Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 417/2020-53
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 30 720 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 400 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 13 320 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 835,83 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 18 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 600 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 11 385,60 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 400 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 13 320 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 835,83 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 18 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 600 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 11 385,60 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 720 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 10. 3. 2016 s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána zápůjčka ve výši 18 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření zápůjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 520 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek), odměny za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků v 58 týdenních splátkách po 540 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 20. 4. 2017. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 21. 3. 2016, přičemž uhradil pouze částku 600 Kč celkem, která byla původním věřitelem započtena částečně na úrok ve výši 415,86 Kč a ve zbývající částce 184,14 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení činil dluh 30 720 Kč, kdy se jednalo o jistinu zápůjčky ve výši 18 000 Kč, dlužný úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 104,14 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 015,86 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 18 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 21. 4. 2017 do 6. 12. 2019, ve výši 11 385,60 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 18 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 28. 4. 2017 do 6. 12. 2019, ve výši 3 835,83 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 25. 2. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova uzavřeli dne 10. 3. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 13 320 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 2 520 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 31 320 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 540 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky (dále jen“ Smluvní podmínky“). Dle čl. 1 Smluvních podmínek v případě, že byla sjednána úhrada celkové částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % ročně. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že dojde ve smyslu článku 9.3 Smluvních podmínek k prodloužení trvání této smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Strany si v článku 9.7 Smluvních podmínek současně dohodly, že v případě, že bude-li zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku z celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Před uzavřením smlouvy dne 10. 3. 2016 byla vyplněna a žalovaným podepsána karta zákazníka, ve které je uvedeno, že žalovaný je svobodný, ve společné domácnosti žije s partnerkou a dvěma nezaopatřenými dětmi, příjem žalovaného z pracovního poměru činí 22 800 Kč měsíčně, dále jsou jim vypláceny sociální dávky ve výši 16 800 Kč měsíčně, náklady na nájem včetně inkasa činí 9 700 Kč měsíčně a výdaje na domácnost činí 13 000 Kč měsíčně. K ověření těchto údajů měla být žalovaným předložena pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva a doklad SIPO (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 10. 3. 2016, Smluvními podmínkami a kartou zákazníka). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 původní věřitel právnická osoba anonymizována dvě slova, SE postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 1. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020). K úhradě dlužné částky ve výši 48 371,84 Kč byl žalovaný vyzván rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do 14. 5. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 5. 2020 (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 a podacího lístku ze dne 10. 5. 2020).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 3. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník “), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému půjčku ve výši 18 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem ve výši 13 320 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 2 520 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč vrátit ve sjednaných 58 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl svůj měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 22 800 Kč a ze sociálních dávek 16 800 Kč, ve společné domácnosti žil s partnerkou a dvěma nezaopatřenými dětmi, výdaje na bydlení a domácnost činily 22 700 Kč Touto listino u však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku , neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 18 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Z žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již uhradil částku 600 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 17 400 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč – úhrada ve výši 600 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 17 400 Kč, a to ode dne 21. 1. 2020, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 10. 1. 2020 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 20. 1. 2020. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši požadované žalobou, když tento je nižší než úrok dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a soud je žalobou vázán. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku .
5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.