Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 173/2020-24
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení.
2. Uvedla, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba s žalovaným Smlouvu o úvěru číslo na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční službu, spočívající v možnosti žalovaného disponovat finančními prostředky ve výši částka. Žalovaný měl povinnost řádně hradit sjednané měsíční splátky. Výše měsíční splátky byla sjednána ve výši částka. Žalovaný načerpal finanční prostředky dne datum, což je doloženo výpisem z účtu. Žalovaný nehradil měsíční splátky pravidelně, z tohoto důvodu byl celý úvěr zesplatněn ke dni datum, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit zbytek dluhu včetně příslušenství najednou. Dlužnou částku částka tvoří jistina ve výši částka, úrok ve výši částka, poplatky ve výši částka, smluvní pokuta ve výši částka, náklady na vymáhání ve výši částka a pojistné ve výši částka Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni datum postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku žalobkyni neuhradil a to ani přes písemnou výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne datum.
3. Usnesením soudu č. j. 7C 173/2020 -13 ze dne 3. 12. 2020 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále, aby upřesnila, jakou celkovou částku žalovaný čerpal a jakou částku k dnešnímu dni zaplatil, z jakých částek, jakou sazbou, za jak dlouhou dobu došlo ke kapitalizaci úroků ve výši částka, z čeho vyplývá výše smluvní pokuty částka a za jaké úkony jsou účtovány poplatky ve výši částka, náklady na vymáhání ve výši částka a pojistné ve výši částka.
4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že původní věřitel právnická osoba uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr na nákup vybraného zboží v celkové výši částka. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet formou 33 měsíčních splátek ve výši částka. Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 17. dni příslušného měsíce, počínaje datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,47 % a RPSN bylo sjednáno ve výši 9,90 %. Žalovaný poskytnutý úvěr načerpal dne datum v částce částka, a to tak, že za žalovaného původní věřitel uhradil část kupní ceny vybraného zboží. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil žádnou z předepsaných splátek. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky přistoupil v souladu s čl. VII. 3. přiložených obchodních podmínek původní věřitel k zesplatnění úvěru, a to ke dni datum. Z výpisu k úvěrovému účtu vyplývá, že žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši částka, smluvní pokutou ve výši částka (0,1 % denně za prodlení s úhradou splatné splátky v prodlení), dlužnými poplatky ve výši částka (náklady spojenými s vymáháním pohledávky částka a 2x poplatkem ve výši částka za odeslání upomínky), kapitalizovaným úrokem ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka, dlužným pojistným za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši částka a dlužnými náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši částka. Souhrnně tedy dlužná částka činí částka. Oprávnění žalobkyně účtovat smluvní pokutu a náklady na vymáhání pohledávky vyplývá z úvěrové smlouvy. Oprávnění žalobkyně požadovat poplatek za pojištění vyplývá ze smluvních ujednání, kde bylo stanoveno, že měsíční poplatek za pojištění bude stanoven ve výši 4,99 % z měsíční splátky. Z obchodních podmínek vyplývá, že ke dni zesplatnění úvěru se splatné příslušenství pohledávky stává součástí jistiny. Žalobkyně je tedy oprávněna požadovat úrok z prodlení i z částky kapitalizovaného úroku. V souladu s požadavky ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil původní věřitel úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Původní věřitel posoudil především schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které mu žalovaný poskytl při ústním pohovoru. Zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení příjmení a insolvenčního rejstříku ISIR, když dále původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného ze současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný prohlásil v čl. II. smlouvy o úvěru, že informace uvedené v žádosti jsou úplné, přesné, pravdivé, a že nezamlčel žádné relevantní informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. S ohledem na uvedené skutečnosti a celkovou výši poskytnutého úvěru, respektive stanovené měsíční splátky, shledal původní věřitel, že žadatel je schopen poskytnutý úvěr splácet.
5. K jednání, nařízenému na den datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že na podané žalobě trvá a navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum na základě žádosti Smlouvu o úvěru číslo. Žalovanému byl poskytnut úvěr na nákup vybraného zboží v celkové výši částka. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet formou 33 měsíčních splátek ve výši částka. Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 17. dni příslušného měsíce, počínaje datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,47 % a RPSN bylo sjednáno ve výši 9,90 %. Žalovaný poskytnutý úvěr načerpal dne datum, a to v celé ujednané výši částka, a to tak, že za žalovaného původní věřitel uhradil část kupní ceny vybraného zboží. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. V části smlouvy nazvané„ Přehled finančních důsledků nesplácení úvěru“ je uveden přehled smluvních pokut, a to za prodlení se splácením úvěru. V rámci všeobecných podmínek spotřebitelského úvěru si účastníci sjednali, že klient je povinen řádně a včas splácet čerpaný úvěr, včetně nákladů na něj formou pravidelných měsíčních splátek. Uzavřením smlouvy nebo čerpáním úvěru vzniká klientovi povinnost platit náklady související se smlouvou v termínech a výši stanovených smlouvou a Sazebníkem poplatků, a to zejména úroky, úroky z prodlení, transakční poplatky. Žalobkyně je oprávněna od smlouvy odstoupit, neumožnit další čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky včetně příslušenství ke dni účinnosti odstoupení, dostane-li se klient do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce (ze všeobecných obchodních podmínek). Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, když neuhradil žádnou z předepsaných splátek. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky přistoupil v souladu s čl. VII. 3. přiložených obchodních podmínek původní věřitel k zesplatnění úvěru, a to ke dni datum. Žalovaný k dnešnímu dni dluží částku v celkové výši částka. Tato částka se skládá z čerpané jistiny ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka (0,1 % denně za prodlení s úhradou splatné splátky v prodlení), poplatků ve výši částka (tj. náklady spojené s vymáháním pohledávky částka a 2x poplatek ve výši částka za odeslání upomínky), kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka, pojistného za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši částka a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši částka Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni datum postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku žalobkyni neuhradil a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne datum.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také OZ ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem právnická osoba s žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Původní věřitel právnická osoba jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb. , neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.
19. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018 ).
20. V projednávané věci žalobkyně toliko obecně tvrdila, ovšem nijak neprokázala, že právnická osoba fakticky prověřovala bonitu žalovaného, na základě čehož řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Úvěrující společnost vycházela pouze z údajů žalovaného o výši jeho příjmů ze zaměstnání, jeho výdajů a životních nákladů, které si nijak neověřovala (pracovní smlouvou, výplatnicemi, výpisem z účtu, nájemní smlouvou, doklady o nákladech na energie…). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků, pojistného, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ .
22. Žalovanému byla poskytnuta částka v celkové výši částka na nákup vybraného zboží, kterou do dnešního dne žalobkyni nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ . Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, okresní soud vycházeje z právního názoru odvolacího soudu v obdobných věcech považuje za notorietu, že zásilka (předžalobní výzva k plnění) zaslaná žalovanému prostřednictvím pošty, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání, v tomto případě nejpozději dne datum. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne datum na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému doručena, a ve které mu byla určena lhůta k plnění 5 dnů. Ode dne následujícího, tj. od datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky částka, která představuje 94,4 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky částka (smluvní pokuty ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, poplatků ve výši částka, nákladů na vymáhání ve výši částka a pojistného ve výši částka), tedy z 5,6 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 88,8 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, odměny za právní zastoupení za 3,5 úkonů po částka a 4 x režijního paušálu po částka dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání a předžalobní upomínka - odměna ve výši 1/2) a 21 % DPH z částky částka, tj. částka Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku částka a z této částky soud přiznal žalobkyni 88,8 %, tedy částku ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.