Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 338/2020-76

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; jméno příjmení, narozený dne 8. 11. 1996

ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení 28.250 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.050 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11.050 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 17.200 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.030,18 Kč, s úrokem 23,72% ročně z částky 19.697,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.802,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 4.697,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 12. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.950 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.050 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11.050 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 17.200 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.030,18 Kč, s úrokem 23,72% ročně z částky 19.697,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.802,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 4.697,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 12. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.950 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 22. 7. 2020 domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce právnická osoba anonymizována dvě slova, SE, IČO číslo (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva I) a dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále též Smlouva II). Při podpisu Smlouvy I žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce v hotovosti peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit včetně úhrady kapitalizovaného úroku za dobu trvání Smlouvy I ve výši 1.960 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2.800 Kč a za hotovostní inkaso splátek 5.600 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 420 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 11. 2017. Žalovaný si povinnosti ze Smlouvy I neplnil řádně a včas, uhradil pouze částku 18.260 Kč Poslední platba na pohledávku byla žalovaným uhrazena dne 20. 6. 2019. Žalobce proto požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 6.100 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 4.697,63 Kč, dlužných úhrad ve výši 1.402,37 Kč, kapitalizovaných úroků 2.278,08 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 765,77 Kč, úroku 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 4.697,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce při podpisu Smlouvy II poskytl žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit s kapitalizovaným úrokem za půjčené peněžní prostředky po dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2.100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč a to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 4. 2018. Žalovaný si povinnosti ze Smlouvy II neplnil řádně ani včas, uhradil částku 3.950 Kč a poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 10. 2017. Žalobce proto požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 22.150 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč a dlužných úhrad ve výši 7.150 Kč, kapitalizovaných úroků 5.752,10 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 2.036,46 Kč, úroků ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I a II postoupil na žalobce, jako novému věřiteli, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož data. Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného před podáním žaloby k uhrazení dluhu, se základním skutkovým a právním rozborem, k čemuž doložil i doklad o odeslání výzvy žalovanému na posledně známou adresu. K plnění žalovaným nedošlo ani na základě předžalobní výzvy.

Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení ohledně splnění povinnosti právního předchůdce žalobce prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), v souladu se stávající judikaturou, žalobce v podání ze dne 21. 12. 2020 odkázal na ustanovení -89 s tím, že žalovaný jako zákazník sám ve Smlouvách potvrdil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet úvěr. Žalobce odkázal též na karty žalovaného, ve kterých žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor ve právnická osoba, s příjmem 11.857 Kč, žije s rodiči a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobce též tvrdil, že dle platné právní úpravy neprokázání splnění této povinnosti má za následky absolutní neplatnost Smlouvy II. V případě Smlouvy I odkazoval na ustanovení na obsah Smlouvy shodně jako ve Smlouvě II a tvrdil, že neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která uvedl v kartě zákazníka a poukázal, že kdyby tomu tak nebylo, vystavuje se žalovaný trestnímu postihu ( tr. zákona). Žalobce další y (kromě karty žalovaného) nepředložil, neboť je k dispozici nemá a tvrdil, že se jedná o y předkládané zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání Smluv. Žalovanému byla žaloba doručena dne 7. 12. 2020 ( ) a žalovaný se k ní nevyjádřil a zůstal po dobu soudního řízení procesně nečinný.

2. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu ( ). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. a dne 18. 1. 2021 (tj. pondělí, pracovní den). Soud proto může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil, žalobce a zástupce žalobce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili bez uvedení právně relevantního důvodu, ale souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků ( ).

3. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně:

4. kartami žalovaného ze dne 13. 10. 2016 a 16. 3. 2017, Smlouvou o půjčce z datum, Smlouvou o spotřebitelském úvěru z datum, smluvními podmínkami právního předchůdce žalobce, oznámením o postoupení pohledávek z datum, včetně podacího lístku z 3. 12. 2019, předžalobní výzvou z 30. 4. 2020, včetně podacího lístku z 1. 5. 2020, Smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 11. 2019, včetně Seznamu postoupených pohledávek, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

5. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne datum„ Smlouvu o půjčce“, na základě níž byla žalovanému proti podpisu Smlouvy I předána v hotovosti peněžní částka 14.000 Kč. Za poskytnutí peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 10.300 Kč, představující poplatek za administrativní činnost 2.800 Kč, úrok ve výši 1.960 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 5.600 Kč a to vše v 58 týdenních splátkách ve výši 420 Kč (zjištěno ze Smlouvy I). Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne datum„ Fajn půjčka Smlouvu o spotřebitelském úvěru“, na základě níž proti podpisu Smlouvy II mu byl poskytnut v hotovosti bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč, za což se zavázal žalovaný zaplatit celkem částku 26.100 Kč, která se sestává z poskytnutého úvěru, kapitalizovaného úroku 2.100 Kč, poplatku 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč, vše v 58 týdenních hotovostních splátkách po 450 Kč (zjištěno ze Smlouvy II). Žalovaný nezpochybnil tvrzení žalobce, že z titulu Smlouvy I uhradil celkem 18.260 Kč a z titulu Smlouvy II uhradil toliko 3.950 Kč. Žalobce ke Smlouvě I předložil kartu zákazníka – hodnocení bonity/žádosti o úvěr, ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl jako zaměstnavatele právnická osoba, pracovní poměr měl být uzavřený podle údajů žalovaného do 19. 9. 2017, za poslední tři roky se jedná o druhé zaměstnání žalovaného s příjmem 13.500 Kč, z toho má pravidelné měsíční výdaje na nájem 1.000 Kč, na domácnost 5.000 Kč, splátky úvěru 1.500 Kč Celkem tedy výdaje 7.500 Kč, s použitelným příjmem 6.000 Kč. Ke Smlouvě II žalobce předložil kartu zákazníka žádosti o půjčku, v níž uvedl žalovaný téhož zaměstnavatele s údajem pracovního poměru uzavřeného do 19. 9. 2017, s příjmem 11.857 Kč, s výdaji na bydlení 1.000 Kč, osobními výdaji 3.500 Kč, splátky úvěru 3.250 Kč, proto použitelný příjem měl představovat částku 4.100 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy I ve výši 6.100 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaný zápůjční úrok, kapitalizovaný zákonný úrok, dohodnutý úrok ve výši 23,72% ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně) a pohledávku ze Smlouvy II ve výši 22.150 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 2.081,05 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 5.068,95 Kč, postoupil na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy číslo Smlouvy o postoupení pohledávek, strana 66 a 142 ze Seznamu postoupených pohledávek). Změnu v osobě věřitele oznámil žalovanému dopisem ze dne 29. 11. 2019 a tento dopis byl předán na poštu k doručení dne 13. 12. 2019 (zjištěno z podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 a Seznamu postoupených pohledávek). Žalobce vyzval žalovaného podle ust. § 142a dopisem ze dne 30. 4. 2020 k dobrovolnému splnění dluhu a výzva byla předána k doručení dne 1. 5. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z podacího lístku).

6. Podle ustanovení § § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ustanovení § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

8. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením Smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

12. Podle ustanovení a 2 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud na základě zjištěného skutkového stavu učinil následující právní závěr.

15. Mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba anonymizována dvě slova SE, dále též úvěrující a žalovaným (dále též spotřebitelem), byla dne datum uzavřena Smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o.z. a dne datum Smlouva o úvěru ve smyslu ust. a násl. o. z. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany a obsah uzavíraných Smluv I a II, je nutno jejich obsah a chování účastníků smluvních stran posoudit (kromě o. z.), v případě Smlouvy I podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy I, včetně novely a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. V této souvislosti byl žalobce s předvoláním k jednání vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobce splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), soud přitom poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smlouvy mimo jiné posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným v kartě zákazníka – hodnocení bonity a vycházel z toho, že žalovaný podepsal Smlouvu I, ve které prohlásil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost splácet půjčku. Soud proto vycházel pouze z žalobních tvrzení a ze skutkových zjištění učiněných z listin předložených se žalobou. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce, jako úvěrující, si žádné podklady nevyžádal, a proto nebylo možné, aby řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě jeho údajů uvedených v kartě zákazníka. Právní předchůdce žalobce nechal bez povšimnutí, že žalovaný má uzavřený pracovní poměr pouze na dobu určitou do 19. 9. 2017 a v době uzavírání Smlouvy I splácel úvěry ve výši 1.500 Kč. Nebylo zjištěno, jak se právní předchůdce žalobce s těmto skutečnostmi vypořádal, o jaké dluhy se jednalo. Právní předchůdce žalobce si doplňující údaje nevyžádal, a proto nebylo možné, aby řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, pouze na základě těchto skutečností. Z těchto důvodů nemůže úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy I. Úvěrující si nemohl být jistý, že úvěr (zápůjčka), bude spotřebitelem řádně splácena. Za takové situace by pak obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr nemohl poskytnout. Porušil-li úvěrující tuto povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Nelze přehlédnout, že úvěrující před uzavřením Smlouvy I nenahlédl ani do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalovanému vymáhány nějaké dluhy. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavírání spotřebitelského úvěru (zápůjčky) se žalovaným, nebyla právním předchůdcem žalobce - úvěrujícím, dostatečně řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr a Smlouva I je z tohoto důvodu neplatná podle ust. o.z.. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné Smlouvy I, je povinen tuto částku vrátit podle ust. o. z., jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč a uhradil (podle tvrzení samotného žalobce), z tohoto titulu 18.260 Kč, není dán právní důvod, pro který by měl žalovaný žalobci z tohoto právního titulu nějaké peněžní plnění poskytnout. Je to žalobce, který bezdůvodně na základě neplatné Smlouvy I přijal částku 4.260 Kč. Pokud se týká plnění z pohledávky vzniklé ze Smlouvy II, kterou lze považovat za řádně uzavřenou Smlouvu o úvěru ve smyslu ust. o. z., je třeba kromě ustanovení obč. zákoníku posoudit chování smluvních stran podle ust. , ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy II a v podstatě shodně, jako v případě Smlouvy I zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou (zejm. citovaného zákona). V tomto případě lze odkázat na právní hodnocení soudu případě Smlouvy I, neboť právní předchůdce žalobce ani v tomto případě nejednal s odbornou péčí a vycházel pouze z prohlášení žalovaného a z údajů uvedených žalovaným v kartě zákazníka v žádosti o zápůjčku ze dne 16. 3. 2017. Právní předchůdce žalobce znovu přehlédl údaj o pracovním poměru, který byl pouze na dobu určitou do 19. 9. 2017, vycházel z čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným, ničím nedoloženým 11.857 Kč a vůbec se nezabýval výší splátek úvěrů a zápůjček 3.250 Kč. Právní předchůdce si neověřil, zda již dříve poskytnuté úvěry – zápůjčky, řádně splácí, i když si byl vědom, že krátce předtím žalovanému poskytl dne 13. 10. 2016 částku 14.000 Kč Ani tato informace právnímu předchůdci žalobce nezabránila žalovanému poskytnout další peněžní prostředky. Lze tedy uzavřít, shodně jako v případě Smlouvy I, že právní předchůdce žalobce – úvěrující, si žádné podklady nevyžádal, a proto nebylo možné, aby řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě shora uvedeného. K námitce žalobce, že v případě této Smlouvy podle citované právní úpravy nejedná se o absolutní neplatnost, soud uvádí, že dle gramatického výkladu ust. se sice jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na nerovném postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má i v tomto případě, tedy Smlouvy II, požadovat po žalovaném plnění nikoliv z tohoto neplatného právního titulu, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal úvěr (zápůjčku) ve výši 15.100 Kč a proto je povinen peněžní prostředky v této výši žalobci vrátit ( ,2 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný vrátil žalobci částku 3.950 Kč, zůstává mu vrátit žalobci 11.050 Kč. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) doručena (tj. 7. 12. 2020), je s vrácením bezdůvodného obohacení v tomto rozsahu v prodlení a proto soud zavázal žalovaného zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, stanoveným podle ust. o.z. a nař. vl. č. (odst. I. výroku). Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší sjednaných úrokových sazeb a smluvních pokut (odst. II. výroku).

16. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení , kdy žalovaný byl v tomto řízení částečně procesně úspěšný a vzniklo mu tak právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu mu tyto náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. II. výroku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v obec, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).