Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 397/2020-35

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 8 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 623,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 673,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 545,93 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 545,93 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 623,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 673,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 545,93 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 545,93 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 25. 9. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 8 500 Kč s úrokovým příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně právnická osoba anonymizována tři slova, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 26. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 600 Kč do 6. 11. 2018. Žalovaný uhradil 26 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka, mezi které patří výplatní pásky a pracovní smlouva.

3. Právní zástupce žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavil, svou neúčast u jednání omluvil. Žalovaný učinil nespornými skutková žalobní tvrzení. Uvedl, že před uzavřením smlouvy předložil žalobkyni k prokázání svých příjmů pracovní smlouvu a výplatní pásky. Pokud jde o výdaje, žalobkyně vycházela z jeho informací.

4. Z nesporných tvrzení účastníků a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 26. 9. 2017 soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 34 800 Kč uhradit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 600 Kč do 6. 11. 2018. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalovaný uhradil 26 300 Kč.

5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne 26. 9. 2017 poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

6. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, ze které vyplynulo, že 26. 9. 2017 měl žalovaný čistý měsíční příjem 17 000 Kč, byl zaměstnán jako svářeč kovů u právnická osoba ve obec. Bydlel v nájmu, měl měsíční výdaje na bydlení 5 000 Kč, osobní výdaje 4 500 Kč, splácel úvěr 2 000 Kč a měl vyživovací povinnost 2 000 Kč. Celkové výdaje 13 500 Kč. Použitelný příjem představoval 3 500 Kč. Z karty dále vyplynulo, že k ověření příjmové stránky žalovaný předložil pracovní smlouvy a výplatní pásky, což žalovaný učinil nesporným. Soud tedy dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, pokud jde o jeho příjmovou stránku, zkoumala řádně. Pokud však jde o výdajovou stránku, tuto řádně nezkoumala, neboť vycházela pouze z informací žalovaného o svých výdajích (tato skutečnost vyplývá ze skutkových žalobních tvrzení a z tvrzení žalovaného).

7. Soud tedy dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, když vycházela pouze z informací žalovaného, pokud jde o jeho výdaje, které nebyly ničím podloženy. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením až 3 (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).

8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a uhradila částku ve výši 26 300 Kč.

10. Podle ustanovení věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil poskytnutou jistinu (vrátil více), byla žaloba zamítnuta.

11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).