Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

109 C 36/2020-36

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 43 356 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 27,48 % p.a. z částky 29 662,64 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 24 440 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 238 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 238 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % p.a., dále ohledně částky ve výši 7 678,72 Kč a úroku ve výši 35 % p.a. z částky 29 662,64 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, max. však do doby, kdy úrok dosáhne částky 66 146 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 545 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 27,48 % p.a. z částky 29 662,64 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 24 440 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 238 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 238 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % p.a., dále ohledně částky ve výši 7 678,72 Kč a úroku ve výši 35 % p.a. z částky 29 662,64 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, max. však do doby, kdy úrok dosáhne částky 66 146 Kč, se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 545 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou soudu dne datum domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 43 356 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku žalobního návrhu rozsudku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo když žalovaný tuto smlouvu podepsal datum a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 83,87 % ročně splácet ve 60 měsíčních splátkách po 1 640 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2019 dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaný měl celkový měsíční příjem ve výši 40 925 Kč představující mzdu z pracovního poměru, žalovaný předložil potvrzení zaměstnavatele právnická osoba za období 3/ 2019 až 5/ 2019 a jeho náklady na živobytí činily 7 610 Kč. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do datum. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši 32 315 Kč, že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích SOLUS a NRKI, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný.. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobkyni 4 x 1 640 Kč, celkem 6 560 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut u splátky 5, 6, a to 2 x 499 Kč, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením u splátky 5, 6, a to 2 x 200 Kč v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení u splátky č. 5 splatné dne 22. 11. 2019. K datu 26. 1. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěry a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 34 280,66 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 28. 1. 2020 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný ke dni podání žaloby dluží následující částky: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 34 280,66 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 662,64 Kč

a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 618,02 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy 998 Kč, c) náklady v souvislosti s prodlením žalovaného 400 Kč, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 28. 1. 2020 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. ke dni 7. 9. 2020, tedy smluvní pokutu ve výši 7 678,72 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 662,64 Kč ode dne 28. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,48 %. Žalovaný nereagoval na zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49

3. Dříve, než soud ve věci jednal, podáním ze dne 8. 12. 2020 vzala žalobu částečně zpět co do úroku ve výroku ve výši 27,48 % ročně z částky 29 662,64 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a soud v tomto rozsahu řízení částečně zastavil dle , 2 Ve zbývajícím rozsahu žalobkyně na žalobě setrvala. Soud ve věci nařídil jednání na den 13. 1. 2021, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, zástupce žalobkyně setrval na žalobě v rozsahu zohledňujícím částečné zpětvzetí, když ani po podání návrhu u soudu žalovaný ničeho na dluh nezaplatil. V souladu s  soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vyšel z listinných důkazů předložených žalobkyní a provedeného dokazování.

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru číslo oznámením žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dodejkou k oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru SOLUS, ověřením v registru NRKI, doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předžalobní výzvou ze dne 19. 8. 2020 včetně podacího archu z 20. 8. 2020, vyjádřením znalce ze dne 25. 10. 2018, ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na které soud pro stručnost odkazuje. Soud dokazování doplnil sdělením ČS, a.s. a KB, a.s., z nichž zjistil, že tyto banky poskytovaly v červnu 2019 úvěry spotřebitelům bez sjednaného účelu ve výši 30 000 Kč na 60 měsíců s obvyklou úrokovou sazbou 15,4 % ročně a 10,65 % ročně.

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaný podepsal dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu , (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele ( zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného

s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39).

6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

7. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný ve smlouvě souhlasil s ověřením sdělených údajů, žalobkyně tyto údaje relevantně nevyhodnotila. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, sice vyplývá, že se před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela z tvrzení žalovaného, zjm. zřejmě z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu, svého zjištěného tzv. scoringu klienta, ale úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila dostatečně, když neměla k dispozici podklady ohledně nákladů na bydlení (nájemní smlouvu, inkasní lístky apod.) a tvrzená celková částka 2 000 Kč za pronájem, když žalovaný bydlí sám, se jeví jako nereálná. Z hodnocení klienta vyplývá výdaj 2 000 Kč měsíčně na jedno dítě v domácnosti, aniž je uvedeno, zda se jedná o výši výživného, které je žalovaný povinen platit na dítě nebo se jedná o skutečnou výši výdajů či bylo vycházeno žalobkyní pouze z výše životního minima na dítě (věk není znám) dle tabulek, jak tomu bylo u uvedených výdajů klienta bez bližší specifikace. Z tvrzení žalobkyně, ani hodnocení klienta nevyplývá, zda se žalobkyně zabývala i tím, že žalovanému končí pracovní poměr v anonymizováno rok, tj. 3 měsíce po uzavření úvěrové smlouvy, kde poté žalovaný nastoupí do pracovního poměru a s jakým příjmem, když se zavázal ke splácení na 5 let. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru, že je od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy,

je-li požadován po žalovaném úrok v efektivní úrokové sazbě 83,87 % ročně přepočtený do nominální sazby 62,48 % ročně. Výše požadovaného úroku je nevyvážená v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a je nerozhodné, že takovouto smlouvu o úvěru podepsal. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Lze uzavřít, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z., absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozporné s dobrými mravy je i samotné ujednání o výši úroků, které způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše efektivního úroku 83,87 % ročně přepočtená na nominální výši 62,48 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání požadovaného úroku. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. . Z rozhodovací činnosti soudu je zřejmá výše úroků bankovních ústavů ohledně výše úroků, které požadovaly u úvěru s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, že horní hranice úrokových sazeb osciluje kolem 16 % ročně. Ačkoliv je zřejmé, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, a proto je nutné v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy sazby poměřit, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než trojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní. Je třeba uvést, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná sjednaná výše úroků (83,87 % ročně), nikoliv výše, kterou žalobkyně v řízení požaduje (tj. 62,48 % ročně, příp. po částečném zpětvzetí 35 % ročně).

8. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 30 000 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaný finanční prostředky ve výši 6 560 Kč na jistinu uvedeného spotřebitelského úvěru žalobkyni již zaplatil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně a žalovaný netvrdil, natož aby prokázal úhradu jiné částky, soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 24 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ale nikoli již dalších v žalobě uplatněných částek ohledně nové jistiny úvěru, smluvních pokut ani úroku za poskytnutí úvěru, neboť jakékoliv nároky žalobkyně na další plnění by již měly povahu lichvy. Soud proto žalobu, vyjma částky 24 440 Kč a přináležejícího úroku z prodlení, zamítnul jako nedůvodnou, totiž nárok žalobkyně na zaplacení dalších finančních prostředků nad rámec již žalovaným zaplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení neuznal.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , podle kterého je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení, po zohlednění úspěchu a neúspěchu ve věci, částku 1 545 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 56,37 %, žalovaný co do 43,64 %, tudíž po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, byla celkem úspěšná co do 12,73 % a z celkové výše nákladů řízení ve výši 12 136,95 Kč toto procento představuje částku 1 545 Kč. Celkové náklady sestávaly ze soudního poplatku ve výši 2 168 Kč a nákladů za právní zastoupení dle vyhl. 177/96 Sb. (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) dle po 500 Kč, 3 paušální odměny po 100 Kč, dále dva úkony právní služby dle adv.tarifu bod 5) po 2 860 Kč, dva režijní paušály dle cit. vyhl. po 300 Kč, nákladů cestovného osobním automobilem k jednání dne 13. 1. 2021 na trase obec – obec a zpět (80 km) účtované ve výši 1/8, náhrady za ztrátu času na cestě k jednání po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, účtováno 1/8, tj. částka 50 Kč a dle 3 137 odst. 3 21% DPH z nákladů za právní zastoupení, vyjma soudního poplatku, ve výši 1 730,15 Kč, když právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátkyní této daně. V souladu s  je žalovaný povinen náklady řízení uhradit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.