Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 250/2020-55

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9.465 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3.465 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 342,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč od 23. 7. 2020 do 30. 11. 2020 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 6.000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 424,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 3.465 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 342,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč od 23. 7. 2020 do 30. 11. 2020 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 6.000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 424,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 22. 7. 2020, ve znění doplnění žaloby ze dne 6. 1. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 9.465 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 342,64 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 6.000 Kč, splatné dne 26. 12. 2019, od 23. 7. 2020 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že žalobkyně dne datum uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace na dálku Smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného výpisem z jeho účtu, ze kterého zjistila příjem žalovaného ve výši okolo 30.000 Kč, a dále výpisem z databáze EUCB, z nějž zjistila, že žalovaný neměl žádné úvěry po splatnosti. Toto prověření žalobkyně považovala za dostatečné. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal splatit nejpozději do 18. 12. 2019. Žalobkyně a žalovaný posléze sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 26. 12. 2019 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.211 Kč. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, žalobkyně tak nárokuje jistinu poskytnutého úvěru se zákonným úrokem z prodlení a dále smluvní pokutu ve výši 1.254 Kč (spočtenou jako 0,1 % denně z částky 6.000 Kč od 27. 12. 2019 do 22. 7. 2020).

2. Žalovaný se k návrhu na vydání platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. , (dále jen „ “), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 30. 11. 2020). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. považuje za doručené dne 6. 1. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupkyně se ústního jednání rovněž nezúčastnily, písemně se z něj omluvily a souhlasily, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ( ):

3. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 6.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 2.211 Kč do 28 dní od jejího poskytnutí. V rámci smlouvy byla sjednána též smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, z níž bude žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni předložil detaily transakcí na bankovním účtu za období číslo, z nichž vyplýval příjem žalovaného ve výši 28.425 až 38.827 Kč měsíčně a zůstatek po provedení těchto transakcí ve výši 30.576,10 Kč až 39.176,86 Kč. Žalobkyně žalovaného rovněž prověřila v databázi EUCB, kde byla zjištěna jedna čerpaná půjčka u jiné společnosti ze dne 13. 11. 2019 ve výši 12.000 Kč, splatná dne 11. 12. 2019, a čtyři zamítnuté žádosti o půjčku u další společnosti (s poslední žádostí zamítnutou dne 18. 11. 2019). Svůj dluh žalovaný ani zčásti neuhradil, ačkoli byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou ze dne 2. 7. 2020 (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal nic jiného).

4. Podle ustanovení , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem ve výši 6.000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal zaplatit společně s poplatkem ve sjednané lhůtě. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující (žalobkyně) postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného (spotřebitele) vycházela ze žalovaným poskytnutého výpisu z bankovního účtu a výpisu z databáze anonymizováno a žádným jiným způsobem úvěruschopnost žalovaného neprověřovala, neboť toto prověření považovala vzhledem k výši poskytovaného úvěru za dostatečné. Soud však s tímto hodnocením žalobkyně zcela zásadně nesouhlasí, neboť při bližším pohledu se výše uvedené výpisy, z nichž žalobkyně vycházela, jeví jako nesprávně vyhodnocené. Z detailů transakcí bankovního účtu žalovaného sice vyplývají poměrně vysoké příjmy, avšak při srovnání jejich výše s výší zůstatků zjevně plyne, že rezerva žalovaného na účtu mezi jednotlivými výplatami činí nanejvýš 2.000 Kč, patrně tedy má žalovaný vedle vysokých příjmů taktéž vysoké výdaje, na které se ovšem žalobkyně žalovaného ani nedotazovala, natož aby je nějak ověřovala. Z výpisu anonymizováno pak vyplývá, že žalovaný se ucházel o půjčky u jiných společností, kdy pouhý týden před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyní mu jedna společnost půjčku neposkytla a další mu poskytla částku 12.000 Kč se splatností do 11. 12. 2019. Z těchto informací tedy nejen, že nevyplývá dobrá historie splácení žalovaného, když jediná další půjčka, která mu byla poskytnuta, v době uzavření smlouvy se žalobkyní ještě nebyla splatná, ale naopak tyto informace poukazují na možné finanční obtíže žalovaného. Nutnost splacení půjčky od jiné společnosti ve výši 12.000 Kč kromě toho znamená další nápor na rozpočet žalovaného, který se dle předložených výpisů z účtu jeví již tak dost napjatý. Soud také podotýká, že žalobkyně se nezabývala ani zdrojem příjmu žalovaného a nezjišťovala, zda se například nejedná o pracovní smlouvu na dobu určitou a zda tedy lze přiměřeně spoléhat na to, že příjmy žalovaného zůstanou zachovány do doby splacení poskytnutého úvěru. Za těchto okolností má soud na rozdíl od argumentace žalobkyně za to, že jakožto odborník – podnikatel úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila a nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ust. , 2 zákona o spotřebitelském úvěru, nemohla si tudíž být jista, že úvěr bude žalovaným řádně splácen. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přesto žalovanému poskytla úvěr, dopustila se porušení ust. zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu je tudíž třeba považovat za neplatnou. K této neplatnosti soud navzdory textu ustanovení přihlíží i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka v celkové výši 6.000 Kč a žalovaný ji ani zčásti neuhradil (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného). Žalovaný je tedy povinen vrátit poskytnutou částku, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ode dne, kdy byl žalovanému doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z , a to od prvního dne prodlení žalovaného. S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. , když žalobě bylo vyhověno v rozsahu 60,15 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno tak bylo žalobě v částce 6.107,14 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 4.045,71Kč) a zamítnuta byla v rozsahu 39,85 %. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu 20,3 % nákladů řízení. Tyto náklady v částce 2.089 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 600 Kč (tedy částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, stanovená z tarifní hodnoty 9.465 Kč, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (tedy ve výši 21 % z částky 900 Kč). Z toho přiznaných 20,3 % činí částku 424,07 Kč.

12. Lhůta ke splnění platebních povinností žalované byla stanovena podle na tři dny od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.