Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 292/2020-45
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do částky částka, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, co do kapitalizovaného úroku ve výši částka, co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a co do úroku ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky [částka], co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka], co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně právnická osoba anonymizována tři slova uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě převzal žalovaný finanční hotovost částka. Před uzavřením smlouvy prověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky, zaplatit kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši částka s úrokovou sazbou anonymizováno ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši částka a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka připadla na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil pouze částku částka, proto původní věřitelka zbývající část dlužné částky zesplatnila. Pohledávku za žalovaného postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což jsou obec a číslo. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba i předvolání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. , a to ke dni datum, tedy více než deset dní před prvním jednáním, které se konalo dne datum. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
4. Kartou zákazníka bylo prokázáno, že původní věřitelka zjistila, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán jako zámečník – svářeč u právnická osoba (což bylo ověřeno telefonicky). Jeho čistý měsíční příjem činil částka, což mělo být ověřeno z výplatních pásek. Žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy neměl žádné zápůjčky ani úvěry. Výdaje žalovaného na bydlení měly činit částka, na osobní spotřebu částka, celkem tak výdaje žalovaného činily částka měsíčně, když z karty zákazníka vyplývá, že tyto údaje byly přepisovány (původní výdaje měly totiž činit částka). Dále žalovaný prohlásil, že proti němu je vedena jedna exekuce. příjmení bližší informace ohledně exekuce poskytnuty ani zjišťovány nebyly.
5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru na č.l. 20 až 21 spisu bylo prokázáno, že původní věřitelka příjmení jméno příjmení, anonymizováno a žalovaný podepsali tuto smlouvu dne datum. Žalovaný potvrdil převzetí částky částka v hotovosti podpisem na smlouvě. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit původní věřitelce jistinu částka, úroky částka, poplatek částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek částka, to vše v 58 týdenních splátkách po částka
6. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a postoupení pohledávky oznámil žalovanému dopisem ze dne datum (viz oznámení o postoupení pohledávky č.l. 22 spisu včetně podacího lístku č.l. 23 spisu, seznam postupovaných pohledávek a smlouva o postoupení pohledávek č.l. 25 až 29 spisu).
7. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalovanému byla vedena exekuční řízení pod sp. zn. spisová značka a spisová značka (viz č.l. 32 až 34 spisu).
8. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu, nemohla být tudíž soudem poučena dle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. Žalobkyně doložila pouze Zákaznickou kartu (č.l. 17 spisu), ze které vyplývá, že žalovaný je zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem činí částka. Ve spise se však již nenachází žádné další doklady, ze kterých by vyplývalo, že si původní věřitelka tato tvrzení žalovaného ověřovala (výplatní pásky, pracovní smlouva). Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný sdělil, že je proti němu vedena jedna exekuce, přitom žalovaný uvedl, že nemá žádné úvěry ani zápůjčky. Původní věřitelka však blíže nezkoumala ani strukturu výdajů žalovaného, ani to, jaká exekuce, pro jakou částku, je proti němu vedena. Soud z úřední činnosti navíc zjistil, že proti žalovanému byla dne datum zahájena exekuce, kdy exekuční návrh podala anonymizována dvě slova země, přičemž exekuční titul je ze datum, a dne datum byla proti žalovanému zahájena exekuce, kdy exekuční návrh podala právnická osoba (exekuční titul je z datum). Z uvedeného je patrné, že žalovaný v době podpisu smlouvy měl dluhy, které však v zákaznické kartě neuvedl a původní věřitelka dluhy a výdaje žalovaného řádně nezkoumala.
9. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
10. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala důsledně schopnost žalovaného úvěr splácet, přesto původní věřitelka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce celkovou částku částka v 58 týdenních splátkách po částka. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, když dosud uhradil pouze částku částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni.
11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
15. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.
16. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, neboť zjistila pouze výši příjmů žalovaného, žádným způsobem však nezkoumala, ani neověřovala výdaje žalovaného, jeho stávající závazky, zda tyto závazky splácí, apod. Z toho důvodu je smlouva o úvěru ze dne datum absolutně neplatná.
17. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši částka. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že na úvěru bylo uhrazeno částka. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni jistinu ve výši částka z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
18. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému doručena dne datum. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil bez zbytečného odkladu, tj. do 5 dnů, tedy do datum. Pokud žalovaný v uvedené lhůtě dluh neuhradil, ocitl se dnem datum v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 10 % ročně.
19. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.