Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 129/2020-50
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
právně zastoupené Mgr. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 37 821,80 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21 557 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 17. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 16 264,80 Kč, úroku z prodlení z částky 24 825,95 Kč ve výši 9 % ročně od 14. 11. 2018 do 16. 4. 2019, dále úroku z prodlení z částky 3 268,95 Kč ve výši 9,75 % ročně od 17. 4. 2019 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku ve výši 18 605,51 Kč od 3. 3. 2018 do 13. 11. 2018, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21 557 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 17. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 16 264,80 Kč, úroku z prodlení z částky 24 825,95 Kč ve výši 9 % ročně od 14. 11. 2018 do 16. 4. 2019, dále úroku z prodlení z částky 3 268,95 Kč ve výši 9,75 % ročně od 17. 4. 2019 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku ve výši 18 605,51 Kč od 3. 3. 2018 do 13. 11. 2018, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit 37 821,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 825,95 Kč od 14. 11. 2018 do zaplacení a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 605,51 Kč za dobu od 3. 3. 2018 do 13. 11. 2018. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne datum byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo bezhotovostně a jednorázově převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 111,36 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po 2 494 Kč splatných vždy k druhému dni každého kalendářního měsíce počínaje březnem roku 2018. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, čímž se dostávala do prodlení se splácením úvěru. Dle čl. VI. odst. 2 písm. a) podmínek byla žalobkyně oprávněna při prodlení s jakoukoli úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru účtovat poplatek za každou upomínku, jež byla žalované odeslána, a to ve výši 450 Kč. V souladu s čl. VI odst. 3 písm. a) podmínek byla žalobkyně dále oprávněna požadovat po žalované uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Dále byla žalobkyně oprávněna dle čl. VI odst. 3 písm. b) podmínek při prodlení žalované s jakoukoli úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru požadovat po žalované zaplacení zákonných úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s placením úvěru, došlo k zesplatnění úvěru k datu 13. 11. 2018. Žalovaná po zesplatnění pohledávky ničeho neuhradila. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina celkem 24 825,95 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 499 Kč, a to za prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, dlužné úvěrové poplatky činí 1 350 Kč (poplatky za odeslání tří upomínek), žalobkyně po žalované rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, počítané ze zůstatku jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění pohledávky do okamžiku sepisu návrhu v celkové výši 11 146,85 Kč. Žalovaná shora uvedené částky žalobkyni neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalobkyně zaslala dne 8. 1. 2021 soudu vyjádření, v němž uvedla, že před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalované, zejména se jednalo o doklady o příjmech, z nichž je patrné, že žalovaná pobírá starobní důchod ve výši 11 292 Kč, dále výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalované, přičemž bylo zjištěno, že nájemné za bydlení činí 4 936 Kč měsíčně. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích BRKI a NRKI, rovněž v centrální evidenci exekucí.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 74 820 Kč, a to ve 30 měsíčních splátkách splatných po 2 494 Kč. Úroková sazba činila 111,36 % ročně. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze Smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka podepsaných žalovanou dne datum vyplynulo, že žalovaná obdržela uvedené informace o poskytovaném úvěru, kdy oba tyto formuláře žalovaná podepsala. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum vyplývá, že žalovaná měla hradit celkem 30 splátek po 2 494 Kč měsíčně.
6. Z potvrzení o provedené platbě právnická osoba ze dne 20. 11. 2018 bylo zjištěno, že dne datum byla na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě odeslána částka 25 000 Kč.
7. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že na shora uvedený úvěr byla uhrazena dne 12. 3. 2018 částka 3 443 Kč s tím, že částka 174,05 Kč byla započítána na jistinu, částka 2 319,95 Kč byla započítána na úrok, částka ve výši 499 Kč na pokutu a částka 450 Kč na poplatky.
8. Z listin y označené jakožto výpočet smluvní pokuty vyplývá, že celkový dluh činí 35 972,80 Kč, kdy dlužná jistina činí 24 825,95 Kč, úroky 11 146,85 Kč.
9. Z výzev k zaplacení ze dne 7. 4. 2018, 22. 4. 2018 a 3. 6. 2018 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
10. Z oznámení ze dne 13. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že s ohledem na její prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 4. 2019 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalované před podáním žaloby odeslána, a to dne 11. 4. 2019.
12. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 1. 2018 vyplývá, že žalované náleží starobní důchod ve výši 11 292 Kč.
13. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že ke dni 2. 2. 2018 nebyly na žalovanou vedeny žádné exekuční tituly.
14. Z listin y označené jako Historie transakcí (příjmení 24, internetbanking) vedené na jméno žalované bylo zjištěno, že za období od 3. 1. 2018 do 1. 2. 2018 byl počáteční stav na účtu 1 109,87 Kč a konečný stav - 49,03 Kč.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu, jak je shora specifikována, a to ohledně předmětu úvěru ve výši 25 000 Kč. Na jejím základě obdržela žalovaná na bankovní účet od žalobkyně shora uvedenou částku. Žalobkyni se zavázala vrátit předmět úvěru ve splátkách, jak je shora uvedeno, přičemž žalovaná uhradila žalobkyni celkem 3 443 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované řádně úvěr splácet provedla šetření v registru Centrální evidence exekucí. Ze strany žalobkyně byla žalované zaslána předžalobní výzva.
16. Dle § 2395 občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
21. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 25 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
26. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, doložení oznámení ČSSZ o výměře starobního důchodu, výpis z bankovního účtu žalované za dobu od 3. 1. 2018 až 1. 2. 2018), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalované, a to pouze oznámením ČSSZ, že žalovaná pobírá starobní důchod. Z doloženého výpisu z účtu žalované dle názoru soudu naopak jednoznačně vyplývá, že podmínkám dalšího úvěru schopna dostát není. Z tohoto totiž plyne, že žalovaná ukončovala měsíční období se záporným zůstatkem na účtu (specifikován shora). Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalovaná rozhodně nebyla osobou, jejíž majetkové poměry (alespoň dle písemností známých žalobkyni a jí soudu předložených) by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)
27. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
28. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 25 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě předžalobní upomínka odeslaná žalované dne 11. 4. 2019. Tuto je třeba dle § 573 občanského zákoníku považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 15. 4. 2019. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, octla se ode dne následujícího (17. 4. 2019) v prodlení a žalobkyni rovněž náleží úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ) v zákonné výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 21 557 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. Soud přitom zohlednil platbu ze strany žalované v celkové částce 3 443 Kč (25 000 Kč – 3 443 Kč = 21 557 Kč).
29. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 21 557 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 25 472,69 Kč (41 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 16 264,80 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 36 406,79 Kč (59 %). Žalovaná by tak měla právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (18 %). Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
30. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.