Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 145/2020-34

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem,

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa

o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 17. 11. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 12 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 198,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 456,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 16. 11. 2020 a z částky 2 000 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, a ohledně úroku ve výši ve výši 19,52 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 17. 11. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 12 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 198,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 456,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 16. 11. 2020 a z částky 2 000 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, a ohledně úroku ve výši ve výši 19,52 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 23. 7. 2020 domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši a s úrokem z úvěru a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, za kapitalizovaný úrok 19,52 %, za odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný úvěr dohodnutým způsobem nevrátil celý, splatil pouze částku 2 000 Kč. Žalovaný zbylou část nezaplatil, a to přes výzvu k úhradě předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu dne 1. 12. 2020, ač řádně předvolán, se nedostavil.

3. Po důkazech provedených obsahem listin, předložených žalobcem - smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2017 číslo se všeobecnými obchodními podmínkami, karty klienta, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s přílohou, oznámení postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 s dokladem o odeslání a předžalobní upomínky s potvrzením o předání k poštovní přepravě, a jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle vzal soud za prokázané, že dne 7. 12. 2017 uzavřel žalovaný jako úvěrovaný se právním předchůdcem žalobce, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, sídlem adresa, jako úvěrujícím, smlouvu číslo o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, karta klienta. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto jistinu vrátit a spolu s ní zaplatit částku 3 000 Kč úroku ve výši 19,52 % za dobu trvání smlouvy, 3 000 Kč administrativní poplatek a 6 000 Kč poplatek za bezhotovostní inkaso splátek, to vše v 60 splátkách po 450 Kč týdně, nejpozději do 31. 1. 2019. Při uzavírání úvěrové smlouvy byla vyplněna karta klienta, ve které bylo k poměrům žalovaného uvedeno, že pracuje v hlavním pracovním poměru na dobu určitou do 31. 1. 2018 pozici dělníka se mzdou 9 404 Kč měsíčně, dalším příjmem je výživné 3 000 Kč; výdaje byly uvedeny pouze částkou 6 500 Kč měsíčně a dále byl v kartě údaj o splácení exekuce částkou 2 165 Kč měsíčně. Žalobce zaslal žalovanému před podáním žaloby předžalobní výzvu, avšak bezvýsledně. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že soud v rámci řízení předvolání a žalobu v této věci doručil žalovanému dne 16. 11. 2020.

4. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení účinného od 1.1.2014, , a to především z ustanovení o úvěru a o prodlení dlužníka. Podle § číslo smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § číslo odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § číslo a násl. Podle věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z

5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce druhého téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Pokud jde o zkoumání úvěryschopnosti spotřebitele, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

7. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ústavní nález uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ústavní nález; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k , zvláštní část - k ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

8. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal sodu za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v tom, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného; z důkazů žalobcem nabídnutých a soudem provedených však vyplynulo, že žalobce neposoudil úvěryschopnost žalovaného řádně. Z příjmů, zaručených pouze do 31. 1. 2018, zatímco splácení úvěru bylo plánováno až do 31. 1. 2019, ve výši 9 404 kč měsíčně, nelze rozhodně uzavřít, že bylo v možnostech žalovaného splácet další úvěr. Vzhledem k výši výdajů celkovou částkou 8 665 Kč nelze rozhodně vycházet ze závěru, že bylo v možnostech žalovaného dohodnuté splátky hradit. K příjmu v podobě výživného nelze přihlížet, tato částka je účelově vázána na konkrétní osobu. V neposlední řadě, ačkoliv žalobce poukazoval na to, že žalovaný byl povinen potřebné údaje uvést pravdivě a úplně, nedostál žalobce své povinnost údaje poskytnuté žalovaným řádně prověřit. Tento postup samozřejmě v žádném případě nenaplňuje požadavek řádného přezkoumání úvěruschopnosti.

9. Jelikož však žalovaný částku 15 000 Kč skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu. Dle tvrzení žalobce žalovaný vrátil žalobci částku 2 000 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle , , podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Soud rovněž vycházel z ustanovení , písm. a) a b) , podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost () Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem (, 2) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k  a 120 o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k  a 118a).

11. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 1. 12. 2020 nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neodročil jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalovaný věřiteli – žalobci - vydat. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud vrátil žalobci pouze částku 2 000 Kč, je povinen vydat žalobci ještě zbylou část, tedy 13 000 Kč. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne 16. 11. 2020). Zbylé požadované částky – 12 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 198,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 456,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 16. 11. 2020 a z částky 2 000 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, a ohledně úroku ve výši ve výši 19,52 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení - nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení (den následující po doručení žaloby, viz výše).

12. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 2 a právo na tuto náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť ani jeden z nich nebyl ve věci zcela úspěšný, a žalovanému, jehož úspěch ve věci přesáhl úspěch žalobce, účelné náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, obec a číslo, nám. příjmení 5, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).