Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 259/2020-37

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky částka s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně není povinna hradit na náhradě nákladů řízení žalovanému ničeho.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalobkyně není povinna hradit na náhradě nákladů řízení žalovanému ničeho.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení ve výroku I a II shora uvedeného plnění z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum s jistinou částka a kapitalizovaným úrokem částka, když žalovaný uhradil toliko částka.

2. Soud věc rozhodl postupem dle (dále jen „ “) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese svého trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Nadto soud zjistil (ověřil dotazem u stát. instituce), že žalovaný má trvalé bydliště zřízeno v nemovitosti – domě na adrese obec číslo evidenční anonymizováno, což je přinejmenším nešťastné již proto, že v obci obec je současně přiděleno číslo popisné anonymizováno a součástí údaje o adrese v registru obyvatel (přinejmenším v datové podobě, sestavované pro soudy) není údaj o tom, zda se jedná o číslo popisné či evidenční. Soud tuto okolnost zjistil spíše náhodou, když adresu žalovaného ověřoval. Žalovaný přitom v úvěrové smlouvě i v kartě zákazníka nesprávně uvedl údaj s číslem popisným, ačkoliv zde výslovně byla kolonka i pro čísla evidenční.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou ze dne datum na č. l. 10 a letákem č. l. 11 žalobkyně prokázala, že se žalovaný zavázal po načerpání jistiny částka tuto splácet 60x po částka týdně, přičemž úroková sazba činí 66 % ročně, současně je uvedeno, že úrok tvoří částka, poplatek za zpracování a doručení úvěru částka a poplatek za hotovostní inkaso částka. Evidenční kartou klienta č. l. 12 prokázala, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet potud, že žalovaný prohlásil, že jeho příjem převyšuje povinné výdaje o anonymizována dvě slova tis. Kč měsíčně, nemá jiné úvěry či splátky (jen„ jiné výdaje“ ve výši částka). Deklaroval nájemní bydlení, základní vzdělání, absenci automobilu a nemovitého majetku, hlavní pracovní poměr (pomocný pracovník ve stavebnictví), nijak nespecifikovaný další příjem domácnosti částka čistého měsíčně. Na počet dětí a exekucí se formulář nedotazuje. Úvěrovou historií žalobkyně prokázala jednotlivé splátky na úvěr. Žalobkyně doložila dopisem (č. l. 15) vypracování i zaslání (č. l. 16) předžalobní výzvy ve smyslu na kontaktní adresu dle smlouvy. Historií úvěru žalobkyně prokázala, že jí bylo uhrazeno toliko částka, ovšem první splátka byla splatná v „ nultém“ týdnu, kdy mělo být uhrazeno částka a na jistině tak bylo ve skutečnosti poskytnuto (dle skutkového závěru soudu) toliko částka. Přehledem všech řízení žalovaného u zdejšího soudu bylo prokázáno, že v roce 2017 byly proti žalované zdejším soudem povoleny exekuce pod sp. zn. spisová značka a spisová značka pro jistiny ve výši 2x částka (k pozdějším 5 exekucím pro souhrn jistin 85 tis. Kč soud nepřihlíží, neboť o nich žalobkyně nemohla v době schvalování úvěru vědět). Jelikož soud nezná okamžik zapsání exekučního řízení do Centrální evidence exekucí (dále jen„ příjmení“) a Exekutorská komora ČR údaje skartuje po 6 měsících od výmazu záznamu, soud oslovil příslušný exekutorský úřad v anonymizováno Mgr. jméno příjmení a ta podáním ze dne datum (č. l. 34) sdělila, že řízení sp. zn. spisová značka bylo do příjmení zapsáno dne datum a dosud zde figuruje.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu a násl. č. , ve znění platném a účinném ke dni sjednání smlouvy, s charakterem spotřebitelského závazku., z něhož žalobkyně poskytnutím úvěrové jistiny plnila, žalovaný však nesplacením sjednaného plnění nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného a tomu byl průběh řízení zřejmě lhostejný. Podle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud dovozuje (a to ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti a to i po zrušení s účinností ke dni datum. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému.

5. Pokud se týká zjištění řízení žalované u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalovaného tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. V projednávaném případě žalobkyně pouze tvrdí, ale neprokazuje, zda a jakým jiným způsobem (než získáním vyplněného dotazníku od spotřebitele) zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, pouze odkazuje na ověření dokumentů (pracovní smlouva, občanský průkaz, 3 výpisy z účtu, SIPO, výplatní pásky a nájemní smlouva). Soud nicméně žalobkyni k prokázání této skutečnosti nevyzýval, s ohledem na zjištění soudu by to bylo nadbytečné. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu by však měl být dotaz do příjmení v tomto případě učiněn. Ostatně žalobkyně účtuje poplatek za sjednání smlouvy, náklady takového (zpoplatněného) dotazu by tedy bylo možno hradit samotnými dlužníky. Zejména v projednávaném případě spotřebitelského úvěru s týdenní splatností (který kontrastuje s tím, že legitimní příjem dlužníků je zpravidla vyplácen měsíčně), nájemním bydlením, základním vzděláním, dělnickou profesí, pochybnými údaji o příjmech domácnosti tedy žalobkyně měla standardně přistupovat k dalším způsobům ověření bonity žalovaného. Na počet dětí ani na případné exekuce se formulář nedotazuje vůbec. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, příjmení), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či příjmení, s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z příjmení je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z příjmení oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze.

6. Z těchto důvodů soud považuje dotaz do příjmení za naprosté minimum úsilí, mimo ojedinělé případy, kdy se ověření zdá nadbytečné (což však zjevně není projednávaný případ). Žalobkyni ani nelze klást k tíži záznamy o pozdějších řízeních žalovaného jen u zdejšího soudu, či záznamy, k nimž nemá legitimní přístup (výkon rozhodnutí). Z úřední činnosti zdejšího soudu je však zřejmé, že žalovaný v době sjednávání závazku již nejméně jedné exekuci prokazatelně čelil. Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel učinil dotaz do příjmení, musel by takovou skutečnost zjistit a úvěr neposkytnout. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalovaném lépe. Nadto kombinace údajů v dotazníku spíše vyvolává další otázky, než aby mohla sloužit k uspokojivému závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

7. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (jakož i v předchozí úpravě , o spotřebitelském úvěru) má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě inkasování takto vysoké odměny za poskytnutí zápůjčky (vedle samotného obchodního úroku, který věřitel rovněž ujednal a který je sám o sobě na hranici obvyklého úroku v místě a čase) však nelze akceptovat, aby věřitel takový dotaz, byť zpoplatněný, neučinil. Případnou trestněprávní rovinu jednání žalovaného soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat.

8. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí takového úvěru ve smyslu § 9 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru již proto nedbalé a soud posoudil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou z úřední povinnosti. Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny z titulu nároku na vydání předmětu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení z této částky, běžící nejpozději od žalobkyní požadovaného data (které soud není oprávněn překročit), když sazba 9,75 % ročně odpovídá tehdy platnému Soud tak přiznal toliko rozdíl mezi čerpanými částka (částka soud nepovažuje za čerpané a tedy ani za splacené plnění) a splacenými částka, neboť i přes procesní pasivitu žalovaného nelze nepřihlížet k žalobkyní tvrzenému přijetí plnění na úrok z od počátku absolutně neplatné smlouvy. V tomto rozsahu soud žalobě výrokem I vyhověl, ve zbytku ji výrokem II zamítnul jako nedůvodnou.

9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle věta za středníkem , neboť trvá nouzový stav a žalovaný je předlužen a podléhá exekučnímu inhibitoriu. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (před následky jeho vlastního jednání) přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení (dalšího) výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit plnění z nezabavitelné částky svého příjmu – což výše závazku zřejmě umožňuje bez dalšího), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

10. O nákladech řízení soud výrokem III rozhodnul podle tak, že nárok žalovanému nepřiznal (ačkoliv měl v řízení větší procesní úspěch), neboť dle obsahu spisu mu s řízením žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.