Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 90/2020-125

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení

bytem ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení 5.853,49 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na zaplacení částky 6.758,62 Kč s úrokem 25,08 % p. a. z částky 3.128,52 Kč od 2. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení 9 % p. a. z částky 5.853,49 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově náklady řízení v částce a lhůtě, které budou uvedeny v rozhodnutí konečném.

Odůvodnění:

I. Žaloba na zaplacení částky 6.758,62 Kč s úrokem 25,08 % p. a. z částky 3.128,52 Kč od 2. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení 9 % p. a. z částky 5.853,49 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově náklady řízení v částce a lhůtě, které budou uvedeny v rozhodnutí konečném.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 4. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5.853,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 383,04 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 522,09 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5.853,49 Kč od datum do zaplacení ve výši 9 % a s úrokem 25,08 % ročně z částky 3.128,52 Kč od 2. 7. 2018 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba), a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 15.000 Kč a současně mu byla poskytnuta kreditní karta. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2,00 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty, sjednané splátky však nehradil řádně a včas. příjmení proto využila svého práva sjednaného v podmínkách a dne 1. 7. 2018 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 6.375,58 Kč. Aktuální výše úrokové sazby úroku pak dle úrokového lístku banky činila 25,08 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2019, a to s účinností ke dni 21. 10. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 5. 11. 2019. Pohledávka činila ke dni postoupení celkem 6.758,62 Kč a sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.128,52 Kč, poplatků 2.724,97 Kč, úroků z úvěru 522,09 Kč kapitalizovaných ke dni 1. 7. 2018 a úroků z prodlení ve výši 383,04 Kč kapitalizovaných ke dni 21. 10. 2019. Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 25,08 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.128,52 Kč od 2. 7. 2018 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,00 % p.a. z dlužné částky ve výši 5.853,49 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovanému byl v průběhu řízení z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovník. Ten v průběhu řízení navrhoval zamítnutí žaloby a mj. namítal, že ze strany banky nebyl řádně proveden proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přitom bance bylo známo, že žalovaný hradí i jiné splátky a ani za této situace nebyly zjišťovány výdaje na bydlení či jiné výdaje žalovaného, který by tak byl na hranici životního minima. příjmení také nekriticky přijala uváděné příjmy žalovaného, případně příjmy domácnosti bez jakéhokoliv ověření. Z pohledu bezdůvodného obohacení pak z výpisů z účtů vyplývá, že žalovaný uhradil částku vyšší, než mu byla poskytnuta. Z ničeho rovněž nevyplývá, jak a z jakého titulu žalobkyně dospěla k výši požadovaných poplatků.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo ze dne datum a dále z dispozice k této smlouvě z téhož dne soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně právnická osoba příjmení příjmení a žalovaným a žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal platit právnímu předchůdci žalobkyně minimální splátky 2 % z čerpaného úroku s úrokovou sazbou pro hotovostní čerpání 29,99 % a pro bezhotovostní čerpání 25,08 %.

4. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

5. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 11. 12. 2020, k němuž předložila doklad ve formě žádosti o úvěr ze dne datum. Z této soud zjistil, že žalovaný mj. uvedl své poměry tak, že je svobodný, bydlí u rodičů, pracuje v pracovním poměru na dobu určitou do 30. 9. 2014 s průměrným měsíčním příjmem 14.000 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30.000 Kč. Doklad o hlavním příjmu předložen nebyl (v příslušné části žádosti není uveden). Podle podání žalobkyně bylo dále z interních zdrojů zjištěno, že žalovaný měl vůči bance v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5.604,02 Kč). Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla.

6. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud považuje za nedostatečný. Žalovaný sice předchůdkyni žalobkyně uvedl v žádosti o úvěr některé údaje o osobních, rodinných, finančních a majetkových poměrech, tyto však nebyly dostatečným způsobem ověřeny.

7. Přitom součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.). K tomu soud pro stručnost odkazuje např. na závěry, k nimž dospěl Nejvyššího správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. -39 s tím, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.

8. V daném případě nebyly zejména jakkoliv ověřeny příjmy žalovaného z pracovního poměru, které přitom tvořily jedinou složku jeho příjmů (nebyla doložena ani existence pracovního poměru). Jakkoliv ověřovány nebyly rovněž žalovaným deklarované příjmy domácnosti a v této souvislosti zda vůbec a jaký má žalovaný právní důvod užití těchto prostředků v jeho prospěch. Pravidelné výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a ověřovány vůbec, zejm. pak zda a jaké má výdaje na bydlení (byť u rodičů). Nelze také přehlédnout, že pracovní poměr žalovaného měl být sjednán na dobu určitou do datum a předchůdkyně žalobkyně z vnitřních zdrojů zjistila dluhy žalovaného s výší měsíčních splátek necelých 6.000 Kč měsíčně (které navíc žalovaný ve své žádosti ani neuváděl). Jedná se zde nepochybně o rizikové faktory, které měly vést banku k pečlivějšímu a důslednějšímu postupu při ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Tomu však neodpovídají výše uvedená zjištění, kdy předchůdce žalobkyně některé významné skutečnosti nezjišťoval či neověřil a spokojil se jen s nedostatečnými údaji od žalovaného v podané žádosti o úvěr.

9. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, v jaké výši žalovaný náklady na bydlení a ostatní pravidelné výdaje hradil, nebo zda a v jaké výši dosahovala příjmů, ani to, zda po uzavření smlouvy svou platební povinnost po určitou dobu řádně plnil, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše ověřitelné (např. doklady o pracovní činnosti a příjmech z ní, výpisy z účtu, nájemní smlouva, doklady o platbách energií, apod.). Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobci (věřiteli).

10. Soud nijak nezpochybňuje povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ( ), důvěra věřitele v tyto údaje má však své limity vyplývající z povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost, a to s odbornou péčí a na základě dostatečných informací, které si stanoveným způsobem zajistí a ověří jejich správnost. Tato povinnost věřitele je zde mj. proto, aby nebylo možné ustanovení zákona (ať již ze strany věřitele nebo ze strany dlužníka) obcházet a ve svém důsledku přesouvat odpovědnost na spotřebitele (při použití jen z údajů, které sdělí sám spotřebitel, byť s možnými trestněprávními následky uvedených nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů).

11. Již na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když v potřebném rozsahu nezjišťoval, resp. neověřil příjmy, výdaje příp. další poměry žalovaného. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle tohoto ustanovení neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.

12. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalované došlo za účinnosti , (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení a násl. o. z.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.

14. V dané věci vzal soud z výpisu ke kreditní kartě a z platební historie za prokázané, že žalovaný v období od 13. 2. 2014 do 30. 6. 2018 z revolvingového úvěru na základě neplatné smlouvy postupně vyčerpal prostředky ve výši 112.075,60 Kč, na druhou stranu však ve splátkách vrátil celkem částku 112.866 Kč. Předepsané poplatky, úroky či jiné položky soud přitom nezohledňoval, neboť nebyly sjednány platně. Z uvedeného je zřejmé, že na straně žalovaného tak ke dni rozhodnutí soudu netrvá obohacení, neboť žalovaný dosud zaplatil více, než se mu z neplatné smlouvy dostalo. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.

15. V otázce vzájemného zúčtování plateb dospěl soud k přesvědčení, že soud ve smyslu § 2993 o. z. provede zúčtování všech tvrzených a prokázaných plateb, kdy od jistiny úvěru se odečtou veškeré platby dlužníka z uvedeného vztahu; a případný kladný rozdíl tvoří existující dluh). Ačkoliv dikce zákona upouští od důrazu na vyjádření podmíněnosti vzájemných plnění, nepopírá zcela synallagmatičnost závazků takto vzniklých. Lze pak usuzovat, že i nadále budou aplikovatelné závěry soudní praxe, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Jelikož v tomto případě bylo bezdůvodné obohacení v podstatě představováno právě zmíněným rozdílem peněžitých plnění, nebylo třeba se zabývat podmíněností vzájemných závazků stran neplatné smlouvy.

16. Jak již bylo naznačeno výše, jiné nároky žalobkyni nepřísluší, neboť s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. úroků, poplatků, smluvních sankcí a podobných plnění přiznat.

17. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní ani některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a oznámením původního věřitel o postoupení pohledávky ze dne datum adresovaným žalovanému (podle podacího lístku odesláno dne datum). Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byla-li žalovaná o postoupení vyrozuměna (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl, nebýt výše uvedených závěrů, povinen plnit žalobkyni.

18. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud podle , když ve věci úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

19. O nákladech státu, které vzniknou placením odměny a náhrad ustanovenému opatrovníkovi žalovaného, rozhodl soud podle výsledku řízení tak, že je k náhradě uložil žalobkyni ( ). Rozhodnuto bylo mezitimním rozhodnutím ( a ), neboť o výše odměny a nákladů opatrovníka dosud nebyla pravomocně stanovena. Po právní moci příslušného usnesení bude vydáno rozhodnutí konečné, v němž bude určena výše nákladů státu a lhůta k zaplacení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.