Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 277/2020-30
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.
II. Co do částky částka s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částka, a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora ve výroku I a II uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od datum do datum, když žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s registrační značka (anonymizována dvě slova dle předžalobní výzvy) neuzavřel v rozhodném období (69 dní) pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (částka), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (částka).
2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil, ačkoliv na adrese trvalého bydliště mu byla písemnost doručena (po marném uplynutí úložní doby byla vhozena dne datum do domovní schránky).
3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s registrační značka neuzavřel v tvrzené době (69 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky částka, představující předmět tohoto řízení (bez úroku z prodlení). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dnů datum a datum, obou doručovaných na platnou adresu trvalého bydliště žalovaného. Dne datum zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z předešlého dne na shodnou adresu. Dle výpisu údajů ke kódu příjmení vozidla (anonymizováno) se jedná o anonymizována dvě slova roku výroby rok s motorizací anonymizováno nebo 2.0 anonymizováno, což dle veřejně dostupné databáze technických údajů znamená hmotnost prázdného vozidla pod 1 300 kg, délku 4 204 mm, nejvyšší výkon 103 kW (motorizace nebyla upřesněna, soud uvádí nejvyšší), nejvyšší dosažitelnou rychlost 205 km/h.
4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a proto jí v rozsahu násobku 69 dnů při sazbě částka za den a paušálních nákladů částka vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle výroku I shora. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky příspěvku a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
5. Pokud se však týká částka, příslušné části úroku z prodlení a dále úroku z prodlení z nákladů částka, soud shledal žalobu z těchto důvodů nedůvodnou a výrokem II ji proto částečně zamítnul.
6. Pokud se týká částka coby náhrady za mimosoudní uplatnění práva na zaplacení, jedná se ve smyslu § 513 občanského zákoníku o pouhé příslušenství pohledávky a její úročení úrokem z prodlení tak není přípustné.
7. Pokud se týká částka s úrokem z prodlení, soud shledal, že uplatnění sazby částka na případ žalovaného (dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) by bylo v rozporu s ústavně garantovaným právem na ochranu majetku. Příslušný podzákonný předpis byl přijat na základě zákonného zmocnění v § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., který stanoví, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů anonymizováno spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Soud shledal, že příslušná vyhláška stanovuje jako kritérium pro odlišení různých sazeb u osobních automobilů zdvihový objem motoru, vozidlo žalovaného tak formálně spadá do kategorie písm. h) 1 850 cm3 až 2 500 cm3. Již z výše sazby a běžné tržní nabídkou povinného ručení (bez bonusů a malusů, okolo částka denně) je zřejmé, že výše příspěvku substituuje jednak obvyklé pojistné a jednak v sobě (logicky) zahrnuje i sankční prvek, neboť je nezřídka násobně vyšší. Soud shledal, že aplikace kritéria zdvihového objemu je však nevhodná a z pohledu ústavně garantovaného práva na ochranu majetku žalovaného představuje nepřiměřený a nerozumný zásah moci výkonné.
8. Z odst. 2 tamtéž systematickým a teleologickým výkladem totiž vyplývá, že úmyslem tvůrce předpisu bylo reflektovat spíše výkon vozidla, nežli jednotlivý konstrukční detail spalovacího motoru. Stejně tak mohl tvůrce předpisu arbitrárně zvolit jiný detail (např. počet válců, kompresní poměr, volumetrickou účinnost, točivý moment aj.) a dopustil by se stejného pochybení. Ostatně ani směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009 číslo ze dne datum takové kritérium členským státům nepředepisuje, stejně tak jej nepředepisuje ani zákon č. 168/1999 Sb., dle jehož § 15 odst. 12 má naopak žalobkyně přístup k mnoha dalším parametrům nepojištěných vozidel, včetně výkonu, hmotnosti vozidla, stáří vozidla apod. Pokud bylo úmyslem tvůrce podzákonného předpisu maximálně zjednodušit sazebník na několik kategorií vozidel a v rámci stejné kategorie uplatnit jen jedno další odlišovací kritérium, soudu se jeví zvolené řešení jako odporující smyslu zákonného zmocnění a v konečném důsledku porušující jiné významné právo žalovaného. Zdvihový objem spalovacího motoru s výkonem zcela zjevně nekoreluje, zejména pokud není nijak odlišen typ motoru podle paliva a způsobu plnění válců. Soud neshledává důvodným, aby byl více sankcionován např. atmosféricky plněný benzinový motor se zdvihovým objemem 1,4 – 1,85 litru, resp. 1,85 - 2,5 litru, než přeplňované nízkoobjemové motorizace do 1,35 litru s výkony podstatně vyššími, a to mnohdy užité v rámci výrobcem nabízené palety motorizací ve shodném modelu vozu. Totéž pak platí pro motory vznětové, či porovnání benzinových a naftových motorů navzájem.
9. Tvůrce předpisu selhal, pokud měl stanovit pomocné kritérium, které by korespondovalo s výší pojistných rizik, která pojišťovny stanovují na základě mnoha dalších kritérií, zejména pak stáří vozidla, hmotnosti vozidla, výkonu vozidla (nemluvě o kritériích, navázaných přímo na osobu pojištěnce/provozovatele) apod. Je-li smyslem zákonné úpravy institutu povinného ručení garantovat úhradu škody, vzniklé viníkem dopravní nehody ostatním účastníkům silničního provozu či třetím osobám, pak takové riziko narůstá (na straně viníka) spíše s kritérii, jako je hmotnost či normovaná spotřeba vozidla, nežli jednotlivý konstrukční detail motoru, působící v tomto kontextu smysluplně nanejvýše do masového nástupu přeplňovaných nízkoobjemových motorů, kdy pouhý zdvihový objem motoru přestal s výkonnostní třídou korelovat. Má-li soud posoudit, zda je přijaté opatření rozumným řešením konfliktu mezi právem žalované na ochranu majetku a zájmem obec kanceláře pojistitelů na dostatečném naplnění anonymizováno fondu, dospěl k závěru, že nikoliv. Soud tedy úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř. zvolil odlišné zařazení vozidla žalované a to do kategorie písm. g), které více odpovídá hmotnosti a výkonu daného vozidla a motorizace. Uvedené zařazení nelze považovat za otázku řešitelnou v daný okamžik odborným či znaleckým posudkem konkrétní specializace, neboť závisí na kvalifikované úvaze tvůrce předpisu de lege ferenda, do níž se promítne více kritérií z oblasti pojišťovnictví, motorismu, ekonomie apod., proto ji soud považuje za zjistitelnou jen s nepoměrnými obtížemi.
10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu z větší části (73,36 %) úspěšná, a proto jí soud přiznal poměrnou část (46,72 %) náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši částka (3 x částka) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po částka (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši částka přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
11. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť sice jde o relativně zanedbatelné částky, avšak žalovaný je zjevně předlužen, čelí několika exekucím. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného poskytl přibližně tříměsíční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu – což výše splátky zřejmě umožňnuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).
Poučení:
Proti rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.