Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 279/2020-24
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 39 060 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do částky 21 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 060 Kč za období od 4. 8. 2018 do 11. 6. 2019 a z částky 21 060 Kč za období od 12. 6. 2019 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 18 000 Kč za období od 12. 6. 2019 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15 dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy nabyde rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá co do částky 21 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 060 Kč za období od 4. 8. 2018 do 11. 6. 2019 a z částky 21 060 Kč za období od 12. 6. 2019 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 18 000 Kč za období od 12. 6. 2019 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15 dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy nabyde rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem podaným k soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 9. 6. 2017, na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 15 560 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaného úroku ve výši 3 220 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 496 Kč a odměny za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 934 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 561 Kč s poslední splátkou ve výši 551 Kč splatnou dne 3. 8. 2018. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenala do zákaznické karty žalovaného. Vycházela přitom z informací sdělených žalovaným při osobní návštěvě zástupce žalobkyně u žalovaného doma, žalovaný žalobkyni doložil výši příjmů a výdajů své domácnosti. Kopie dokumentů předložených žalovaným žalobkyně nepořizovala. Žalobkyně žalovanému nenabídla možnost bezhotovostního režimu splátek, protože tato možnost je podmíněna výsledkem posouzení úvěruschopnosti. Zápůjčku 18 000 Kč poskytla žalobkyně žalovanému tak, že částku 5 861 Kč použila na splacení nezaplacených dlužných částek žalovaného ze smlouvy o zápůjčce číslo částku 12 139 Kč vyplatila žalovanému v hotovosti. Za předčasné splacení předešlé smlouvy naúčtovala žalobkyně žalovanému poplatek 25 Kč a zůstatek na smlouvě snížila o nespotřebovanou část poplatků ve výši 3 471 Kč. Ze sjednaných splátek však žalovaný žádnou neuhradil. Dluh žalovaného ve výši 33 650 Kč žalobkyně snížila o nespotřebované poplatky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 590 Kč. Žalobkyni dále vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky 30 060 Kč za dobu od 4. 8. 2018 do 23. 7. 2020, tj. ve výši 21 643,20 Kč, z níž uplatňuje pouze částku 9 000 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 4. 8. 2018. Žalobkyně žalovaného marně vyzývala k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 5. 6. 2019.
2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že se domníval, že se mu platby na úvěr od žalobkyně strhávají exekučně. Žalovaný pobírá dávky nemocenského pojištění ve výši 18 000 Kč, z nichž jsou prováděny srážky a vyplácena mu je částka 12 500 Kč až 12 800 Kč měsíčně. V péči má žalovaný tříletého syna, bydlí s přítelkyní, která pobírá mateřskou a má dvě děti. Žalovaný žádá soud o možnost hradit dluh ve splátkách 2 000 Kč měsíčně.
3. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:
4. Obchodní zástupkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 9. 6. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 15 650 Kč (poplatek sestává ze součtu úroku ve výši 3 220 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 496 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 934 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 561 Kč splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky s poslední splátkou ve výši 551 Kč RPSN činila 232,43 %, úroková sazba 29 % ročně. Žalovaný si zvolil variantu příjmení v hotovosti s týdenním režimem splátek, což znamená, že byl povinen splácet poskytnuté prostředky k rukám zástupce žalobkyně dle číslo smluvních podmínek. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal ve výši 12 139 Kč v hotovosti v místě svého bydliště a částka 5 861 Kč byla použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek dle dřívější smlouvy o zápůjčce číslo. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (smlouva o zápůjčce číslo).
5. Podle čl. 2 smluvních podmínek zahrnuje činnost zpracování, doručení a flexibilní splácení zápůjčky poskytovaná na základě smlouvy administrativní činnosti související s uzavřením smlouvy, zavedení žalovaného do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace, činnosti spojené s osobním doručením a vyplacením částky zápůjčky, garanci neuplatnění zpoplatněných upomínek, úroku z prodlení či smluvních pokut za prodlení žalovaného ze strany žalobkyně od počátku prodlení do doby dosažení nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky, možnost požádat o splátkové prázdniny spočívající v prodloužené splatnosti dlužné částky. Administrativní činnost a komfortní splácení zahrnuje zpracování splátek žalovaného a aktualizace účtu, činnost prevence kumulace neuhrazených splátek prostřednictvím telefonického upozornění a/nebo písemného upozornění nebo SMS upozornění na prodlení, podporu prostřednictvím zákaznické infolinky žalobkyně, činnost vyhotovení kopie příslušné smluvní dokumentace v případě její ztráty nebo poškození a mimořádné přijetí splátky celkové dlužné částky na pobočce žalobkyně. Hotovostní režim splátek jako doplňková volitelná služba zahrnuje výběry splátek v místě bydliště žalovaného a jejich zápis do karty splátek, převoz hotovosti od žalovaného, návštěvy žalovaného v místě bydliště v termínech splátek a telefonické či osobní sjednávání času návštěvy (smluvní podmínky).
6. Při prověřování úvěruschopnosti žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, má středoškolské vzdělání, žije v nájemním bydlení, úvěr potřebuje na opravy/rekonstrukce. Žalovaný byl zaměstnaný u právnická osoba jako operátor výroby, což bylo ověřeno z pracovní smlouvy. V zaměstnání dosahoval žalovaný čistého měsíčního příjmu 21 542 Kč. Po odečtení měsíčních výdajů (externí splátky zápůjček 5 000 Kč, interní splátky u žalobkyně 2 530 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 600 Kč) zbýval žalovanému použitelný příjem 8 412 Kč. Žalovaný předložil žalobkyni občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásku za duben 2017 a výpisy z bankovního účtu za únor až duben 2017. Žalovaný žádal o zápůjčku ve výši 18 000 Kč hrazenou měsíčními splátkami (zákaznická karta).
7. Ze sjednaných splátek ze smlouvy o zápůjčce žalovaný žádnou splátku nezaplatil (tabulky umoření). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky do 11. 6. 2020 dopisem zástupce žalobkyně ze dne 4. 6. 2019 odeslaným následujícího dne (předžalobní upomínka včetně podacího archu).
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného, jeho platební morálky u refinancované smlouvy) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Žalobkyně vycházela při prověřování úvěruschopnosti žalovaného z jím sdělených informací při osobní návštěvě zástupce žalobkyně u žalovaného doma, při kterém měla obchodní zástupkyně žalobkyně ověřit výši příjmů a výdajů domácnosti žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek za duben 2017 a výpisů z účtu za tři měsíce. Kopie dokumentů předložených žalovaným žalobkyně nepořídila, ačkoliv jí zákon v § 78 odst. 1 ZoSÚ tuto povinnost ukládá. Současně není zřejmé, jaká byla dosavadní platební morálka žalovaného, jakým způsobem žalovaný splácel refinancovaný úvěr u žalobkyně. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že žalobkyně vyhodnotila, že zjištěná úvěruschopnost žalovaného nepostačuje na nabídku možnosti hradit úvěr v měsíčních splátkách prostřednictvím bankovního účtu namísto hotovostního režimu splátek (přestože by se dalo očekávat, že bezhotovostní režim bude pro žalovaného méně nákladný a tudíž splátka úvěru by byla nižší). Výdaje žalovaného, který bydlel v nájmu a musel pokrývat své základní potřeby, ve výši 5 600 Kč jsou podezřele nízké a bylo by namístě tuto částku prověřit, případně použít ve výpočtovém modelu průměrnou částku výdajů domácnosti.
15. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
16. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prokazovala pouze tzv. zákaznickou kartou klienta, v níž však nejsou některé uváděné údaje vůbec ověřeny – v kartě není žádný záznam o tom, že by pracovnice žalobkyně ověřila u žalovaného jeho výdaje (nájemné, splátky úvěru u externích úvěrových společností). Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani nepořídila kopie ověřovaných dokumentů a neuchovala je v rozporu s § 78 odst. 1 a 2 písm. b) ZoSÚ, nemůže soud ověřit, že by žalobkyně náležitě zkoumala majetkové poměry žalovaného. Současně žalobkyně nijak nedoložila své tvrzení, že kontrolovala záznamy žalovaného v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku nebo jaká byla platební historie žalovaného u žalobkyně.
17. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla částečně v hotovosti při podpisu smlouvy a částečně refinancováním původního závazku finanční prostředky v celkové výši 18 000 Kč, zatímco žalovaný žalobkyni nezaplatil ani jednu splátku. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem II. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil čerpanou jistinu 18 000 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 21 060 Kč (v žalobě označené jako úrok 3 220 Kč, odměna za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 496 Kč, odměna za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 934 Kč po žalobkyní provedeném snížení o 3 590 Kč a dále smluvní pokuta 9 000 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 060 Kč za období od 4. 8. 2018 do 11. 6. 2019 a z částky 21 060 Kč za období od 12. 6. 2019 do zaplacení soud žalobu výrokem I. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích, úroku z úvěru a smluvní pokutě byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.
22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož náhrada nákladů řízení by náležela procesně úspěšnějšímu žalovanému, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.
23. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. umožnil soud žalovanému ve splátkách tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud dospěl k závěru, že stanovené měsíční splátky jsou odpovídající výši povinnosti uložené žalovanému k zaplacení a současně nebude žalovaný neúměrně zvýhodněn na úkor žalobkyně, protože k zaplacení dluhu včetně příslušenství by ve stanovených splátkách mělo dojít do 11 měsíců od právní moci rozsudku. V případě, že žalovaný nebude hradit určené splátky řádně a včas, výhodu možnosti splácet dluh ve splátkách pozbyde a celý zbývající dluh vůči žalobkyni se stane splatným.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.