Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 350/2020-15
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 14 680 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 3. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 8 180 Kč s úrokem z prodlení z částky 8 180 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 6 500 Kč od 29. 7. 2020 do 2. 11. 2020.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 3. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 8 180 Kč s úrokem z prodlení z částky 8 180 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 6 500 Kč od 29. 7. 2020 do 2. 11. 2020. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 2. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2020 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 6. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 18 180 Kč skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 8 180 Kč. Podle této smlouvy měla žalovaná splácet týdně 303 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. Následky porušení povinností klienta) stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně částku dosud žalovanou uhrazenou ve výši 3 500 Kč vydělila týdenní splátkou 303 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky tak nastala 3. 9. 2019 a datum prodlení ke dni 29. 7. 2020, přičemž žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti, tedy od 28. 7. 2020.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud provedl ve věci dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a z jednotlivých listin soud učinil následující zjištění:
Dne 4. 6. 2019 byla uzavřena mezi žalobkyní na straně jedné označenou jako společnost a žalovanou označenou jako klient smlouva o spotřebitelském úvěru. Dle článku II. nadepsaném„ specifikace úvěru“ úvěr sestává z jistiny v částce 10 000 Kč, zápůjční úroková sazba činí 70,89 % p.a., úroku v částce 1 980 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru je 60 týdnů, celková výše spotřebitelského úvěru tak činí 18 180 Kč. Splátky úvěru jsou uvedeny ve výši 303 Kč týdně, datum úhrady první splátky je uvedeno 11. 6. 2019, úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. RPSN je uvedeno ve výši 212,77 %. V čl. III je uveden způsob úhrady splátek úvěru v hotovosti k rukám osoby určené společností. Nedílnou součástí smlouvy jsou dle čl. I bod 2 smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karta klienta. Dále se ve smlouvě uvádí, že podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od žalobkyně převzala„ celou výše uvedenou jistinu úvěru“, (z formulářové listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 6. 2019 číslo). Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o úvěru (str. 2 – 4 smlouvy), podle kterých za porušení smlouvy ze strany klienta se považuje mimo jiné každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky úvěru. Pokud klient nesplní svoji povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve společnost klienta k úhradě dlužné splátky, k čemuž klientovi stanoví lhůtu alespoň 30 dní. Neuhradí-li klient dlužnou částku ani v této dodatečné lhůtě, má společnost právo požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky; listina dále obsahuje specifikaci poplatku za hotovostní režim splátek; dále se v listině uvádí, že je účinná dnem poskytnutí úvěru; (ze smluvních podmínek ke smlouvě o úvěru). Žalovaná dne 11. 6. 2017 podepsala formulářovou listinu označenou jako standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na této listině jsou uvedena generália žalované označované jako klient, výše spotřebitelského úvěru 10 000 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru 60 týdnů, že klient bude hradit poskytnutý úvěr, sjednané úroky a případné náklady související s úvěrem, to jest celkem částku 18 180 Kč v 60 splátkách ve výši 303 Kč, RPSN činí 212,77 %, zápůjční úroková sazba činí 70,89 % ročně, související náklady představují úrok 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek úvěru 3 200 Kč. Předsmluvní formulář je podepsán klientem (z formulářové listiny označené standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 6. 2017). Žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná před čerpáním úvěru vyplnila a podepsala evidenční kartu, ve které uvedla své příjmové poměry. Z tohoto dokladu vyplývá, že příjmem žalované je státní podpora ve výši 15 000 Kč, jiný příjem neuvádí. Odhadované běžné měsíční výdaje činí 12 699 Kč, nájem a jiné výdaje domácnosti 8 289 Kč. Disponibilní zůstatek (rozdíl mezi příjmy a výdaji) je tak ve výši 2 301 Kč. Žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná, nebyla soudně ani trestně stíhána, má středoškolské vzdělání, není majitelkou vozu. Tyto údaje žalovaná potvrdila podpisem evidenční karty dne 3. 6. 2019 (z evidenční karty ze dne 3. 6. 2019). Žalovaná týdenní splátky po 303 Kč hradila nepravidelně, když zaplatila první splátku 1 500 Kč, která je označena jako nultá splátka v 23. kalendářním týdnu r. 2019, a dále uhradila ve 35. týdnu r. 2019 částku 2 000 Kč Celkem tak zaplatila částku 3 500 Kč. Ničeho dalšího nezaplatila, poslední splátka měla být zaplacena v 76. kalendářním týdnu r. 2020 (z listiny označené informace o smlouvě číslo). Výzvou ze dne 15. 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru číslo která činí 3 400 Kč spolu s poplatkem za upomínku ve výši 300 Kč a smluvní pokutou za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to do 14 dnů od doručení upomínky. Dne 15. 10. 2020 podal právní zástupce žalobkyně u České pošty s.p. listovní zásilku na adresu žalovaného (z předžalobní výzvy k úhradě dlužného plnění ze dne 15. 10. 2020, z poštovního podacího archu).
4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu:
Žalobkyně podniká a při své podnikatelské činnosti byla k datu 4. 6. 2019 oprávněna poskytovat nebo zprostředkovávat spotřebitelské úvěry. Žalobkyně dne 4. 6. 2019 poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na základě formulářové smlouvy o úvěru číslo kterou účastníci uzavřeli téhož dne tj. 4. 6. 2019. Ve smlouvě účastníci dohodli úrok ve výši 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni splácet na základě uvedené smlouvy celkem 18 180 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč počínaje první splátkou splatnou 11. 6. 2019 a každou další splátku do 7 dní po datu předchozí splátky a takto měla zaplatit poslední splátku 3. 9. 2019 RPSN dle smlouvy činilo 212,77 %. Žalovaná zaplatila v nepravidelných splátkách částku 3 500 Kč. Před uzavřením uvedené smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila z prohlášení žalované, že jediným příjmem žalované je státní podpora ve výši 15 000 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji uvedla žalovaná ve výši 2 301 Kč. Žalobkyně tak vyšla pouze z informací od samotné žalované, které si žádným způsobem neověřila. Vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná, nebyla soudně ani trestně stíhána, má středoškolské vzdělání, není majitelkou vozu. Žalobkyně v předžalobní upomínce ze dne 15. 10. 2020 sdělila žalované, že jí dluží ze smlouvy číslo částku 14 680 Kč a vyzvala žalovanou k zaplacení nejpozději do 14 dnů; 15. 10. 2020 žalobkyně odeslala tuto upomínku žalované. Žalovaná dluh žalobkyni neuhradila.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní s žalovanou byla dne 4. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitelka. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
12. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
13. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
14. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
15. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.
16. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. spisová značka).
17. V projednávané věci žalobkyně toliko obecně tvrdila, ovšem nijak neprokázala, že fakticky prověřovala bonitu žalované, na základě čehož řádně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr (evidenční kartě), nikoli ze skutečných důkazů (jakými např. jsou doklad o výši příjmů či sociálních dávek, SIPO, nájemní smlouva, pracovní smlouva atd.). V evidenční kartě žalovaná uvedla svůj jediný příjem, který je tvořen státní podporou ve výši 15 000 Kč a dále uvedla rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 2 301 Kč. Tato tvrzení žalobkyně nijak neověřovala. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.
19. Žalovaná od žalobkyně obdržela částku ve výši 10 000 Kč a splatila částku ve výši 3 500 Kč, do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku ve výši 6 500 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 500 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Pokud jde o počátek prodlení žalované, okresní soud vycházeje z právního názoru odvolacího soudu v obdobných věcech považuje za notorietu, že zásilka (předžalobní výzva k plnění) zaslaná žalované prostřednictvím pošty, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání, v tomto případě nejpozději dne 19. 10. 2020. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne 2. 11. 2020 na základě výzvy žalobkyně, která byla žalované doručena a ve které jí byla určena lhůta k plnění 14 dní. Ode dne následujícího, tj. od 3. 11. 2020, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 6 500 Kč, která představuje 44,30 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 8 180 Kč (úrok ve výši 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč), tedy ze 55,70 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci je zřejmé, že úspěch ve věci z 11,40 % měla žalovaná. Dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak výše uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.