Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 330/2020-72
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno sídlem adresa, obec a číslo - část obce
proti;
žalovanému: ; jméno příjmení, narozený dne 22. 9. 1990
bytem adresa
o zaplacení 10.254 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.840 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3.840 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu co do částky 6.414 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.383,16 Kč, s úrokem 23,72% ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 20,98% ročně z částky 1.601,87 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.868,22 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7.601,87 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.761,87 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.840 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3.840 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu co do částky 6.414 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.383,16 Kč, s úrokem 23,72% ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 20,98% ročně z částky 1.601,87 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.868,22 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7.601,87 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.761,87 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 23. 7. 2020 domáhal proti žalovanému shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce, právnická osoba anonymizována dvě slova, SE, IČO, (dále jen právní předchůdce žalobce), uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva I.) a dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva II). Na základě Smlouvy I právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy I peněžní částku ve výši 4.000 Kč, za což se zavázal žalovaný zaplatit kromě této částky úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 364 Kč (úroková sazba ve výši 20,98%), odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 1.200 Kč a to vše ve 43 týdenních splátkách po 148 Kč. Žalovaný za celé období uhradil pouze částku 4.390 Kč, smluvní povinnosti si neplnil, splátky neplatil řádně, ani včas. Z tohoto důvodu došlo k zesplatnění dluhu a žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 1.974 Kč, sestávající z dlužné jistiny 1.601,87 Kč a dlužných úhrad 327,13 Kč, kapitalizovaných úroků 1.200,53 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 458,13 Kč, úroků ve výši 20,98% ročně z dlužné jistiny ve výši 1.601,87 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 1.601,87 Kč od 7. 12. 2019. Na základě Smlouvy II právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému ke dni podpisu Smlouvy II v hotovosti částku 6.000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit (kromě částky 6.000 Kč) kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 840 Kč (úroková sazba 23,72% ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 2.400 Kč. Celkovou částku ve výši 10.440 Kč se zavázal žalovaný zaplatit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 1. 2017. Žalovaný plnit své povinnosti, tedy splácet dluh řádně a včas neplnil a uhradil toliko částku 2.160 Kč a proto žalobce požadoval po žalovaném z tohoto právního titulu zaplacení celkové dlužné částky 8.280 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč a dlužných úhrad 2.280 Kč, kapitalizovaných úroků 4.182,63 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.410,09 Kč, úroků ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny částka od 7. 12. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I a II za žalovaným postoupil na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, jako novému věřiteli a to s účinností od 6. 12. 2019. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož data. Zástupce žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 7. 5. 2020, se základním skutkovým a právním rozborem věci k dodatečnému, dobrovolnému splnění dluhu.
2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení týkajících se zkoumání právního předchůdce žalobce, schopnosti žalovaného úvěr zaplatit, žalobce podáním ze dne 21. 12. 2020 odkázal na žalobu s tím, že právní předchůdce žalobce jednal v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a v té souvislosti poukázal, že toto jednání právního předchůdce žalobce stvrdil podpisem smluvních podmínek a to konkrétně čl. 7 a 7.1. Právní předchůdce žalobce vycházel ze skóringového modelu zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Tvrdil, že žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že jeho měsíční příjem činí 8.180 Kč, jedná se o státní podporu, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě.
3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena dne 7. 12. 2020 (§ 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř.) nevyjádřil a byl v průběhu soudního řízení procesně nečinný.
4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř.). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř. dne 4. 1. 2021 (tj. pondělí, pracovní den). Soud pro úplnost může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani neomluvil. Žalobce a zástupce žalobce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili, i když neuvedli žádný právně relevantní důvod, avšak souhlasili s tím, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti. Proto soud rozhodl bez přítomnosti všech účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
5. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně:
Kartami zákazníka ze dne 2. 8. 2015 a 3. 12. 2015, předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, smlouvou o půjčce z datum a datum, smluvními podmínkami právního předchůdce žalobce, oznámením o postoupení pohledávek ze smlouvy z 6. 12. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně Seznamu postoupených pohledávek, strana 117 ze 179 a podacími lístky ze dne 7. 1. 2020 a 1. 5. 2020, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
6. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu I a dne datum Smlouvu II. Ze Smlouvy I bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta proti jejímu podpisu v den jejího uzavření v hotovosti částka 4.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy I ve výši 364 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 800 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč, zaplatit v 43 týdenních splátkách po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 5. 2016 Smlouva I je opatřena podpisem žalovaného a osoby jednající za právního předchůdce žalobce (jméno Truhlářová) na zadní straně Smlouvy Smluvní podmínky byly předloženy ke Smlouvě I (také ke Smlouvě II), zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný s jejich obsahem seznámil. Na základě Smlouvy II právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti proti jejímu podpisu částku 6.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobce zaplatit, včetně kapitalizovaného zápůjčního úroku, kapitalizovaného za období řádného trvání Smlouvy II ve výši 840 Kč, odměnou za administrativní činnost 1.200 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 1. 2017. Nebylo prokázáno, že by žalovaný právnímu předchůdci (či žalobci) zaplatil více, než tvrdil a doložil žalobce, tedy na dluh ze Smlouvy I částku 4.390 Kč a ze Smlouvy II částku 2.160 Kč. Žalovaný povinnosti ze Smlouvy I a II neplnil řádně ani včas, a proto právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo požadovat splnění celého tohoto dluhu současně. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I a II postoupil na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, jak bylo zjištěno z této Smlouvy a přílohy číslo Smlouvy o postoupení pohledávek, strany číslo ze Seznamu postoupených pohledávek. Žalovanému změna v osobě věřitele byla oznámena téhož dne, kdy došlo k podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek, tj. datum. Žalobce k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobce řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalovaného dluh zaplatit, kromě odkazu na Smluvní podmínky, které se součástí Smlouvy I a II nikdy nestaly, doložil kartu zákazníka, která byla vyplněna zvlášť ke Smlouvě I a II. Z nich soud zjistil, že v případě Smlouvy I žalovaný uvedl mzdu 7.000 Kč, výdaje celkem 4.900 Kč (nájem 1.000 Kč, výdaje domácnosti 3.700 Kč a výdaje na telefon 200 Kč). Zůstal tak použitelný příjem 2.100 Kč. Ke kartě zákazníka měl žalovaný doložit občanský průkaz, výplatní pásky a nájemné, které mělo být doloženo nájemní smlouvou uzavřenou matkou žalovaného. Stejně tak měl doložit listiny k zákaznické karty ke Smlouvě II, kde byla uveden jako jediný příjem státní podpora ve výši 8.180 Kč, výdaje domácnosti ve výši 5.000 Kč (uvedeno„ dává matce“), splátky ve výši 670 Kč, výdaje na telefon 200 Kč, použitelný příjem byl tedy 2.310 Kč. příjmení listiny ani jejich kopie doloženy nebyly. Z důvodu nečinnosti žalovaného nebylo prokázáno, že by uhradil něco více nad rámec tvrzených a prokázaných peněžních částek žalobcem.
7. Podle ustanovení § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle ustanovení § 2392 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy věřitel před uzavřením Smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.
12. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.
14. Mezi právním předchůdcem žalobce (dále též úvěrující) a žalovaným (dále též spotřebitelem), byly uzavřeny dne datum a datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy, je nutno obsah těchto smluv a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ust. § 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smluv, tj. včetně novely zák. č. 43/2013 Sb. a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. V této souvislosti byl žalobce s předvoláním k jednání vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobce splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), soud přitom poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením takovéto Smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z obsahu Smluv a Smluvních podmínek. Žalovaný měl v nich jako spotřebitel deklarovat, že byla řádně zkoumána jeho schopnost úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce vycházel z údajů uvedených žalovaným v kartě zákazníka a to je podle názoru, s přihlédnutím ke kogentní úpravě ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smluv I a II, nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobce ani jeho zástupce se k jednání ve věci nedostavili, z účasti se omluvili, avšak netvrdili žádný relevantní důvod, ale souhlasili, aby soud jednal bez jejich přítomnosti, proto soud takto učinil a tímto jednáním se žalobce vzdal svého práva být soudem řádně poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. ohledně dotvrzení skutečností týkajících se úvěruschopnosti žalovaného a prokázání těchto tvrzení. Soud proto vycházel pouze z žalobních tvrzení, která byla doplněna podáním žalobce, jak bylo citováno shora. Lze tedy uzavřít, že nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce – úvěrující si nějaké podklady vyžádal, a proto nebylo možné, aby řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě údajů uvedených v kartě zákazníka. Z těchto důvodů nemůže úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy I a II. Úvěrující si nemohl být jistý, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. I pokud by obezřetný úvěrující vycházel z údajů uvedených žalovaným v kartě zákazníka (tj. nedoložená mzda 7.000 Kč a ve druhém případě státní podpora 8.180 Kč), nemohl by opakovaně v období necelého půl roku poskytnout takovému spotřebiteli peněžní prostředky, neboť nemohl mít žádnou jistotu, že tyto prostředky žalovaný splatí poté, co přišel o zaměstnání a byl vázaný s finančními prostředky na příjem od státu. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřených Smluv, k nímž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33Cdo 2178/2018, 33Cdo 201/2018, popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/18, apod.). Je nutno podotknout, že nebylo prokázáno, že by si právní předchůdce žalobce údaje uvedené v kartě zákazníka nějakým relevantním způsobem ověřil. Nelze přehlédnout, že úvěrující před uzavřením Smlouvy I a II nenahlédl ani do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalovanému vymáhány nějaké dluhy. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavření spotřebitelského úvěru (zápůjčky) se žalovaným, nebyla právním předchůdcem žalobce dostatečně řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost spotřebitele splácet úvěr (zápůjčku) a Smlouvy I a II jsou z tohoto důvodu neplatné podle ust. § 580 odst. 1 o.z.. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení. Žalobní požadavek je proto důvodný pouze zčásti. V případě Smlouvy I bylo zjištěno, že žalovaný převzal proti podpisu v hotovosti částku 4.000 Kč a z tvrzení žalobce je zřejmé, že na tento dluh zaplatil částku 4.390 Kč, a proto bezdůvodné obohacení odpovídající výši poskytnuté zápůjčky již vrátil. V případě Smlouvy II bylo prokázáno, že žalovaný převzal v hotovosti proti podpisu částku 6.000 Kč a na tento dluh zaplatil 2.160 Kč, tedy zůstává mu z titulu bezdůvodného obohacení, žalobci zaplatit částku 3.840 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil ani dodatečně a proto od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (návrh na vydání EPR) doručena, je s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení a proto soud zavázal žalovaného zaplatit částku 3.840 Kč, i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1970 a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). S ohledem na zastávaný právní názor soud, aniž by zkoumal přiměřenost smluvních pokut a poplatků, zbývající část žaloby zamítl (odst. II. výroku). Soud pro úplnost odůvodnění považuje za vhodné uvést, že Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 byla prokázána aktivní procesní legitimace žalobce pro toto řízení, když změna v osobě věřitele byla také právním předchůdcem žalobce žalovanému řádně oznámena. Žalovaný ke dni podpisu Smluv převzal peněžní plnění celkem ve výši 10.000 Kč a tím je dána jeho pasivní procesní legitimace pro toto řízení.
15. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl v tomto řízení procesně úspěšnější než žalobce a měl by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
16. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v obec, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).