Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle č. , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 9,65 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané výši nákladů za spotřebitelský úvěr vrátit téměř dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba posuzovanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení i bez návrhu. Na této situaci pak nemění nic ani skutečnost, že se žalobkyně podanou žalobou zaplacení poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek nedomáhala.

22. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení , které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup v ustanovení je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: I. obecná část ( – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru, které jsou v daném případě úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr a dle smlouvy žalovaná neměla možnost smlouvu uzavřít bez hotovostního režimu splátek, a sjednaná výše těchto nákladů několikanásobně převyšuje úroky bank, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši nákladů spotřebitelského úvěru, posouzených v daném případě jako úroky. Žalobkyně tedy na úhradu nákladů spotřebitelského úvěru ani na úhradu smluvní pokuty z neplatně sjednaného úvěru nárok nemá.

23. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy ( obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení věta druhá naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení obč. zák. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, tj. částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data, od kterého byla k zaplacení této částky vyzvána žalobkyní poprvé, tj. od data uvedeného v předžalobní výzvě. Tato byla žalované odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 9. 4. 2020 a dle ust. o. z. se tak má za to, že došla třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy 14. 4. 2020. Ode dne následujícího, tj. od 15. 4. 2020 je tedy žalovaná s úhradou svého dluhu v prodlení. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením věta před středníkem

24. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení , když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo původně zaplacení částky 24 750 Kč. V rozsahu 9 750 Kč pak byla žaloba zamítnuta. Za této situace pro účely vyčíslení nákladů soudního řízení představuje čistý procesní úspěch žalobkyně 21,22 % (procesní úspěch žalobkyně po odečtení procesního úspěchu žalované). Vzhledem k této skutečnosti uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 380 Kč, když celkové náklady řízení žalobkyně činily částku 1 790 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši ve výši 990 Kč, z odměny advokáta ve výši 600 Kč dle , , d/ vyhl. č. za 2 úkony právní služby po 300 Kč a z paušální náhrady účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 2 x 100 Kč dle ustanovení vyhl. č. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění). 21,22 % z částky 1 790 Kč je pak po zaokrouhlení částka 380 Kč, kterou soud uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. , věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.