Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 366/2020-45
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 10 080 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 846,12 Kč.
II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 080 Kč s úrokem ve výši 12,86 % ročně z částky 4 080 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 871,04 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 080 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 846,12 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 080 Kč s úrokem ve výši 12,86 % ročně z částky 4 080 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 871,04 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 080 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 420 Kč sestávající z úroku ve výši 5 040 Kč a úplaty ve výši 7 380 Kč (celkem tedy částku ve výši 30 420 Kč) v 13 měsíčních splátkách ve výši 2 340 Kč. Žalovaná částka 10 080 Kč představuje podle žaloby neuhrazenou jistinu ve výši 4 080 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 12,86% p.a. smluvního úroku z jistiny 4 080 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a 8,05% p.a. úroku z prodlení z částky 4 080 Kč za dobu od 26. 9. 2017 do zaplacení, přičemž za dobu od 26. 9. 2017 do 20. 5. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 1 717,16 Kč. S účinností ke dni datum byla část závodu právnická osoba převedena na právnická osoba, která pohledávku za žalovanou smluvně postoupila žalobkyni.
Podáním ze dne 22. 12. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 846,12 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1 , 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a právnická osoba, IČO byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se právnická osoba poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 420 Kč sestávajícími z úroku a z úplaty (celkem tedy částku 30 420 Kč) splatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 340 Kč, přičemž první splátka je splatná 30. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení je splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti. Dle článku IV odst. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že pokud dlužník nebude plnit řádně a včas úvěr podle článku II smlouvy, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi navíc smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou dlužné částky. Dle článku IV. odst. 3 smlouvy měl věřitel právo, v případě, že dlužník nesplní povinnost uhradit kteroukoli splátku řádně a včas, prohlásit úvěr za zesplatněný. Okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru se stává splatným nesplacený zůstatek jistiny a celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele. Smluvní strany se dohodly, že zesplatněním úvěru přirůstá nesplacená část celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele k jistině (smlouva o úvěru číslo). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku 26 340 Kč (transakční historie). Ke dni datum byla část závodu právnická osoba převedena na právnická osoba (výpis z veřejného rejstříku). právnická osoba pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o zaplacení kupní ceny).
Jedním z předpokladů úspěchu žalobkyně v tomto řízení bylo prokázání skutečností, o něž opírá své tvrzení, že na ni byla předmětná pohledávka právnická osoba převedena. K prokázání této skutečnosti žalobkyně odkázala na výpis z obchodního rejstříku právnická osoba, dle kterého ke dni datum byla část závodu právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném název soudu, v oddílu C a vložce číslo, převedena na právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném název soudu, v oddílu B a vložce číslo, a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin. Z dokladu o koupi části závodu vyplývá, že právnická osoba a právnická osoba prohlašují, že dne datum uzavřeli smlouvu o prodeji části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů, a to v rozsahu definovaném v článku III. odst. 3.2 smlouvy. Žalobkyně však smlouvu, jejíž součástí je specifikace spotřebitelských úvěrů, nepředložila. Žalobkyně tedy neprokázala, že žalovaná pohledávka na ni byla převedena.
Žalobkyně se přitom svou neúčastí na jednání soudu vzdala možnosti být soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. vyzvána k označení a předložení důkazů prokazujících její tvrzení o převedení předmětné pohledávky. Soud proto žalobu pro nedostatek průkazu aktivní věcné legitimace žalobkyně zamítl.
I kdyby snad žalobkyně prokázala, že byla aktivně legitimována domáhat se zaplacení žalované pohledávky, žaloba by byla rovněž v celém rozsahu zamítnuta, protože právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované úvěr splácet, čímž porušil svou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, za jehož účinnosti byla úvěrová smlouva, o niž žalobkyně opírá žalovaný nárok, uzavřena.
Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr pouze na základě od ní získaných informací o jejích příjmech a výdajích, aniž by žalobkyně v řízení prokázala, že tyto informace byly prověřeny. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, její průměrný čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč a výdaje 12 000 Kč. Bydlí v nájmu a vyživuje dvě osoby. Průměrný měsíční příjem celé její domácnosti činí 30 000 Kč. Žalovaná podpisem žádosti o poskytnutí úvěru čestně prohlásila, že veškeré uvedené údaje jsou pravdivé a nic nebylo z její strany zamlčeno. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalované byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované. V řízení však žádné relevantní listin y ani na výzvu soudu nepředložila, tudíž neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované řádně posouzena.
Posouzení úvěruschopnosti žalované proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Takový postup nelze považovat za splnění povinnosti úvěrujícího posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet, odporuje tak zákonu (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ) a zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb. ), neboť zjevně narušuje veřejný pořádek (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
Účastníci si byli povinni vrátit vše, co si na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 26 340 Kč, kterou žalovaná na úhradu úvěru dosud zaplatila, v celém rozsahu uhradila jistinu ve výši 18 000 Kč, která jí byla poskytnuta. Na straně žalované tak není žádné bezdůvodné obohacení z titulu neplatné úvěrové smlouvy a nárok na zaplacení smluvní pokuty platně nevznikl.
Z důvodu neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně i náležitého posouzení úvěruschopnosti žalované, soud žalobu zamítl.
Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, a proto by jí byla žalobkyně povinna podle § 142 odst. 1
o. s. ř. o. s. ř. plně nahradit náklady řízení. Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.