Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 7/2021-34
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 202,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 718,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí od 29. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá,
co do úroku z úvěru 277,97 Kč
co do pojistného 198 Kč
co do náhrady nákladů vymáhacího procesu 800 Kč
co do smluvní pokuty za prodlení 208,11 Kč
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 257,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 718,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí od 29. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do úroku z úvěru 277,97 Kč co do pojistného 198 Kč co do náhrady nákladů vymáhacího procesu 800 Kč co do smluvní pokuty za prodlení 208,11 Kč III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 257,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 29. 9. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 5 202,11 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. V žalobě tvrdila následující: Žalobkyně na základě písemné žádosti - návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 1. 6. 2016 a Všeobecných obchodních podmínek poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 020 Kč, přičemž k uzavření smlouvy došlo tak, že žalobkyně za žalovanou uhradila částku za zboží odpovídající výši poskytnutého úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 699 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 7. 2016. Žalovaná sjednané splátky včas a řádně nehradila. Žalobkyni za toto období vzniklo vůči žalované dále právo na smluvní pokutu. Do 30. 11. 2016 činila výše smluvní pokuty 8% z každé splátky, s jejímž splácením se žalovaná dostala do prodlení více než 30 dnů, a od 1. 12. 2016 0,1 % denně z každé splátky, s níž se žalovaná ocitla v prodlení delším 30 dnů. Žalobkyni tedy vzniklo právo na smluvní pokutu v celkové výši 208,11 Kč. Dne 17. 6. 2020 nastala splatnost poslední splátky úvěru a dluh žalované ve výši 5 202,11 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Dlužná částka ve výši 5 202,11 Kč představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 3 718,03 Kč, nesplacený úrok z úvěru ve výši 277,97 Kč, pojistné ve výši 198 Kč, náklady za vymáhací proces ve výši 800 Kč a nesplacenou smluvní pokutu ve výši 208,11 Kč. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná nijak nereagovala a ničeho neuhradila. Naposledy vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2. 9. 2020. Dopisem ze dne 11. 1. 2021 žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a uvedla následující: V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem ve výši 7 100 Kč, výdaji na bydlení ve výši 1 000 Kč a ostatními výdaji ve výši 2 000 Kč, je svobodná a má jedno nezaopatřené dítě. Příjem žalované byl ověřen na základě doložených výpisů z účtu za období číslo až číslo. Žalobkyně následně učinila dotaz v registru SOLUS, kde žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti. Dále také v databázi ARES, katastru nemovitostí, Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku včetně registru BRKI a NRKI. Na základě výše uvedeného žalobkyně došla názoru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr splácet.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatelky, právnická osoba (IČO), uzavřela s žalovanou na základě její žádosti ze dne 1. 6. 2016 smlouvu o klasickém úvěru číslo. Nedílnou součástí návrhu a smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro klasické úvěry. Žalovaná v žádosti vyplnila své rodné číslo, číslo občanského průkazu, telefonní číslo, e-mailovou adresu, číslo bankovního účtu a adresu svého bydliště. Uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, je na mateřské dovolené s čistým příjmem 7 100 Kč, s náklady na bydlení 1 000 Kč a ostatními výdaji 2 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 020 Kč na nákup černé techniky a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem 25,20 % ročně, vrátit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 699 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 7. 2016. Žalovaná se zavázala k hrazení pojistného ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Podpisem žádosti žalovaná potvrdila, že jí jsou známy finanční důsledky, které mohou nastat v případě nesplácení úvěru, zejména tedy smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru po dobu delší než 30 dnů, jež činí 8 % ze splátky, přičemž splatnost smluvní pokuty nastává 31. dne po splatnosti splátky, smluvní pokuta za spuštění vymáhacího procesu ve výši 400 Kč, přičemž částka je splatná k 1. dni měsíce následujícího po měsíci prvního prodlení s úhradou splátky, úrok z prodlení v zákonné výši, poplatek za odeslání 1. upomínky k úhradě splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč, přičemž tento poplatek je účtován maximálně jednou za měsíc při odeslání k 1. nebo 17. dni v měsíci následujícím po prodlení s úhradou splátky. Žalovaná poskytnutý úvěr včas a řádně nesplácela, a proto jí žalobkyně dne 18. 6. 2020 vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 5 202 Kč s tím, že pokud tuto částku neuhradí ve lhůtě 30 dnů od data doručení této upomínky, bude nucena od smlouvy o úvěru číslo odstoupit. Žalobkyně zaslala žalované dopis označený jako předžalobní upomínka ze dne 24. 7. 2020 a v jeho obsahu jí vyzvala k úhradě částky ve výši 5 203 Kč sestávající z částky 4 194 Kč jakožto dlužných měsíčních splátek úvěru, z částky 209 Kč jako smluvní pokuty za prodlení a z částky 800 Kč jakožto náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku. K úhradě dlužných částek byla žalovaná naposledy vyzvána výzvou k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo ze dne 2. 9. 2020. Žalovaná na výzvy nijak nereagovala a ničeho nezaplatila.
5. Soud v prvé řadě zkoumal, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnosti žalované. V případě nesplnění této zákonné povinnosti by úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně a poskytnuté plnění žalobkyní by bylo nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované.
6. K tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalované č. bankovní účet za období 1. 12. 2015 - 30. 4. 2016. Z výpisů z běžného účtu soud zjistil, že náklady žalované na bydlení, stravování, hygienu, ošacení aj. značně převyšují žalovanou tvrzené výdaje v celkové výši 3 000 Kč měsíčně. Mezi další výdaje žalované náleží měsíční inkaso za vyúčtování služeb u mobilního operátora anonymizováno, hrazení penzijního pojištění, splátky automobilu atd.
7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla své výdaje ve výši 3 000 Kč. Uvedený údaj při vědomí, že žalovaná se stará má zároveň vyživovací povinnost k nezletilému dítěti vzbuzuje minimálně pochyb a žalobkyni předložený výpis z účtu žalované činí tyto pochyby oprávněnými. Kdyby žalobkyně pečlivě zkoumala výpis z běžného účtu, zjistila by, že tento údaj nemůže odpovídat realitě a je značně podhodnocen. Jak uvedeno shora jen na nákladech na bydlení, stravování, ošacení, hygienické potřeby aj. žalovaná měsíčně vynaložila více prostředků, než uvádí. Navíc žalobkyně měla vyhodnotit i skutečnost, že příjmy žalované se na výpisech zpravidla rovnají výdajům, přičemž v období od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2016 dokonce měla žalovaná záporný počáteční i konečný zůstatek na svém účtu. Uvedené pak nemohlo bez dalšího vést u žalobkyně k závěru, že žalovaná má dostatečné rezervy na straně příjmů k hrazení úvěru. To, že se žalovaná v dané chvíli nenacházela v insolvenci či exekuci, ještě neznamená, že je schopna úvěr splácet. Bez dostatečných podkladů tak byly žalobkyní k úvěruschopnosti žalované vykázány údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána s kladným výsledkem.
8. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci
9. Mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaná byla spotřebitelem. Dle ustanovení § 419 z. č. 89/2012Sb, občanský zákoník (dále jen „o. z.“)„ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“
10. V daném případě žalobkyně, nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr řádně nezkoumala a sdělené údaje neověřila.
11. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. o. z., uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost, viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost zakotvuje směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěruschopnosti žalovaného je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též I US 199/11).
12. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 70 792Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla 75 000 Kč, a částkou, kterou jí, žalovaná uhradila na úhradu jistiny (4 208 Kč).
13. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné částky i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (3178,03Kč) od 29. 9. 2020, tj. ode dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, do zaplacení uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
15. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných poplatků, úroků, nákladů na upomínání a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu, co do těchto částek zamítnou (výrok II.).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 295,42 Kč, přičemž tato částka představuje 19,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 59,92 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 202,11 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
17. Z částky 1 489 Kč činí 19,84 % částku 295,42 Kč a tuto je žalovaná povinna zaplatit, jak je uvedeno ve výroku III.
18. Soud postupoval při stanovení náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 14b a. t., jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu – žalobkyně uplatňuje opakovaně nárok na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobné věci, jednotlivé žalobkyní vymáhané nároky se přitom liší pouze údaji týkajícími se žalovaných, identifikací smlouvy a vymáhanými částkami.
19. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.