Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (10)No categories available
7 C 1/2021-26
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 34 483 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 27 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 100 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení a z částky 25 400 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky ve výši 901 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně
z částky 26 301 Kč od 26. 9. 2020 do 5. 10. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 901 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, částky ve výši 3 150 Kč, částky ve výši 300 Kč, částky ve výši 1 497 Kč a částky ve výši 1 135 Kč částečně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 779 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 27 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 100 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení a z částky 25 400 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se co do částky ve výši 901 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 301 Kč od 26. 9. 2020 do 5. 10. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 901 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, částky ve výši 3 150 Kč, částky ve výši 300 Kč, částky ve výši 1 497 Kč a částky ve výši 1 135 Kč částečně zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 779 Kč.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 1. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 483 Kč, sestávající se ze zesplatněné jistiny ve výši 28 401 Kč, dlužných splátek ve výši 3 150 Kč, účelně vynaložených nákladů za odeslané upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 1 497 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za období od 26. 9. 2020 do 31. 10. 2020 ve výši 1 135 Kč, a dále příslušenství v podobě úroku z úvěru ve výši 21 % ročně a zákonného úroku z prodlení ze zesplatněné jistiny od 26. 8. 2020 do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení.
2. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 17. 6. 2020 poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr uhradit v 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč splatných každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 7. 2020. Úroky byly sjednány ve výši 21,05 % ročně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného. Peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč převedla žalobkyně na účet žalovaného, částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako provizi. Jelikož žalovaný neuhradil ani přes upomínky žalobkyně žádnou splátku, žalobkyně zesplatnila úvěr předčasně dle smluvních ujednání účastníků ke dni 25. 9. 2020.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:
5. Výpisem z obchodního rejstříku dokládala žalobkyně svou právní subjektivitu. Výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru žalobkyně dokládala, že žalobkyně je registrována Českou národní bankou jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru s povolením od 18. 5. 2018 do 31. 12. 2023.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6. 2020 číslo ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem a úvěrovými podmínkami vyplývá, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 6. 2020 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 7. 2020. Součástí každé splátky byl úrok ve výši 21,5 % ročně, celková částka splatná žalovaným tak měla činit 42 000 Kč. Práva a povinnosti účastníků byly dále upraveny úvěrovými podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6. 2020 číslo ve spojení s formulářem o posouzení úvěruschopnosti zákazníka včetně výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc květen 2020 a duben 2020, výplatní pásky za měsíc květen 2020, výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z žalovaným uvedených údajů, které byly doloženy výpisy (nekompletními) z jeho účtu za měsíce duben a květen 2020 a výplatní páskou za měsíc květen 2020. Měsíční příjem žalovaného činil 23 000 Kč, měsíční příjem domácnosti žalovaného činil 37 000 Kč. Svůj měsíční příjem žalovaný doložil výplatní páskou, z níž dále vyplynulo, že uplatňuje daňovou slevu na dvě děti. Měsíční výdaje žalovaného činily 7 000 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že nikoho nevyživuje. Z výpisu účtu za měsíc květen 2020 vyplývalo, že debetní a kreditní obrat na účtu žalovaného, kam mu byla zasílána mzda, byl téměř totožný. Proti žalovanému nebyla v okamžiku posuzování úvěruschopnosti vedena žádná exekuce a žalovaný nebyl v insolvenci. Žalovaný podepsal prohlášení, že nemá žádné jiné úvěrové závazky.
8. Z potvrzení o provedených transakcích vyplývá, že žalobkyně převedla dne 18. 6. 2020 na účet žalovaného částku 27 500 Kč a zbylou částku 2 500 Kč převedla na účet jméno příjmení jako provizi za sjednání úvěrové smlouvy.
9. Z bonity smlouvy vyplývá, že žalovaný na sjednané splátky a celkově na svůj dluh neuhradil ničeho.
10. Upomínkou pro smlouvu číslo ze dne 21. 7. 2020 včetně čestného prohlášení jméno jméno, seznamu odeslaných upomínek za dne 21. 7. 2020 a přehledu odeslaných dávek bylo doloženo, že žalovaný byl upomínkou odeslanou mu dne 21. 7. 2020 upomenut k zaplacení první splátky ve výši 1 050 Kč ve lhůtě 30 dnů od odeslání upomínky.
11. Upomínkou pro smlouvu číslo ze dne 25. 8. 2020 včetně čestného prohlášení jméno jméno, seznamu odeslaných upomínek ze dne 25. 8. 2020 a přehledu odeslaných dávek bylo doloženo, že žalovaný byl upomínkou odeslanou mu dne 25. 8. 2020 upomenut k zaplacení druhé splátky ve výši 1 050 Kč ve lhůtě 30 dnů od odeslání upomínky.
12. Zesplatněním pro smlouvu číslo výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 25. 9. 2020, která byla zároveň předžalobní upomínkou, a podacím lístkem ze dne 25. 9. 2020 žalobkyně doložila, že právní zástupce žalobkyně pro prodlení žalovaného s úhradou splátek dopisem ze dne 25. 9. 2020 zesplatnil úvěr ze smlouvy číslo žalovaného vyzval k zaplacení celkové dlužné částky 31 551 Kč včetně smluvní pokut a upomínacích nákladů, a to do 10 dnů od odeslání předžalobní výzvy.
13. Důkaz statistikou rodinných účtů, výší normativních nákladů na bydlení 2020 a výdaji na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu – národní pojetí (běžné ceny) soud nehodnotil, neboť se jedná o statistiky a pro posouzení finanční situace v daném případě (viz níže) nemají vypovídající hodnotu.
14. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:
15. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku 27 500 Kč, přičemž se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit částku v celkové výši 42 000 Kč v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Žalovaný žalobkyni však nevrátil ničeho.
16. Žalobkyně sice provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného, ale nikoli řádně. Z údajů ve smlouvě, které vyplňoval zprostředkovatel úvěru, sice vyplývá, že žalovaný by dle uvedených měsíčních příjmů a výdajů na splácení úvěru měl, ale údaje v této kartě, které se týkají výdajů žalovaného, nejsou buď nikterak doloženy, nebo v případě jejich doložení, nejsou údaje uvedené žalovaným s doloženými doklady konfrontovány. Uvedená výše příjmu žalovaného odpovídá vyplacené mzdě za měsíc květen 2020. Ze samotné výplatní pásky však dále vyplývá, že žalovaný musel mít vyživovací povinnost ke dvěma dětem, neboť uplatňoval daňovou slevu na děti ve výši 2 884 Kč, což je v rozporu s vyplněným prohlášením zprostředkovatele úvěru. Další příjmy domácnosti nebyly doloženy vůbec. Rovněž měsíční výdaje žalovaného nebyly více prověřovány, žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením, že měsíční výdaje činí 7 000 Kč – na bydlení, přičemž ale z výpisu účtu za měsíc květen 2020 vyplývá, že měsíční příjem žalovaného kryl měsíční výdaje žalovaného a na úhradu splátky měsíční 1 050 Kč již žalovanému finanční prostředky nedostačovaly.
17. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.
18. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
25. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
26. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
28. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
30. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
31. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li především z osobního prohlášení spotřebitele (žalovaného) o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, ovšem nikterak neprověřila jeho měsíční výdaje, které jsou v prohlášení uvedeny v nápadně nízké výši, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný měl vyživovací povinnost ke dvěma dětem, ač tato skutečnost není zaznamenána v prohlášení, a jeho výdaje dle pohybů na účtu odpovídaly výši příjmu.
32. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše)
33. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 27 500 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (27 500 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyní již uhradil (0 Kč) – výrok I.
34. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 1 050 Kč upomínkou ze dne 21. 7. 2020, která mu byla žalobkyní odeslána téhož dne, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 1 050 Kč od 26. 9. 2020, tj. ode dne, ode kterého žalobkyně přiznání úroku z prodlení požadovala, když žalovaný se úhradou částky 1 050 Kč ocitl v prodlení následující den po uplynutí třicetidenní lhůty k plnění stanovené v upomínce. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné další částky ve výši 1 050 Kč upomínkou ze dne 25. 8. 2020, která mu byla žalobkyní odeslána téhož dne, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 1 050 Kč od 26. 9. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí třicetidenní lhůty k plnění stanovené v upomínce. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě zbývající dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2020, která mu bylo žalobkyní odeslána téhož dne, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (25 400 Kč / 27 500 Kč skutečně obdržel – 2 100 Kč dřívější splatnost/) od 6. 10. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě.
35. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků, úroků, nákladů na upomínání a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 901 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 26 301 Kč (tj. ze zamítnuté částky 901 Kč a dosud nesplatné částky 25 400 Kč) od 26. 9. 2020 do 5. 10. 2020 a z částky 901 Kč od 6. 10 2020 do zaplacení, úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, částky 3 150 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 135 Kč částečně zamítnout (výrok II).
36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu ze 75 % a žalovaný z 25 % (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), tj. žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 50 % Náklady žalobkyně představují soudní poplatek ve výši 1 380 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 500 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 1 500 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 1 800 Kč, tj. 378 Kč.
37. Z částky 3 558 Kč činí 50 % částku 1 779 Kč a tuto je žalovaný povinen zaplatit, jak je uvedeno ve výroku III.
38. Nadto soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání ze dne 28. 1. 2021, jímž – k výzvě soudu – doplnila (základní) žalobní tvrzení, resp. uplatnila nová; doplňovaná tvrzení totiž měla, resp. mohla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Doplňujícího podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace a další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě – spravedlivě - uložit.
39. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
40. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu (viz sp. zn. 14 C 169/2020 , 11 C 163/2020 , 9 C 313/2020 a další).
41. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.