Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
15 C 245/2020-74
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované anonymizována tři slova jméno příjmení
anonymizováno adresa
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka
od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka,
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částka se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od datum do datum, vyplývající z provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu.
2. Žalovaná ve včasném odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, jenž byl ve věci vydán, uvedla, že v době, za kterou žalobkyně požaduje příspěvek do garančního fondu, bylo předmětné vozidlo neoprávněně zadržováno třetí osobou, konkrétně právnická osoba, IČO (dále též jen„ autoservis“), a dále, jak se později ukázalo, bylo zcela nepojízdné. V této souvislosti žalovaná poukázala na nález Ústavního soudu ze dne datum, anonymizováno ústavní nález.
3. V reakci na odpor žalované žalobkyně vy vyjádření ze dne datum uvedla, že s účinností od datum je pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu rozhodující již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Zákon spojuje povinnost pojištění výslovně se zápisem vozidla do registru, nikoli s jeho skutečným provozováním. Ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. pak stanoví čtyři výjimky z povinnosti pojištění odpovědnosti, žalovaná však splnění žádné z nich netvrdila.
4. Soud vzal na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků za zjištěné následující skutečnosti:
1/ Žalovaná byla v době od datum do datum (dále též jen„ rozhodná doba“) vlastníkem a provozovatelem vozidla anonymizována dvě slova právnická osoba (anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno), číslo anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova (dále též jen„ vozidlo“), zapsaným v registru silničních vozidel (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků). Vozidlo bylo v rozhodnou dobu evidováno jako provozované, žalovaná však v rozhodné době (celkem po 159 dní) neměla ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků a z oznámení o zániku pojištění od anonymizována dvě slova ze dne datum na číslo listu anonymizováno). Žalobkyně dne datum vyzvala žalovanou k úhradě částky částka, sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši částka a z poplatku spojeného s mimosmluvním uplatněním práva ve výši částka, žalovaná si převzala výzvu dne datum. Do dnešního dne však žalovaná žalobkyni na úhradu vyúčtovaného příspěvku ničeho nezaplatila (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků a z informace o stavu příspěvku do garančního fondu ČKP na č. l. 20 spisu).
2/ Vozidlo bylo v období od datum do datum zadržováno právnická osoba (nesporná tvrzení účastníků). Tomuto autoservisu předala žalovaná dne datum vozidlo za účelem opravy převodovky (prokázáno též zakázkovým listem číslo
na číslo listu anonymizováno). Dne datum žalovaná odstoupila od smlouvy o dílo o opravě převodovky (prokázáno též odstoupením od smlouvy o dílo ze dne datum na číslo listu anonymizováno). Až do datum bylo vozidlo odstaveno na soukromém pozemku autoservisu, který odmítal vozidlo žalované vydat z důvodu svého domnělého zadržovacího práva k vozidlu. Autoservis vozidlo žalované vydal až dne datum, poté, co žalovaná dne datum podala k soudu žalobu o vydání vozidla a co název soudu rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, anonymizováno číslo jednací, jenž nabyl právní moci dne datum, uložil autoservisu povinnost vozidlo žalované vydat (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, žaloby o vydání věci podané žalovanou proti autoservisu ze dne datum, doručené soudu dne datum, na číslo listu, a z citovaného rozsudku na číslo listu).
5. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné pro věc podstatné skutečnosti.
6. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.
7. Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit anonymizováno (zkratka zavedená pro žalobkyni v § 1 odst. 1 písm. b/ zákona) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.
8. Podle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že
a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a
b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.
9. Podle § 4 odst. 3 zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.
10. Podle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.
11. Podle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.
12. Podle § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.
13. Podle § 4 odst. 7 zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.
14. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Žalobkyni je nutno přisvědčit v tom, že s účinností od datum stanoví § 1 odst. 2 písm. a) zákona povinnost mít k vozidlu, jež je zapsáno v registru silničních vozidel, sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Je zcela nerozhodné, zda je po tuto dobu vozidlo fakticky provozováno či zda je provozovatelné (pojízdné), rozhodující je zapsaný stav. K tomu viz důvodovou zprávu k zákonu č. 293/2017 Sb. , jímž bylo toto ustanovení do zákona zavedeno (předtím zákon obsahoval pouze pravidlo zakotvené nyní v § 1 odst. 2 písm. b/ ). Závěry žalovanou citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 , vycházející z předchozí právní úpravy, proto nelze na projednávanou věc aplikovat.
17. Nicméně i samotný § 1 odst. 2 písm. a) zákona upravuje výjimky, kdy registrované vozidlo nemusí být pojištěno. Jednak jde o případy, kdy je vozidlo zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé (tj. dle zápisu není provozované, resp. není provozované v České republice), jednak o případ, kdy bylo vozidlo odcizeno. Tato poslední výjimka z povinnosti mít sjednané pojištění registrovaného vozidla je zdůrazněna i tím, že je uvedena v § 4 odst. 1 zákona jako důvod zproštění se povinnosti nepojištěného vlastníka či provozovatele vozidla platit příspěvek do garančního fondu.
18. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že zákonná úprava není kazuistická, zákonodárce nemůže předvídat všechny možné skutkové okolnosti, jež mohou v budoucnu nastat, na něž bude nutné aplikovat předmětná ustanovení. Soud tedy zvážil, co bylo úmyslem zákonodárce při stanovení čtvrté výjimky z povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti k vozidlu spočívající v odcizení daného vozidla, a dospěl k závěru, že zákonodárce vyšel z toho, že po provozovateli a vlastníku vozidla nelze spravedlivě požadovat, aby platil pojistné po dobu, kdy mu vozidlo bylo odcizeno, tj. po dobu, kdy mu v jeho užívání svévolně a nezákonně brání třetí osoba.
19. K tomu dochází nejen v případech, kdy bylo vozidlo ukradeno či např. kdy byl jeho majitel přepaden a o vozidlo oloupen (srov. skutkové podstaty trestných činů krádeže a loupeže v zákoně č. 40/2009 Sb. , trestním zákoníku ). Obdobná situace (co do důsledků pro vlastníka a provozovatele vozidla) nastala i v projednávané věci, kdy vozidlo žalované svévolně a nezákonně zadržovala po určitou dobu třetí osoba – autoservis, a bránila tak žalované v jeho užívání (tato tak nemohla zjistit faktický stav vozidla a případně nechat vozidlo vyřadit z provozu, odevzdat registrační značky, aniž by sama porušila zákon vniknutím na soukromý pozemek), majíc za to, že má k vozidlu zadržovací právo, což však bylo vyvráceno v soudním řízení. Pokud by se v podobné situaci ocitl naprostý právní laik, pravděpodobně by se ji pokusil řešit právě trestním oznámením, maje za to, že mu servis auto odcizil. Žalovaná však věděla, že by s trestním oznámením nemohla uspět, protože by nebyl naplněn jeden ze základních znaků skutkové podstaty krádeže, a sice úmysl přisvojit si věc jako vlastní. Autoservis nikdy nepopíral vlastnictví žalované, pouze jí znemožnil vykonávat práva s ním spojená zadržováním vozidla (výkonem domnělého zadržovacího práva). Žalovaná tedy využila jediný (správný) právní prostředek, který měla k dispozici, a sice žalobu o vydání věci (vozidla), se kterou uspěla.
20. Za situace, kdy autoservis žalované svévolně a nezákonně bránil v užívání vozidla a současně byla tato skutečnost potvrzena pravomocným soudním rozhodnutím, nelze než uzavřít, že po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby po tuto dobu platila pojištění odpovědnosti vozidla, a tedy ani příspěvek nepojištěného provozovatele a vlastníka do garančního fondu. Výjimka spočívající v odcizení vozidla se analogicky uplatní i na projednávanou věc, s ohledem na ojedinělé specifické okolnosti tohoto případu.
21. Mezi stranami bylo nesporné, že autoservis vozidlo zadržoval od datum do datum. Nicméně dne datum bylo vozidlo teprve předáno servisu k opravě převodovky, počátek neoprávněného zadržování tak nelze odvíjet od tohoto data. Za počátek neoprávněného zadržování lze považovat nejpozději den, kdy žalovaná podala k soudu žalobu o vydání věci (datum) – k tomu srov. § 12 odst. 1 písm. d/ část věty za středníkem zákona. Rozhodné období, za které žalobkyně požaduje příspěvek do garančního fondu, začalo běžet až po tomto datu, tj. od datum. Žalobkyně proto ze shora uvedených důvodů nemá nárok na příspěvek za období od datum až do datum, kdy bylo vozidlo žalované fyzicky vráceno. Od datum byla žalovaná povinna mít k vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti bez ohledu na to, zda bylo nepojízdné, neboť bylo zapsáno jako provozované, a to až do konce rozhodného období, za které žalobkyně nárokuje příspěvek, tj. do datum.
22. Ačkoliv byla žalovaná provozovatelem a vlastníkem předmětného vozidla v období
od datum do datum (celkem 34 dní), neměla sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti (§ 1 odst. 2 písm. a/ zákona). Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (částka), stanovené v § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. , vynásobené počtem dní (34 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno (§ 4 odst. 3 zákona), tj. celkem částka. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši částka stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaná příspěvek do garančního fondu žalobkyně, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, řádně a včas nezaplatila, čímž se dostala dne datum dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. S ohledem na vše výše uvedené rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. pak žalobu zamítl co do částky částka s odpovídajícím příslušenstvím, jež odpovídá příspěvku za 125 dnů, kdy vozidlo žalované neoprávněně zadržoval autoservis.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná ze 77 %, vůči žalobkyni úspěšné z 23 % právo na náhradu 54 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, doplnění odporu ze dne datum a účast na jednání dne datum) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka Náklady žalované tak činí částka (částka + částka + částka), přičemž soud jí přiznal právo na jejich náhradu z 54 %, tj. nárok na částka. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalované.
25. Soud nepřiznal žalované náhradu za vyúčtovaný blanketní odpor ze dne datum. Jde sice o podání ve věci samé, sepsání takového odporu je však pouhou administrativní záležitostí, k níž účastník nepotřebuje právního zástupce – advokáta, nejde jej proto považovat za plnohodnotnou právní službu. Vynaložené úsilí a čas spojené s prvotním posouzením nového případu je zástupkyni hrazeno již v rámci úkonu„ převzetí a příprava zastoupení“. Nadto, účtování neodůvodněného odporu považuje Česká advokátní komora za neetické (viz příjmení, jméno; příjmení, jméno. Otázky advokátních tarifů a předpisy s nimi související. Texty právních předpisů s odkazy na literaturu. Bulletin advokacie. Zvláštní číslo. obec: Česká advokátní komora v obec, 2003, číslo 2003, s. 21. ISSN číslo. Dostupné z WWW: <http://www.cak.cz/assets/files číslo).
26. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně a žalovaná své povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se protistrana domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).