Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 133/2020-42
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.500 Kč, dále co do smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč od datum.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se zamítá co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.500 Kč, dále co do smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč od [datum].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.000 Kč od datum do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o podnikatelském úvěru“ číslo kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne datum (v elektronické podobě), na základě které žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 70 dní od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni datum, kdy měl být celý úvěr splacen. Dlužná částka ve výši 11.000 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 5.000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 3.500 Kč a smluvní pokutou 2.500 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. V následujícím odstavci popsaný skutkový stav měl soud za prokázaný následujícími listinnými důkazy:
Odpovědí banky právnická osoba doručené soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patří žalovanému (na čl. 26) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, z něhož se podává platba od žalobce žalovanému ve výši 5.000 Kč dne datum (na čl. 27-28) měl soud za prokázané, že na účet, který patří žalovanému.
Návrhem smlouvy o úvěru číslo ze dne datum – nepodepsaným žalovaným měl soud za prokázané pouze obsah této listin y, ale nikoliv obsah návrhu smlouvy o úvěru jako takové, jak bude vyloženo podrobně v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku, a vzhledem k absenci vlastnoručního podpisu žalovaného na této listin ě neměl soud za prokázané ani, že smlouvu o úvěru uzavřel skutečně žalovaný a už vůbec ne obsah tohoto návrhu smlouvy.
Smlouvou o podnikatelském úvěru číslo ze dne datum – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané pouze obsah této listin y, ale nikoliv obsah smlouvy o úvěru jako takové, jak bude vyloženo podrobně v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku, a vzhledem k absenci vlastnoručního podpisu žalovaného na této listin ě neměl soud za prokázané ani, že smlouvu o úvěru uzavřel skutečně žalovaný a už vůbec ne obsah této smlouvy.
Potvrzením o provedené platbě 5.000 Kč ze dne datum (na čl. 24) měl soud za prokázané, že uvedenou částku žalobce odeslal uvedený den na účet, který patřil prokazatelně žalovanému, jak vyplývá ze sdělení právnická osoba ze dne datum (na čl. 26 – 28).
Potvrzením o provedené platbě 1 Kč ze dne datum – měl soud za prokázané, že tři měsíce před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru došla z účtu patřícího žalovanému 1 Kč, přičemž je zvláštní, že jde o podezřele staré datum ve vztahu k uzavřené smlouvě a ve vztahu k zaslání částky 5.000 Kč, která byla zaslána až datum na účet žalovaného, tzn. 3 měsíce po obdržení částky 1 Kč.
Zásadou zpracování osobních údajů právnická osoba – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázaný obsah této listin y, avšak vzhledem k tomu, že ani tato listin listina nebyla žalovaným podepsána, nebylo prokázáno, že by se s touto listino u žalovaný vůbec seznámil.
Souhlasem se zpracováním rodného čísla – nepodepsaným žalovaným neměl soud za prokázané vůbec nic, neboť tato listin listina žalovaným nebyla podepsána.
Dohodou o odeslání předžalobních výzev ze dne datum
Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu a to do 3 dnů od data předžalobní upomínky a rovněž měl soud za prokázané, že tato předžalobní upomínka byla zástupcem žalobce žalovanému odeslána na adresu adresa, přičemž tato adresa u žalovaného nebyla evidována nikdy, ani v Centrální evidenci obyvatel, ani v Registru živnostenského podnikání a zvláštní je, že tato adresa nebyla obsažená ani v návrhu smlouvy o úvěru, ani ve smlouvě o úvěru samotné.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla poskytnuta částka 5.000 Kč, a to převodem na tento účet dne datum údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 5.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet dne datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu ze dne datum (na čl. 26 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 5.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 5.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od datum do zaplacení. Částku 5.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.500 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 2.500 Kč a dále zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč od datum. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 5.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 70 dnů, přičemž poplatek za poskytnutí věru činil 50 Kč za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, přičemž žalobce tento poplatek bez zjevného důvodu nepojal do úroků z úvěru a roční procentuální sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve smlouvě vůbec neuvedl, přesto, že je toho jeho povinností dle zákona o spotřebitelském úvěru.
5. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“
6. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku.
7. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Přičemž v daném případě soud smluvní pokutu rovněž žalobci nepřiznal, jak již bylo vyloženo výše a soud proto nárok na její zaplacení zamítl.
8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.