Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 346/2020-19

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 35 064 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 27 500 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7 564 Kč s úrokem ve výši 21,55% ročně z částky 27 063 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 27 063 Kč od 22. 7. 2020 do 8. 12. 2020, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 041 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 27 500 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7 564 Kč s úrokem ve výši 21,55% ročně z částky 27 063 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 27 063 Kč od 22. 7. 2020 do 8. 12. 2020, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 041 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 35 064 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy č. 927494 ze dne 27. 4. 2020 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet určený žalovaným a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provize. Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky dle roční úrokové sazby uvedené v předmětné smlouvě, tj. celkem částku 37 500 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne měsíce na účet žalobkyně. První splátka byla splatná dne 20. 5. 2020. Žalovaný byl v prodlení se splátkami, na upomínky žalobkyně nereagoval, proto žalobkyně úvěr ke dni 21. 7. 2020 zesplatnila. Zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s předmětnou smlouvou nárok na úhradu (i) neuhrazené jistiny ve výši 27 063 Kč, (ii) smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 21,55% ročně ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení, (iii) dlužných splátek ke dni zesplatnění po odečtu uhrazených splátek po zesplatnění ve výši 4 500 Kč, (iv) účelně vynaložených nákladů na 3 odeslané upomínky ve výši 300 Kč, (v ) smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč jako 3x 499 Kč za prodlení se třemi splátkami a (vi) smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 31 563 Kč od 22. 7. 2020 do 13. 9. 2020 v celkové výši 1 704 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána na základě výpisů z veřejných databází a výplatních pásek.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně je subjektem zabývajícím se poskytováním spotřebitelských úvěrů, k čemuž má příslušnou licenci (z výpisu z obchodního rejstříku a z ČNB žalobkyně). Žalovaný se žalobkyní dne 27. 4. 2020 podepsal u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč; pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní sankce v bodě IV. odst. 2. smlouvy; jako zástupce žalobkyně (poskytovatele) byl uveden jak ve smlouvě, tak ve formuláři pro standardní informace jako samostatný zprostředkovatel jméno příjmení (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standardní informace, z obchodních podmínek, ze splátkového kalendáře). Částku 30 000 Kč žalobkyně žalovanému dle smlouvy poskytla dne 30. 4. 2020 tak, že 27 500 Kč převedla na jeho účet a 2 500 Kč převedla zprostředkovateli úvěru jako provizi (z potvrzení o transakcích). I přes upomínky žalobkyně žalovaný řádně splátky nehradil (z bonity smlouvy, z upomínek, resp. ze seznamu upomínek), proto žalobkyně úvěr dne 21. 7. 2020 zesplatnila a současně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby (z dopisu o zesplatnění – předžalobní upomínky, z podacího lístku).

4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalovaný pobíral čistou mzdu v hotovosti ve výši cca 24 000 – 25 000 Kč (z výplatních lístků a potvrzení o příjmu zaměstnavatele), on ani jeho manželka neprocházeli insolvenčním rejstříkem ani centrální evidencí exekucí (z příslušných výpisů). Žalovaný dále čestně prohlásil, že nemá žádné další závazky (z prohlášení o závazcích) a že jeho měsíční výdaje činí 2 500 Kč na bydlení, nemá žádné výdaje na jiné úvěry a jiné výdaje – bez bližšího určení – činí 8 000 Kč, příjmy 26 000 Kč (z prohlášení o výdajích). Dále soud zjistil, že manželka žalovaného ke dni uzavření úvěrové smlouvy vlastnila nemovitost – ornou půdu, zatíženou zástavním právem smluvním (z informativního výpisu z katastru nemovitostí). V měsíci březnu 2020 žalovaný na svém účtu vedeném u právnická osoba hospodařil se záporným zůstatkem, a to přesto, že dne 17. 3. 2020 inkasoval částku 110 000 Kč od právnická osoba Czech jako výplatu půjčky – obdržené finanční prostředky byly posílány po větších částkách na další účty a v průběhu uvedeného měsíce, resp. jeho zbývající části kratší než jedna polovina, byly cela spotřebovány (z účtu odčerpány); výchozí částka před obdržením půjčky 110 000 Kč činila 112 Kč (z výpisu z účtu žalovaného za březen 2020). Žalobkyně hodnotila výdaje žalovaného na další úvěry částkou 5 000 Kč (z posouzení úvěruschopnosti žalovaného).

5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne 27. 4. 2020 u s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne 30. 4. 2020 čerpal částku ve výši 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla zaslána na účet zprostředkovatele, který zastupoval žalobkyni jako poskytovatele úvěru. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaného v měsíční výši okolo 24 000 - 25 000 Kč, výdaje stanovila paušálně částkou 8 000 Kč a 2 500 Kč na bydlení; dále počítala s částkou 5 000 Kč na další úvěry.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „ “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná účastníky dne 27. 4. 2020 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením ZoSÚ řádně zkoumána schopnost žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Svého práva obdržet od soudu v tomto směru náležité poučení podle , (dále jen „ “), se dobrovolně vzdala svou neúčastí u ústního jednání.

13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. K absolutní neplatnosti při nesplnění podmínek § , 87 ZoSÚ srov. rozhodnutí SDEU ve věci C -679/2018, řízení o předběžné otázce ve věci právnická osoba

14. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jakýchkoliv jeho výdajů a dále z důvodu zcela zjevně účelového vyhodnocení žalovaného jako úvěruschopného bez zohlednění jeho platebních schopností vyplývajících z jím předloženého výpisu z účtu. V podrobnostech k tomu soud uvádí následující.

15. V předmětné věci nebyly žalovaným deklarované výdaje nijak doloženy ani objektivizovány. Z předložených listin je zjevné, že výdaje žalovaného bylo nutné podrobněji zkoumat a zabývat se jimi: částka na bydlení ve výši 2 500 Kč měsíčně se jeví nepřiměřeně nízká, což platí rovněž o jiných výdajích v celkové výši 8 000 Kč. Uvedené platí tím spíše, kdy z výpisu z účtu za březen 2020, tj. bezprostředně před uzavřením smlouvy, vyplývá přinejmenším problematická finanční situace žalovaného. Z tohoto výpisu se totiž podává, že žalovaný čerpal jinou půjčku od jiného věřitele (právnická osoba) v částce 110 000 Kč dne 17. 3. 2020. Před tímto datem se na jeho bankovním účtu nenacházely takřka žádné peněžní prostředky a po tomto datu žalovaný obdržené finance po větších částkách do konce dotčeného měsíce spotřeboval. Za dané situace se tak nutně nabízí podrobnější přezkoumání výdajové stránky žalovaného – nadto za situace, kdy sám ve svém prohlášení uvedl, že žádné další závazky nemá (na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že v posouzení úvěruschopnosti byla ze strany žalobkyně uvedena položka 5 000 Kč na jiné úvěry).

16. příjmení soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a 87 ZoSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení, případně další zásadní výdaje, pokud naprosto jednoznačně a na první pohled vyplývají z výpisu z účtu žalovaného jako tomu je v projednávané věci. Pokud bez posouzení uvedeného bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalovanému zbývá dostatečné množství volných prostředků na splácení úvěru, je toto posouzení účelové. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalovaného ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

17. Lze uzavřít, že výpis z účtu žalovaného je svým obsahem zřetelným varovným signálem ohledně úvěruschopnosti žalovaného a při zachování odborného podnikatelského úsudku měla žalobkyně předmětný výpis (vysoký úvěr u jiné společnosti, odesílání vysokých částek na jiné účty) podrobit řádnému zkoumání a přinejmenším si od žalovaného vyžádat vysvětlení či další podklady. Spotřeba částky 110 000 Kč v několika málo splátkách v horizontu dnů může reálně svědčit o tom, že žalovaný nemá racionální náhled nad svou finanční situací. Je také zjevné, že jeho výdaje zjevně neodpovídají tomu, co je uvedeno v čestném prohlášení a v posouzení klienta provedeném žalobkyní. Poskytnout takové osobě bez bližšího zkoumání další úvěr soud považuje za nepřípustné a za riziko neplatnosti smlouvy jde jednoznačně tíží žalobkyni. Tohoto rizika si musela být při uzavření smlouvy vědoma.

18. Dále soud pro úplnost uvádí, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak mnohdy věřitelé uvádí, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Bezúspěšné jsou zpravidla i námitky věřitelů, že nemohou očekávat podvodné jednání zákazníků a prověřovat pravdivost jejich prohlášení, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty.

19. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 87 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 500 Kč na jeho účet a že žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil, zůstala mu proto povinnost tuto částku žalobkyni vydat jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (u jednotlivých upomínek nebylo nijak doloženo, že by se dostaly do dispoziční sféry žalovaného). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvních pokut a příslušenství sestávajícího z úroků (obě položky mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Pro úplnost soud uvádí, že částku 2 500 Kč nepovažoval za plnění poskytnuté žalovanému (jeho zprostředkovateli, jak uváděla žalobkyně), neboť se z předložených listin jednoznačně podává, že dotčená osoba jednala za poskytovatele úvěru, tedy za žalobkyni (podepisovala za žalobkyni úvěrovou smlouvu na hlavičkovém papíře a formuláři žalobkyně, prováděla za žalobkyni posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Nejedná se tedy o částku, ohledně níž ve sféře žalovaného vzniklo jakékoliv bezdůvodné obohacení.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že právo na jejich úhradu bylo přiznáno procesně úspěšnější žalobkyni v částce 2 041 Kč. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada 3 581 Kč, přičemž tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši 1 403 Kč, a dále z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby podle (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) ve spojení s  vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 500 Kč, tj. celkem 1 500 Kč. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši 100 Kč dle advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 378 Kč. Soud v daném případě aplikoval ustanovení advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužný úvěr ve skutkově typově shodných věcech. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, data a dlužné částky. Jelikož žalobkyně byla úspěšná co do částky 27 500 Kč (78,4% žalovaného nároku), náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 57% (po odečtení úspěchu žalovaného) z částky 3 581 Kč, tj. 2 041 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).