Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

109 C 34/2020-36

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 24 326 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 42,59 % ročně z částky 15 870,01 Kč od 14. 7. 2018 do 25. 10. 2018, úroku ve výši 42,59 % p.a. z částky 14 773,60 Kč od 26. 10. 2018 do 24. 7. 2019, úroku ve výši 42,59 % p.a. z částky 13 068,60 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení:

a) částky ve výši 13 289 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 404 Kč ve výši 9 % ročně od 14. 7. 2018 do 20. 9. 2018 ve výši 312,87 Kč a zákonného úroku prodlení z částky 16 699 Kč ve výši 9 % ročně od 21. 9. 2018 do 25. 10. 2018 ve výši 146,12 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 994 Kč ve výši 9 % ročně od 26. 10. 2018 do 24. 7. 2019 ve výši 1 019,59 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 13 289 Kč ve výši 9 % ročně od 25. 7. 2019 do zaplacení,

b) částky ve výši 11 037,45 Kč,

c) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 14. 7. 2018 do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 15 870,01 Kč od 14. 7. 2018 do 25. 10. 2018, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 14 773,60 Kč od 26. 10. 2018 do 24. 7. 2019 a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 13 068,60 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 14. 7. 2018 dosáhne částky 22 150 Kč,

se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 42,59 % ročně z částky 15 870,01 Kč od 14. 7. 2018 do 25. 10. 2018, úroku ve výši 42,59 % p.a. z částky 14 773,60 Kč od 26. 10. 2018 do 24. 7. 2019, úroku ve výši 42,59 % p.a. z částky 13 068,60 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení. II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení: a) částky ve výši 13 289 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 404 Kč ve výši 9 % ročně od 14. 7. 2018 do 20. 9. 2018 ve výši 312,87 Kč a zákonného úroku prodlení z částky 16 699 Kč ve výši 9 % ročně od 21. 9. 2018 do 25. 10. 2018 ve výši 146,12 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 994 Kč ve výši 9 % ročně od 26. 10. 2018 do 24. 7. 2019 ve výši 1 019,59 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 13 289 Kč ve výši 9 % ročně od 25. 7. 2019 do zaplacení, b) částky ve výši 11 037,45 Kč, c) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 14. 7. 2018 do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 15 870,01 Kč od 14. 7. 2018 do 25. 10. 2018, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 14 773,60 Kč od 26. 10. 2018 do 24. 7. 2019 a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 13 068,60 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 14. 7. 2018 dosáhne částky 22 150 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne datum domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 24 326 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku žalobního návrhu s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo když žalovaný tuto smlouvu podepsal datum a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 150,91 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 705 Kč splatných k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2015 dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaný měl celkový měsíční příjem ve výši 19 000 Kč představující mzdu z pracovního poměru, žalovaný předložil pracovní smlouvu zaměstnavatele právnická osoba dokládající pracovní poměr na dobu neurčitou, částečný výpis z bankovního účtu za srpen a září 2015 a jeho náklady na živobytí činily 7 800 Kč. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši 11 200 Kč, že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích SOLUS a NRKI, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, nebyla u něj v době žádosti prováděna exekuční srážka ze mzdy. V souladu se smlouvou byl dne 11. 11. 2016 žalovanému poskytnut žalobkyní revolving (další finanční prostředky) ve výši 12 890 Kč a tím došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek byl navýšen o dalších 18 měsíčních splátek ve výši 30 690 Kč. Výpůjční úroková sazba revolvingu (vyjádřená ve smlouvě jako roční efektivní sazba) činila 112,1% ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobkyni 29 x 1 705 Kč, celkem 49 445 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut u splátky č. 30, a to 1 x 221,65 Kč, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 12.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení u splátky č. 30 splatné dne 12. 5. 2018. K datu 12. 7. 2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 18 183,60 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 14. 7. 2018 až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 4.4 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobkyně takto požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 15 870,01 Kč ode dne 14. 7. 2018 do zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil další tři splátky po 1 705 Kč, naposledy 24. 7. 2019 a celkem tak žalobkyni zaplatil na předmětnou smlouvu částku 54 560 Kč. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný ke dni podání žaloby dluží následující částky: a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 13 068,60 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku18 183,60 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 15 870,01 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 313,59 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 12.1 smlouvy 221 Kč, c) smluvní pokutu dle bodu 12.7 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 14. 7. 2018 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. ke dni 24. 8. 2020, tedy smluvní pokutu ve výši 11 037,45 Kč, d) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ode dne 14. 7. 2018 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 77,59 %. Žalovaný nereagoval na zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 13. 1. 2021, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, přítomný zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval s poukazem na skutečnost, že v mezidobí byla žaloba vzata částečně zpět v části požadovaného úroku podáním z 8. 12. 2020 a v tomto rozsahu navrhl řízení zastavit. Dále uvedl, že po podání žaloby u soudu již nebyla na dluh uhrazena žádná částka.

4. V souladu s  soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z listin předložených žalobkyní a provedeného dokazování. V rozsahu částečného zpětvzetí žalobního návrhu ohledně požadovaného úroku soud řízení zastavil dle , 2

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru číslo oznámením žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dodejkou k oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru SOLUS, ověřením v registru NRKI, doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předžalobní výzvou ze dne 5. 8. 2020 včetně podacího archu z 6. 8. 2020, vyjádřením znalce ze dne 25. 10. 2018, ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na které soud pro stručnost odkazuje. Dále soud provedl důkaz sdělením KB, a.s. a ČS, a.s. tom, s jakou úrokovou sazbou poskytovaly tyto bankovní y spotřebitelům úvěr bez sjednaného účelu ve výši 18 000 Kč na 24 měsíců v listopadu 2015 a zjistil, že úroková sazba činila l podle KB, a.s. ve výši 11,39 % ročně a ČS, a.s. ve výši 19,9 % ročně.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaný podepsal dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu , (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele ( zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná ( , poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39).

7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný ve smlouvě souhlasil s ověřením sdělených údajů, žalobkyně tyto údaje relevantně nevyhodnotila, i když z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, vyplývá, že se před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela z tvrzení žalovaného, svého zjištěného tzv. scoringu klienta (kód příznaku 16, což znamená, že smlouva je hodnocena jako špatná), ale úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila přiléhavě za situace, kdy žalovaný měl v registru SOLUS záznam o dluhu za telekomunikační poplatky a služby elektronických komunikací, podle výplatních lístků činil jeho průměrný měsíční příjem částku 17 760 Kč, dle bankovních výpisů činily měsíční počáteční a konečné zůstatky na účtu částky v rozmezí 70,20 Kč až 12,81 Kč, doklady v nákladům na bydlení, jako nájemní smlouva, inkaso apod. nebyly předloženy žádné. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru, že je od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy, je-li požadován po žalovaném úrok v efektivní úrokové sazbě 150,91 % ročně přepočtený do nominální sazby 77,59 % ročně. Výše požadovaného úroku je nevyvážená v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a je nerozhodné, že takovouto smlouvu o úvěru podepsal. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Lze uzavřít, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z., absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozporné s dobrými mravy je i samotné ujednání o výši úroků, které způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše efektivního úroku 150,91 % ročně přepočtená na nominální výši 77,59 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání požadovaného úroku. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. . Z rozhodovací činnosti soudu a sdělení KB, a.s. a ČS, a.s. je zřejmá výše úroků bankovních ústavů ohledně výše úroků, které požadovaly u úvěru s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, že horní hranice úrokových sazeb osciluje kolem 12 % - 19 % ročně. Ačkoliv je zřejmé, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, a proto je nutné v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy sazby poměřit, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní. Za situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 150,91% ročně, je třeba tuto sazbu považovat mezi účastníky za sjednanou. Pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná sjednaná výše úroků, nikoliv výše, kterou žalobkyně v řízení požaduje (tj. 77,59 % ročně, příp. po částečném zpětvzetí ve výši 35% ročně). Za zjevně rozporné s dobrými mravy považuje soud obě žalobkyní uváděné sazby úroků a při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy je třeba zdůraznit, že soud nevycházel jen z její výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil.

9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 18 000 Kč a 12 890 Kč, tj. dohromady 30 890 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaný finanční prostředky, celou jistinu uvedeného spotřebitelského úvěru žalobkyni již zaplatil, když ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí již zaplatil ke dni podání žaloby celkem 56 265 Kč, soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení žádné z dalších v žalobě uplatněných částek ohledně nové jistiny úvěru, smluvních pokut ani úroku za poskytnutí úvěru, neboť de facto žalovaný smlouvu o úvěru splatil, dokonce přeplatil a jakékoliv nároky žalobkyně na další plnění by již měly povahu lichvy. Soud proto žalobu zamítnul jako nedůvodnou, totiž nárok žalobkyně na zaplacení dalších finančních prostředků nad rámec již žalovaným zaplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení neuznal.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , podle kterého by povinnost k náhradě nákladů řízení stíhala neúspěšnou žalobkyni, ale žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, resp. žádné nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.