Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
16 C 42/2020-22
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 945 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 945 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 102,49 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 945 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 102,49 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 7. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 945 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených koncesionářských poplatků za televizor za v žalobě uváděné měsíce (celkem 7), a to v období mezi dubnem a zářím 2019 a za leden 2019.
Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
V souladu s § 115a o.s.ř. nebylo ve věci nařízeno jednání, když bylo možné ve věci rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.
V řízení bylo z listinných důkazů prokázáno, že žalovaná byla od července 2016 přihlášena jako poplatník koncesionářských poplatků za televizor. Za měsíce leden a duben až září 2019 (celkem 7), za které žalobce požaduje zaplacení dlužných koncesionářských poplatků za televizor, se žalovaná z evidence poplatníků neodhlásila a zároveň nedoložila, že by dlužné koncesionářské poplatky za televizor žalobci uhradila, a to přesto, že byla žalobcem vyzvána k zaplacení dlužné částky, když přílohou výzvy byl i výpis detailu dluhu žalované.
Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce podle zákona č. 348/2005 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač, přičemž podle § 6 tohoto zákona činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Podle § 10 nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele, v tomto případě žalobce, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. S ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno neplacení televizních koncesionářských poplatků žalovanou za celkem 7 měsíců v celkové výši 945 Kč, zavázal soud žalovanou k zaplacení dlužných poplatků, a to včetně příslušenství, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou televizních poplatků a tím žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení, který byl posouzen podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku . Výše úroků z prodlení požadovaná žalobcem je zcela v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění. Soud tedy žalobci přiznal i jím kapitalizované zákonné úroky z prodlení, jak jsou specifikovány ve výroku tohoto rozsudku.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalobce byl ve věci z procesního hlediska zcela úspěšný. Na náhradě nákladů řízení mu tak byl přiznán zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Pokud jde o další uplatněné náklady řízení ze strany žalobce, a to o náklady právního zastoupení, kdy žalobce byl v této věci zastoupen advokátem, nelze žalobci náhradu těchto nákladů řízení přiznat, neboť nejde ve věci o účelně vynaložené náklady. Soud v této věci odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, s jehož závěry se zcela ztotožňuje. Zejména nutno s odkazem na citovaný nález zdůraznit, že náhrada nákladů řízení je přiznávána úspěšnému účastníku řízení; v právě projednávaném případě tedy jde - alespoň z účetního hlediska - o výnos v rozpočtu České televize. Nicméně ani tato skutečnost nemůže konvenovat podstatě a smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , které hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná byla skutečně výnosem rozpočtu České televize, nelze takovýto postup České televize považovat za konvenující principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech (správu a vymáhání televizních poplatků nevyjímaje) naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje a následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize. Žalovaná je tak povinna žalobci k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.