Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 96/2020-32
Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 11.342 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v rozsahu co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.342 Kč a úroku v částce 2.400 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč ode dne 18. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení úroku z prodlení ve výši 998,63 Kč a dále ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč ode dne 28. 11. 2019 do 17. 7. 2020, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 3.317,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Řízení se v rozsahu co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.342 Kč a úroku v částce 2.400 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč ode dne 18. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení úroku z prodlení ve výši 998,63 Kč a dále ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč ode dne 28. 11. 2019 do 17. 7. 2020, zamítá. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 3.317,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 11.342 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru a dalších nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – právnická osoba, IČO, a žalovaným. Tvrdil, že uvedený věřitel uzavřel se žalovaným nejprve rámcovou smlouvu o úvěru číslo vymezující podmínky žádosti žalovaného o úvěr a podmínky poskytnutí úvěru, a následně pak jednotlivou úvěrovou smlouvu číslo. Na jejím základě pak byly žalovanému poskytnuty dne 21. 6. 2018 na základě jeho žádosti v souladu s rámcovou úvěrovou smlouvou bezhotovostním převodem na účet peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč s tím, že byl povinen je vrátit jednorázově spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.400 Kč, představujícím kapitalizované smluvní příslušenství úvěru za předpokládanou dobu jeho trvání, tj. od poskytnutí úvěru do data jeho splatnosti, celkem tedy 12.400 Kč do data 21. 7 2018 dle dispozic uvedených ve věřitelem vystavené faktuře. Jelikož však žalovaný tomuto svému závazku nedostál, neboť ve sjednaném termínu splatnosti dlužnou částku ani zčásti neuhradil, dostal se dnem 22. 7. 2018 do prodlení s úhradou částky 12.400 Kč, a byl tak povinen uhradit věřiteli pro tento případ sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 30. 10. 2019 pak byla předmětná pohledávka postoupena s účinností k datu 27. 11 2017 žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení pak celkový dluh činil 13.742 Kč a sestával z neuhrazené jistiny v částce 10.000 Kč, dále z poplatku ve výši 2.400 Kč a z postoupené smluvní pokuty v částce 1.342 Kč (0,1 % denně z částky 10.000 Kč ode dne 22. 7. 2018 do 7. 11. 2018), k čemuž žalobce dále účtuje zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný za období ode dne 22. 7. 2018 do 31. 8. 2019 částkou 998,63 Kč (z dlužné jistiny) a dále jdoucí z částky 10.000 Kč od data 28. 11. 2019 (ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky) do zaplacení. Žalovaný pak nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a žalobce se proto se svým nárokem obrátil na soud.
2. V průběhu řízení pak žalobce v reakci na výzvu k soudu k doplnění tvrzení a důkazů ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí při sjednávání úvěru vzal svým podáním ze dne 7. 12. 2020, doručeným soudu téhož dne, tedy ještě před zahájením jednání ve věci samé, žalobu částečně zpět co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.342 Kč a kapitalizovaného úroku (poplatků) ve výši 2.400 Kč s tím, že nadále po žalovaném požaduje pouze úhradu jistiny a úroku z prodlení tak, jak je specifikován shora.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z rámcové smlouvy číslo s datem 21. 6. 2018 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a s jednotlivou smlouvou o úvěru číslo z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo, se zavázal jako věřitel poskytnout žalovanému na jeho žádost převodem na účet spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč na dobu 30 dní za podmínek sjednaných rámcovou smlouvou, upravující právní vztahy mezi smluvními stranami, a smlouvou o úvěru, která stanoví konkrétní podmínky. Obě smlouvy byly sjednány za pomoci prostředků komunikace na dálku, tedy prostřednictvím internetových stránek www.viasms.cz, kde si žalovaný po ověření své totožnosti a po úhradě příslušné odměny ve výši 1 Kč ze svého účtu zřídil svůj uživatelský účet; jednotlivá úvěrová smlouva pak mohla být sjednána i prostřednictvím textových zpráv SMS. Pro případ prodlení se splacením dluhu pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Za dobu od poskytnutí peněžních prostředků až do uplynutí lhůty pro jejich vrácení pak byl žalovaný povinen uhradit věřiteli též úrok ve výši 1 Kč, zahrnutý v poplatku za poskytnutí úvěru, a dále tento poplatek ve výši 2.400 Kč, celkem tedy 12.400 Kč se splatností dne 21. 7. 2018.
6. Poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného pak žalobce dokládal výpisem z účtu ze dne 21. 6. 2018.
7. Z faktury číslo ze dne 21. 6. 2018 pak bylo zjištěno, shodně jako ze samotné úvěrové smlouvy, že žalovaný byl povinen zaplatit úvěrujícímu celkovou částku 12.400 Kč převodem na jeho účet se splatností dne 21. 7. 2018.
8. Z platební historie (zahrnující též profil uživatele – žalovaného) soud zjistil, že žalovaný uvedl v rámci sjednávání úvěru vedle svých osobních a kontaktních údajů též údaje o svém příjmu – zdroji a výši (zaměstnavatel právnická osoba, mzda 22.500 Kč, dle dokumentů pak 20.000 Kč), jakož i o výdajích v celkové měsíční výši 4.500 Kč. U téhož věřitele pak čerpal celkem dva úvěry, a to ve výši 5.000 Kč (ze dne 22 5. 2018) a ve výši 10.000 Kč (ze dne 21. 6. 2018 – jedná se o úvěr, jehož úhrada je předmětem žaloby v této věci). Věřitel provedl též kontrolu jeho úvěrové historie v příslušných registrech s tím, že u žalovaného byl veden záznam v insolvenčním rejstříku. Celkový dluh z předmětného úvěru pak byl stanoven na 13.742 Kč s tím, že žalovaný nereagoval na opakované výzvy k úhradě, zasílané mu formou textových zpráv.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2019, resp. 30. 10. 2019, včetně jejích příloh - potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 30. 10. 2019, specifikace pohledávky za žalovaným, příslušnou částí seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že uvedenou smlouvou byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobci (jehož existence je dokládána jeho výpisem z obchodního rejstříku), přičemž žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn.
10. Závěrem pak žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2020 k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě s upozorněním na možnost vymáhání této pohledávky soudní cestou. Odeslání upomínky je dokládáno poštovním podacím archem.
11. Na podkladě obsahu shora uvedených listin následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba poskytl žalovanému na podkladě rámcové smlouvy a na jejím podkladě uzavřené úvěrové smlouvy, obojí datováno 21. 6. 2018 a sjednáno s využitím prostředků komunikace na dálku, a na základě jeho žádosti (po registraci a úhradě verifikační platby) dne 21. 6. 2018 převodem na jeho účet částku 10.000 Kč na dobu 30 dní, tj. do data splatnosti 21. 7. 2018. Žalovaný pak měl věřiteli v této lhůtě uhradit celkovou částku 12.400 Kč, zahrnující vedle jistiny též úrok z úvěru a poplatek za jeho poskytnutí. Jelikož ale tomuto svému závazku nedostál, neboť úvěr ani zčásti neuhradil i přes opakované SMS upomínky, původní věřitel účtoval žalovanému pro tento případ sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z úvěrové jistiny. Následně byla předmětná pohledávka smluvně postoupena žalobci. Žalovaný pak nereagoval ani na přežalobní výzvu k plnění, a je tedy se splněním této své peněžité povinnosti v prodlení.
12. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.
14. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
15. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
17. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
21. Dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
23. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. V prvé řadě jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu co do původně nárokované smluvní pokuty a poplatku (zahrnujícího též úrok) dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k tomuto jeho procesnímu úkonu souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem I. tohoto rozsudku řízení nejprve v rozsahu učiněného zpětvzetí, tedy co do zaplacení částky 1.342 Kč a co do úroku ve výši 2.400 Kč, částečně zastavil.
25. Pokud se tedy jedná o zbývající, částečným zpětvzetím žaloby nedotčenou část předmětu řízení, pak soud na podkladě provedených důkazů dospěl v daném případě k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění ve výši 10.000 Kč bezhotovostním převodem na účet a že žalovaný žalobci, který je na základě smlouvy o postoupení pohledávky aktivně legitimovaným v této věci, toto peněžité plnění doposud ani zčásti nevrátil. Byť je předmětem řízení nadále pouze takto poskytnutá peněžitá částka (spolu s úrokem z prodlení), aniž by se žalobce současně domáhal dalších nároků plynoucích z předmětné úvěrové smlouvy, posoudil soud platnost předmětné úvěrové smlouvy z hlediska právní úpravy ochrany spotřebitele co dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Dospěl pak závěru, že v dané věci žalobce – ani přes výzvu soudu – netvrdil žádné takové skutečnosti, z nichž by bylo možné splnění této zákonné povinnosti jeho právního předchůdce dovodit. Neuvedl tedy, z jakých konkrétních údajů o poměrech žalovaného při posouzení jeho schopnosti úvěru splácet původní věřitel vycházel, jaké podklady a informace si od něj vyžádal či jaké si sám obstaral a s jakým výsledkem. Žalobce – i s ohledem na neúčast svého zástupce na nařízeném ústním projednání věci, a tím i nemožnost poskytnutí náležitého procesního poučení – tedy v tomto rozsahu nesplnil svou procesní povinnost tvrzení. Soud proto nemohl dospět k jinému závěru, než že splnění zákonné povinnosti právního předchůdce žalobce ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce netvrdil, a proto nelze ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako neplatnou, a to absolutně s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07).
26. Nicméně shora uvedené závěry nic nemění na tom, že žalobci svědčí oprávněný nárok na zaplacení požadované částky 10.000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, jehož se žalovanému dostalo na základě neplatného právního jednání a které doposud ani zčásti nevydal. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen toto plnění žalobci vydat. K žalobě se však nevyjádřil a v řízení proti žalovanému nároku neuplatnil žádnou obranu, jíž by žalovaný nárok či jeho výši jakkoliv zpochybnil. S ohledem na tyto skutečnosti tedy soud žalobě v rozsahu nedotčeném částečným zpětvzetím co do požadované jistiny v částce 10.000 Kč vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Toto příslušenství však žalobci přiznal až ode dne 18. 7. 2020, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené v předžalobní upomínce žalobce (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), jež byla žalovanému zaslána doporučenou poštovní zásilkou (a doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku, tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
27. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 998,63 Kč, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 10.000 Kč za dobu ode dne 22. 7. 2018 do 31. 8. 2019, a co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu ode dne 28. 11. 2019 do 17. 7. 2020, pak soud žalobu výrokem III. tohoto rozsudku zamítl, neboť žalovaný se – s ohledem na právní posouzení nároku jakožto bezdůvodného obohacení – dostal do prodlení s peněžitým plněním až marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě žalobce ve smyslu § 1958 občanského zákoníku).
28. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem IV. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, neboť přistoupil k částečnému zpětvzetí žaloby co do částky 1.342 Kč (k příslušenství se nepřihlíží) nikoliv pro chování žalovaného, pročež nelze mít za to, že by žaloba byla v tomto směru podána důvodně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 76,34 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení částky 11.342 Kč, žalobce byl úspěšný pouze v částce 10.000 Kč (opět se k příslušenství nepřihlíží), tedy v rozsahu 88,17 %, a neúspěšný co do nedůvodně žalované částky 1.342 Kč, tj. co do 11,83 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 88,17 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 11,83 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 76,34 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování svého práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 3.317,20 Kč, tzn. poměrná 76,34procentní část nákladů řízení ve výši 4.345,30 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 2.330 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 2,5 úkonu právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), a za 1 úkon právní služby po 1.580 Kč (písemné podání ve věci samé – částečné zpětvzetí žaloby) dle § 7 citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, a za 1 úkon právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 615,30 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku IV. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.