Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 265/2020-35
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11.544 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3.544 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 873,86 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 924,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se zamítá co do paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3.544 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 873,86 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 924,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 873,86 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od datum do zaplacení, dále částku 150 Kč představující náklady na upomínání a dále smluvní pokutu 3.544 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ číslo kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovaným dne datum ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla uzavřené údajně mezi týmiž účastníky dne datum (smlouva není vlastnoručně podepsána žalovaným, údajně byla uzavřena elektronicky), na základě které (respektive kterých) žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dní od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni datum, kdy měl být celý úvěr splacen. Dlužná částka ve výši 11.544 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 8.000 Kč a smluvní pokutou 3.544 Kč, přičemž žalobce ještě dále požadoval náklady na upomínání 150 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.
Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku :„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku :„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Potvrzení o přijetí platby ze dne datum a Podací arch ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:
Odpovědí banky právnická osoba doručenou soudu dne datum měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patří žalovanému (na čl. 20) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázané, že došla platba od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 8.000 Kč dne datum (na čl. 21).
Smlouvou o úvěru číslo znějící na částku 8.000 Kč ze dne datum – tzn. v pořadí 1. Smlouvou – měl soud za prokázané, že tato listin listina nebyla podepsaná žalovaným, soud tak neměl za prokázané, s kým byla tato tzv. smlouva uzavřená a díky tomu, že nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, neměl tudíž soud za prokázaný ani obsah tvrzené smlouvy. To, že žalobce tvrdil, že smlouva byla mezi účastníky podepsána elektronicky, nikterak neprokazuje pravdivost tohoto tvrzení, ani to, že kontraktační proces žalovaný uskutečnil.
Smlouvou o úvěru číslo znějící na částku 8.000 Kč ze dne datum – tzn. v pořadí 2. Smlouvou – měl soud za prokázané, že tato listin listina nebyla podepsaná žalovaným, soud tak neměl za prokázané, s kým byla tato tzv. smlouva uzavřená a díky tomu, že nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, neměl tudíž soud za prokázaný ani obsah tvrzené smlouvy. To, že žalobce tvrdil, že smlouva byla mezi účastníky podepsána elektronicky, nikterak neprokazuje pravdivost tohoto tvrzení, ani to, že kontraktační proces žalovaný uskutečnil.
Obchodními podmínkami právnická osoba měl soud za prokázané, že ani tuto listin u žalovaný vlastnoručně ani jinak nepodepsal.
Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce ze dne datum, měl soud za prokázané, že příchozí platba z účtu žalovaného č. bankovní účet ve výši 0,01 Kč dne datum byla platbou z uvedeného účtu žalovaného.
Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce ze dne datum, měl soud za prokázané, že odchozí platba na účet žalovaného č. bankovní účet ve výši 8.000 Kč dne datum byla skutečně zaslána.
Výpisem z úvěrového účtu příjmení O/4 číslo měl soud za prokázané pouze některé osobní údaje žalovaného, které má žalobce k dispozici.
Opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum, Upomínkou ze dne datum a Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne datum měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vytiskl tyto listin y, avšak vzhledem k absenci dokladu o jejich zaslání eventuálně doručení žalovanému tyto listin y neprokazující, že tyto upomínky se dostaly do dispozice žalovaného.
Výzvou před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby sice vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, avšak vzhledem k tomu, že tato předžalobní výzva byla zasílána žalovanému na adresu adresa žalovaného, která není uvedena ani ve Smlouvě o úvěru ani v žádné jiné listin ě ve spisu založené, ani nebyla a není evidována v Centrální evidenci obyvatel jako bydliště žalovaného, a soud tak rovněž neměl za prokázané, že tato výzva se žalovanému dostala do dispozice.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla poskytnuta částka 8.000 Kč, a to převodem na tento účet dne datum údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 8.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet dne datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu ze dne datum (na čl. 20 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 8.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 8.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 873,86 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od datum do zaplacení. Částku 8.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.544 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 8.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 30 dnů a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 273,3 % ročně.
5. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“
6. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku.
7. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Přičemž v daném případě soud smluvní pokutu rovněž žalobci nepřiznal, jak již bylo vyloženo výše a soud proto nárok na její zaplacení zamítl.
8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 13.350,96 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 9.656,96 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 72,33 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 27,67 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 44,66 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.071 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 924,91 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 750 Kč za dva a půl úkonu právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , třemi režijními paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 220,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.