Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 261/2020-45
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 7 820,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,05 % ročně z částky 2 900 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 4 920,37 Kč, v kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 828,96 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 2 186,75 Kč, v úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 616,65 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, v úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 716,65 Kč od 3. 3. 2020 zaplacení a v úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 616,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 900 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V částce 4 920,37 Kč, v kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 828,96 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 2 186,75 Kč, v úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 616,65 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, v úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 716,65 Kč od 3. 3. 2020 zaplacení a v úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 616,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 820,37 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 45 týdenních splátkách i částku 5 330 Kč (dále též jen„ poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, úroků ve výši 29 % ročně dle článku 4 smluvních podmínek, z administrativního poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 2 194 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 204 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o výši jeho příjmů a výdajů, pracovní smlouva, výplatní pásky. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne datum, přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne datum. Po datu postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem .
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto zápůjčkou poplatek ve výši 5 330 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 932 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 194 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 204 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 4 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky v 45 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 29 % ročně. Podle článku 8 smluvních podmínek budou splátky celkové dlužné částky započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky. Podle článku 12 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku. Podle článku 20 je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky. Bude-li však žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.
4. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 23 067 Kč, jeho běžné měsíční výdaje činí 3 000 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi žalovaným uvedenými příjmy a výdaji činí 20 067 Kč. V části nazvané Ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti pracovní smlouva a výplatní pásky.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala jej o uhrazení dlužné částky ve výši 14 020,37 Kč do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne datum. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum.
6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 7 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 5 330 Kč. Při uzavírání smlouvy ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a na základě jeho prohlášení zjistila, jaké jsou jeho příjmy, výdaje a disponibilní částky. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva a výplatní pásky. Poté postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši 7 820,37 Kč na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona, ale ke svým tvrzením nenavrhla žádný důkaz. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.
11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora
ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
12. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 7 000 Kč. Žalovaný se dle tvrzení žalobkyně zavázal k úhradě celkové částky ve výši 12 330 Kč. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 4 616,65 Kč a dlužný poplatek 3 203,72 Kč. Žalovaný tak uhradil částku 4 100 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.
13. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zbývající dlužnou částku 2 900 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne datum s lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění mu tak uplynula dne datum a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 2 900 Kč až od datum do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. “) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
14. Soud tudíž žalobu zamítl ohledně částky 4 920,37 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 828,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 186,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 616,65 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 716,65 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 616,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně v žalobě kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 12 588,71 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 3 112,34 Kč, tj. z 24,72 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 9 476,37 Kč, tj. ze 75,28 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 50,55 % Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.