Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 259/2020-36
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 22.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5.090,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5.090,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 22.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22.000 Kč od datum do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. příjmení příjmení p. l. c., se žalovanou dne datum, na základě které žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 35.000 Kč formou úvěrového limitu. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, žalobce využil svého oprávnění a ke dni datum odstoupil od smlouvy, pohledávku zesplatnil a vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 22.000 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 22.000 Kč.
2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Seznam postoupených pohledávek, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum a Oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum + Podací lístek ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.
3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. bankovní účet byly poskytnuty částky v celkové výši 96.199 Kč, a to převody na tento účet v termínech a ve výši:
dne datum částku 6.000 Kč,
dne datum částku 119 Kč,
dne datum částku 10.000 Kč,
dne datum částku 11.000 Kč,
dne datum částku 452 Kč,
dne datum částku 0,42 Kč,
dne datum částku 17.362 Kč,
dne datum částku 3.352 Kč,
dne datum částku 17.052 Kč,
dne datum částku 17.500 Kč,
dne datum částku 4.720 Kč,
dne datum částku 876 Kč,
dne datum částku 22.000 Kč.
Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 96.199 Kč došla (v dílčích platbách – viz výše) na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet v období od datum do datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne datum (na čl. 28) a jak vyplývá z bankou zaslaných výpisů z účtu žalované, z nichž byly rovněž patrny došlé platby od právní předchůdce žalobce (viz Výpisy z běžného účtu žalované za roky 2016, 2017 a 2018, které jsou součástí spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 22.000 Kč, kterou žalobce v tomto řízení uplatnil. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 22.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně, které soud přiznal od datum do zaplacení. Částku 22.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované.
5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku a zejména v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:
Odpovědí banky právnická osoba doručená soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patří žalované (na čl. 28) + Výpisy z běžného účtu žalované za roky 2016, 2017 a 2018, měl soud za prokázané platby od právního předchůdce žalobce žalované ve dnech a ve výši:
dne datum částku 6.000 Kč,
dne datum částku 119 Kč,
dne datum částku 10.000 Kč,
dne datum částku 11.000 Kč,
dne datum částku 452 Kč,
dne datum částku 0,42 Kč,
dne datum částku 17.362 Kč,
dne datum částku 3.352 Kč,
dne datum částku 17.052 Kč,
dne datum částku 17.500 Kč,
dne datum částku 4.720 Kč,
dne datum částku 876 Kč,
dne datum částku 22.000 Kč.
6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podrobnější zdůvodnění je uvedeno v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku.
7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci pátém odůvodnění tohoto rozsudku.
8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 5.090,80 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 880 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 2.880 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení) a za jeden úkon právní služby 1.980 Kč (za písemné vyjádření na výzvu soudu) podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jedním režijním paušálem 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 600 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 730,80 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.