Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 228/2020-19
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 15 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.040 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 8. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13.860 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 30. 3. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75% z částky 2.040 Kč od 30. 3. 2019 do 7. 2. 2020.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.040 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 8. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13.860 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 30. 3. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75% z částky 2.040 Kč od 30. 3. 2019 do 7. 2. 2020. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne 28. 5. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 900 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 30. 3. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 2. 2. 2018 smlouvu o úvěru, téhož dne žalovaný převzal hotovost ve výši 18 000 Kč, což stvrdil svým podpisem pod smlouvou. Žalobci se žalovaný zavázal vrátit částku 18.000 Kč a zaplatit mu částku 13 860 Kč představující kapitalizovaný úrok, celkem se tedy žalovaný zavázal žalobci uhradit 31 860 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 531 Kč. Žalobce tvrdil, že prvá splátka měla být uhrazena 9. 2. 2018 a další splátka vždy do sedmého dne od splátky předchozí. Pro případ prodlení s plněním či v případě neplnění, se stal zbylý dluh dle smluvních podmínek včetně příslušenství splatným, a to v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. Žalobce uvedl, že žalovaný splátky hradil nepravidelně, dle doložené platební historie uhradil ke dni podání žaloby pouze 15 960 Kč Částku uhrazenou žalovaným vydělil týdenní splátkou a vypočetl, že pokud by splácel žalovaný uvedenou částku v předepsaných splátkách, splatnost pohledávky žalobce by nastala k 29. 3. 2019, prodlení žalovaného ke dni 30. 3. 2019. Žalobce tvrdil, že zaslal žalovanému před žalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně usnesením zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal zcela pasivní. Veškeré písemnosti byly žalovanému doručeny dle § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , doručovány byly na adresu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel jako trvalý pobyt žalovaného. Žaloba, včetně procesního poučení a předvolání k jednání, tak byly žalovanému doručeny dne 3. 12. 2020 Lhůta k přípravě jednání zůstala žalovanému zachována.
3. Žalobce svou neúčast u ústního jednání omluvil, souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Dne 11. 1. 2021 soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
4. Tvrzení žalobce o zapůjčení částky 18.000 Kč soud vzal za prokázané ze smlouvy o úvěru číslo kterou uzavřel žalobce s žalovaným 2. 2. 2018 Smlouva prokazuje, že žalobce zapůjčil žalovanému částku 18.000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci kromě jistiny ve výši 18.000 Kč, rovněž úrok ve výši 6 300 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výš 3 960 Kč, celkem 31 860 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 531 Kč. Prvá splátka měla být uhrazena 9. 2. 2018, každá další splátka vždy ve lhůtě sedmi dnů od data splatnosti předchozí splátky s tím, že celá půjčka měla být uhrazena nejpozději do 29. 3. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o úvěru, z nichž vyplývá rovněž RPSN půjčky poskytnuté žalobcem žalovanému ve výši 195,34 %. Výpůjční úroková sazba dle smlouvy činila 66 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátek se žalovaný zavázal uhradit žalobci účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu a úrok z prodlení ve výši zákonné. Žalovaný prohlásil, že jej žalobce řádně informoval a poskytl mu náležitá vysvětlení k úvěru tak, aby byl schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám. Žalobci poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. V prohlášení ze dne 2. 2. 2018 o výši závazku žalovaný neuvedl žádné závazky.
5. Z předložených listin soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:
6. Žalobce uzavřel s žalovaným 2. 2. 2018 smlouvu o úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru, téhož dne poskytl žalovanému v hotovosti částku ve výši 18.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobci v 60 splátkách ve výši 531 Kč spolu s úrokem ve výši 6 300 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 3 960 Kč, celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobci související náklady ve výši 13 860 Kč. Prvá splátka měla být uhrazena 9. 2. 2018, poslední splátka dne 29. 3. 2019. V evidenční kartě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, vzdělání má středoškolské, jeho čistý měsíční příjem činí 30 140 Kč, nájemné hradí ve výši 4 000 Kč, za energie měsíčně vydá 2 000 Kč, výdaje na úvěry činí 2 500 Kč, jiné výdaje 6 200 Kč, disponibilní zůstatek byl uveden ve výši 12 340 Kč. Věřiteli měly být rovněž předloženy výpisy z bankovního účtu klienta a nájemní smlouva. Z informací o smlouvě soud zjistil, že žalovaný žalobci uhradil částku 15 960 Kč, splátky hradil nepravidelně v průběhu roku 2018. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě nedoplatku z úvěru číslo dopisem odeslaným 28. 1. 2020 ve lhůtě 7 dnů od doručení.
7. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli věřitelem. Dle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o zápůjčce byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými a spolehlivými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
13. V řízení nicméně nebylo žalobcem tvrzeno a ani prokazováno, že by věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval řádně schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž z předložených listin tato skutečnost rovněž nevyplývá. Ani jedna z informací uvedených v evidenční kartě klienta nebyla coby ověřená věřitelem soudu doložena. S odkazem na bod 12 tohoto rozsudku a povinnosti věřitele stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 nelze při posuzování úvěruschopnosti klienta považovat za dostačující údaje poskytnuté tímto klientem. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil a soudu tak znemožnil poskytnout mu poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. ve vztahu ke konkrétním povinnostem žalobce a jeho důkazní povinnosti či ve vztahu k jiné možné právní kvalifikaci uplatněného nároku, nezbývá než na žalobce v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu nahlížet jako na osobu řádně poučenou se všemi důsledky z toho pro ni vyplývajícími.
14. Soudu tak nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ). Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému 18 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku ) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 ).
15. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal od žalobce částku 18 000 Kč a uhradil pouze částku 15 960 Kč, soud uložil žalovanému výrokem I. povinnost doplatit rozdíl ve výši 2 040 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části nárok žalobce na zaplacení částky 13 860 Kč včetně příslušenství výrokem II. zamítl.
16. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy v roce 2020, výzvou odeslanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 28. 1. 2020. Dle domněnky doby dojití (§ 573 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ) byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 31. 1. 2020. Žalovanému byla ve výzvě poskytnuta lhůta k plnění do 7 dnů od doručení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku , kdy výše požadovaných úroků je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. , je tedy dán ode dne 8. 2. 2020. Z přiznané částky soud žalobci přiznal i úroky z prodlení ode dne uvedeného ve výroku I.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by procesně úspěšnému žalovanému jakékoliv náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno venkov.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozsudkem splněna povinnou stranou řádně, dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci.