Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 190/2020-52
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. jméno příjmení, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky částka s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum (dále také jen„ žaloba“) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka. Žaloba byla odůvodněna zejména tím, že právnická osoba Paribas Finance, SE (dále také jen„ původní věřitelka“), uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu
o úvěru, číslo na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému dne datum částku částka na nákup žalovaným vybraného zboží. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných 11 měsíčních splátkách ve výši částka (zahrnujících
i příslušenství), a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje datum. Z citované smlouvy vznikla žalovanému dále povinnost uhradit úroky ve výši 19,3 % ročně a měsíční pojistné ve výši odpovídající 4,99 % z měsíční splátky. Jelikož žalovaný neuhradil žádnou z předepsaných splátek, postupem dle čl. VII. 3 obchodních podmínek (jimiž se smluvní vztah řídil) prohlásila původní věřitelka celou pohledávku za splatnou ke dni datum s tím, že dle článku VII. 5 obchodních podmínek se stává splatné příslušenství součástí jistiny. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl původní žalobkyni dále smluvní nárok na smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně z částky splátky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení. Dle žalobkyně tedy žalovaný nadále z předmětné smlouvy dluží částku částka odpovídající výši poskytnutého úvěru, částku částka odpovídající úrokem kapitalizovaným ke dni zesplatnění úvěru, částku částka odpovídající náklady spojenými s vymáháním pohledávky, částku částka odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a částku částka odpovídající dlužným pojistným za pojištění schopnosti splácet úvěr. Všechny nároky uplatněné v tomto řízení byly původní věřitelkou postoupeny na žalobkyni. Dále žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěrů zkoumala původní věřitelka schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím žalovaným poskytnutých informací o jeho příjmových poměrech (které ověřila telefonicky u zaměstnavatele žalovaného) a jeho výdajových poměrech, které porovnala s dostupnými pohyby na bankovním účtu žalovaného, se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu
a o průměrných výdajích obyvatelstva, taktéž původní věřitelka prověřila osobu žalovaného v registrech dlužníků.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a do vydání rozsudku zůstala zcela procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek
§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z listin y označené„ Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru číslo Přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb číslo)“ (dále jen„ smlouva“), bylo zjištěno, že žalovaný v postavení klienta podepsal smlouvu dne datum, osoba jednající za původní věřitelku smlouvu podepsala dne datum (čímž žalovaný a původní věřitelka smlouvu uzavřeli). Žalobkyně se smlouvou zejména zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka, a to formou úhrady nákupu zboží označeného„ drobné černé elektro“ tak, že původní věřitelka finanční prostředky po posouzení žádosti o revolvingový úvěr poskytne bezhotovostně na bankovní účet zprostředkovatele (konkrétní bankovní účet však nebyl ve smlouvě uveden). Jako zprostředkovatel úvěru byla ve smlouvě uvedená právnická osoba, se sídlem adresa, IČO. Z článku V. smlouvy ve spojení s přehledem specifických podmínek obsaženým v článku IV. smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný přistoupil jako pojištěný k pojištění podle„ RS CA 1/ 2008“ uzavřené mezi původní věřitelkou (jako pojistníkem) a právnická osoba, jakožto pojistitelem. Výše měsíční úhrady za pojištění byla sjednána ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Pojištění bylo dále v přehledu specifických podmínek označeno jako„ soubor master – čl. 4 VI Rámcové pojistné smlouvy ř. CA 1/ 2008. V přehledu specifických podmínek obsažených v článku IV. smlouvy bylo dále sjednáno, že poskytnuté finanční prostředky žalovaný uhradí původní věřitelce v 11 měsíčních splátkách ve výši částka (bez pojištění) splatných k 17. dni v měsíci počínaje od datum. Při zohlednění úhrady za pojištění pak činila měsíční splátka částka. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,3 % ročně. Z článku VII. odst. 8 smlouvy bylo zjištěno, že původní věřitelka a žalovaný sjednali pro případ nesplácení úvěru žalovaným ve prospěch původní věřitelky (a k tíži žalovaného) mj. smluvní pokutu za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši částka s tím, že náhrada bude účtována maximálně jednou u jednoho splatného závazku prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci prodlení s úhradou závazku.
4. Z článku II. smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti sdělil původní věřitelce dále uvedené údaje, o nichž prohlásil, že jsou úplné a pravdivé. Žalovaný v době podpisu smlouvy bydlel na adrese obec a číslo v nemovitosti, jíž byl vlastníkem (z údajů však není zjistitelné, zdali se jednalo o dům či byt). Žalovaný neměl vyživovací povinnost k dítěti, byl rozvedený. Žalovaný dosahoval příjmu částka bez (frekvence výplaty příjmu nebyla uvedena; taktéž nebylo uvedeno, zdali se jedná o příjem před zdaněním nebo po něm); byl zaměstnán jako dělník u právnická osoba – pozemní stavby. Výdaje žalovaného (za blíže neurčené časové období) činily celkem částka a byly tvořeny toliko náklady na bydlení.
Z žádné listin y žalobkyní navržené k důkazu nebylo zjištěno, že by původní věřitelka údaje uvedené žalovaným ohledně jeho osobních a majetkových poměrů jakkoli ověřovala (s výjimkou občanského průkazu žalovaného, jehož kopii žalobkyně soudu předložila).
5. Z písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (dále jen„ smlouva
o postoupení“) soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení postupitelky, a žalobkyně,
v postavení postupníka, smlouvu o postoupení uvedeného dne podepsaly, a tímto ji uzavřely. Soud z listinných důkazů citovaných v tomto odstavci rozsudku dále zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena původní věřitelkou na žalobkyni. Účinnost smlouvy o postoupení byla dle článku 3., odst. 3.3 byla sjednána okamžikem, kdy žalobkyně uhradí původní věřitelce úplatu dle článku 4 smlouvy o postoupení – k tomuto došlo ke dni datum, jak bylo zjištěno z potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek vytaveného dne datum původní věřitelkou. Z článku 2 a 3 smlouvy o postoupení ve spojení
s přílohou číslo k této smlouvě (položka 133) bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla mj. pohledávka za žalovaným plynoucí ze smlouvy. Z listin y označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum ve spojení s podacím archem ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni informován ze strany původní věřitelky.
6. Pokud byly v řízení provedeny jiné než výše označené důkazy, pak soud z těchto neučinil zjištění, která by byla nezbytná pro rozhodnutí v této věci.
7. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu číslo o obsahu uvedeném v bodě 3 odůvodnění rozsudku. Původní věřitelka a žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu, na základě které postoupila původní věřitelka na žalobkyni pohledávky za žalovaným plynoucí ze smlouvy,
a to s účinností od datum (kdy došlo k úhradě sjednané úplaty). O této skutečnosti byl žalovaný původní věřitelkou vyrozuměn.
8. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitelka jakkoli ověřila údaje sdělené žalovaným pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti. Z provedeného dokazování soud dále nevzal za prokázané, že by původní věřitelka jakoukoli formou poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Ke skutkovému závěru o poskytnutí částky částka pak nebylo možno dospět ani na základě obsahu listin y bez označení (v elektronické formě označené žalobkyní jako„ malčík_dokladočerp..pdf“), z obsahu výpisu z účtu (č. úvěru číslo) či z přehledu financování (a to ani v jejich vzájemné souvislosti). První z uvedených listin obsahuje blíže nevysvětlené údaje, z nichž ani jeden nelze posoudit jako doklad o výplatě částky částka k rukám právnická osoba (dle ujednání ve smlouvě), případně o poskytnutí této částky přímo žalovanému. Výpis z účtu obsahuje toliko řadu blíže nespecifikovaných údajů (včetně poznámky„ FIN DTS číslo PJC číslo“, která ani v připojených vysvětlivkách není jakkoli objasněna). Konečně v přehledu financování je sice u úvěrového případu„ číslo“ uvedena číslice„ číslo“ (ve sloupci označením„ Úvěr“), ale tento údaj jakkoli neprokazuje, že původní věřitelka částku částka skutečně žalovanému sjednaným způsobem poskytla.
9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství
a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo
s ním jinak jedná.
13. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona číslo Sb. (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Soud předně dospěl k závěru, že nároky uplatněné v tomto řízení včetně příslušenství byly dle
§ 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. postoupeny původní věřitelkou na žalobkyni, která je tedy aktivně legitimována k jejímu uplatnění v soudním řízení.
24. Dále soud dospěl k závěru, že původní věřitelka a žalovaný dne datum uzavřeli dle § 2395
o. z. smlouvu o úvěru, která je dle své povahy smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva o úvěru byla z hlediska spotřebitelského práva uzavřena platně. Úvěrová smlouva se v daném případě řídí ustanovením § 86 ZoSÚ, které sice oproti bezprostředně předcházející úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb. změnilo textaci, původní věřitelku (jakožto poskytovatelku úvěru) však i nadále tížila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet úvěr ve výši částka. Tento závěr plyne jak z důvodové zprávy k ustanovení § 86 ZoSÚ, tak ze směrnice Evropského parlamentu
a Rady ze dne datum, č. 2008 číslo, účinné od 21. 6. 2008 (v ČR transponované datum), která stanovuje limity euro-konformního výkladu závazného pro obecné soudy ČR, jakožto soudy členského státu EU (obdobně viz také odstavec 19 nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Původní věřitelku tedy tížila povinnost provést před poskytnutím úvěru takovou činnost, jejímž výstupem by bylo zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaný v postavení spotřebitelky bude schopen dostát svým smluvním finančním závazkům.
25. Odbornou péčí lze pak v souladu s § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění zákona číslo Sb., chápat jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Na podkladě uvedeného je třeba posuzování schopnosti žalovaného splácet dohodnuté splátky úvěru provádět nejen v rovině příjmů a výdajů samotného žalovaného, ale také v širších souvislostech ve vztahu k osobním a celkovým majetkovým poměrům žalovaného. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro vyhovění žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
26. S ohledem na dikci věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ se soud dále zabýval tím, zdali je případnou neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba zkoumat z moci úřední, nebo zdali se jedná
o neplatnost zkoumanou pouze k námitce spotřebitele. Soud při těchto úvahách vycházel z judikaturou aprobovaného principu (viz nálezy Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11 ; ze dne datum, sp. zn. III. číslo a konečně ze dne datum, sp. zn. III. číslo), dle něhož je„ ...neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů...“. Pokud tedy věřitel, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavře se spotřebitelem smlouvu, na jejímž základě spotřebiteli poskytne úvěr, aniž by dostál své zákonem stanovené povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr řádně splácet, je třeba na takovou smlouvu i za účinnosti ZoSÚ nahlížet jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 580 o. z., k čemuž je soud povinen dle § 588 o. z. přihlížet z úřední povinnosti. Tento závěr koresponduje jak se stanoviskem prezentovaným v odstavci 12 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018 – 50 („ Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem, ze strany soudu...“), tak se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR začleněným do usnesení ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017 , dle kterého není při posuzování neplatnosti spotřebitelské smlouvy rozhodující, zdali si dlužník zvýšenou ochranu zaslouží – tedy neplatnost smlouvy je nutno posuzovat mj. bez ohledu na procesní aktivitu dlužníka v soudním řízení.
27. V rozhodované věci soud z žádného žalobkyní předloženého listinného důkazu nezjistil, že by původní věřitelka jakkoli ověřovala údaje sdělené žalovaným pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti. Nad rámec uvedeného již samotné údaje uvedené žalovaným jsou kusé
a neposkytují komplexní náhled na jeho osobní a majetkové poměry (především není uvedena frekvence výplaty příjmu, a zdali se jedná o příjem před či po zdanění; výdajovou stránku pak tvoří pouze náklady na bydlení; žádné jiné výdaje nebyly reflektovány, ač je jejich existence s ohledem na běžný způsob života jedince vysoce pravděpodobná). Soud tedy uzavírá, že smlouva mezi původní věřitelkou a žalovaným nebyla dle ZoSÚ uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného předmětný úvěr za sjednaných podmínek splácet. Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalovaného a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C číslo).
28. Neplatnost smlouvy je pak v souladu se shora citovanými závěry neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti. Absolutní neplatnost pak způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatný právní úkon je nazíráno, jakoby nikdy nevznikl. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ), tedy původní věřitelce nevznikl nárok na úrok ve výši 19,3 % ročně, náklady spojené s vymáháním, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatky za pojištění, ani na úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení zápůjčky, to vše obsažené v absolutně neplatné smlouvě.
29. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení však nebylo prokázáno, že by původní věřitelka poskytla žalovanému (resp. v souladu se smluvními ujednáními o místu platebním bezhotovostně na účet právnická osoba) jakékoli finanční prostředky (viz bod 8 odůvodnění rozsudku). V žalobě je sice uvedeno, že původní věřitelka z titulu absolutně neplatné úvěrové smlouvy poskytla žalovanému částku částka, tato sdělení však zůstala toliko v rovině tvrzení. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ani o tom, že původní věřitelka poskytla žalovanému částku částka (resp. že žalovaný tuto částku od původní věřitelky vyčerpal).
30. V intencích shora uvedeného soud shrnuje, že nebylo možno vzít za prokázanou existenci platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, ani poskytnutí finančních prostředků ve výši
částka původní věřitelkou žalovanému. Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení důkazního břemene poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně tedy neusnesla břemeno důkazní ohledně skutečností zakládajících důvodnost žalobou uplatněných nároků alespoň co do jejich základu, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I).
31. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo plně úspěšnému žalovanému. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl
o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.