Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 91/2019-114

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení, advokátem

se sídlem adresa, obec

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 161,07 % ročně, a to v 18ti měsíčních splátkách po částka se splatností vždy k 11. dni v měsíci, přičemž první splátka měla být uhrazena dne datum. Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, žalovaný však své povinnosti nesplnil, když žalobkyni na předmětný úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila, a to ke dni datum. Žalovaná částka ve výši částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši částka, sjednané smluvní úroky kapitalizované ke dni zesplatnění ve výši částka, smluvní pokutu za prodlení žalovaného s pravidelnými měsíčními splátkami ve výši částka, sjednané poplatky za odeslané upomínky k úhradě ve výši částka, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění do okamžiku sepisu žaloby (datum) kapitalizovaná částkou částka. Příslušenství sestává ze zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný měl ke dni podání žaloby bydliště na adrese adresa žalovaného, posléze od datum do datum na adrese adresa. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. , o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

4. Při ústním jednání dne datum byl žalobce poučen podle , aby prokázal úvěryschopnost žalovaného. Žalobce žádné jiné důkazy, než které byly ve věci provedeny, neoznačil.

5. Na základě provedeného dokazovaná dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka. Ve smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal žalobkyni peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 161,07 % ročně, a to v 18ti měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 11. dni v měsíci. Smluvní strany si ujednaly RPSN ve výši 354,07 %. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením měsíční splátky smluvní pokutu ve výši částka, a pokud nebudou dlužné částky uhrazeny ani v dodatečné lhůtě a dojde ke zesplatnění úvěru, zavázal se žalovaný uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení (čl. VI. odst. 3 písm. a) podmínek). Ve smlouvě bylo dále ujednáno oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému částku částka jako poplatek za odeslání každé upomínky k úhradě v případě prodlení žalovaného (č. VI. odst. 2 písm. a) podmínek) /viz smlouva o úvěru na č. l. 15 spisu, smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka na č. l. 16-18 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 19-20 spisu/. Při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně ověřila příjmy žalovaného, a to na základě výpisu z účtu žalovaného za měsíc říjen 2017 a jeho výplatní pásky za měsíc říjen 2017. Žalovaný v tomto měsíci dosáhl čisté mzdy ve výši částka od zaměstnavatele, právnická osoba Z výpisu z účtu je pak patrné, že žalovaný toho času splácel další úvěry (viz platba částka dne datum s poznámkou„ mes. splátka uv číslo“, platba částka dne datum s poznámkou„ spl. úv. číslo“ a platba s totožnou poznámkou ve výši částka dne datum) a taktéž další úvěry čerpal (viz připsaná částka částka dne datum s popiskem„ čerpání úvěru“). Počáteční zůstatek na účtu činil částka, končený zůstatek činil – částka. Dne datum tak byl žalovanému z účtu stržen poplatek ve výši částka za překročení povoleného debetního zůstatku. Z výpisu z účtu je dále patrné, že mzda žalovanému nebyla vyplacena na účet jednorázově, když v měsíci říjnu 2017 mu na účet byly od zaměstnavatele připsány celkem tři platby, a to dne datum platba ve výši částka, dne datum platba ve výši částka a platba ve výši částka, tj. celkem částka /viz výpis z účtu na č. l. 87-90 spisu, výplatní páska na č. l. 92 spisu/. Žalobkyně žalovanému úvěr vyplatila bezhotovostně na účet, žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, protože úvěr řádně a včas nesplácel, ač k tomu byl opakovaně vyzýván /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 25 spisu, upomínky k úhradě na č. l. 12-14 spisu/. Žalobkyně tak využila svého práva a ke dni datum celý závazek zesplatnila /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 9-10 spisu/. Žalovaný byl naposledy k zaplacení dluhu vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzva včetně podacího archu na č. l. 24 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne datum částku ve výši částka. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, a to na základě jedné výplatní pásky. příjmení výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly (k povinnosti zkoumat vedle příjmů též výdaje spotřebitele lze též odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. -95). Přestože žalovaný v měsíci říjnu 2017, ve kterém jediném byl jeho příjem ověřen na základě předložené výplatní pásky, dosáhl relativně vysokého měsíčního příjmu ve výši částka, nezbavuje tato skutečnost bez dalšího žalobkyni povinnosti řádně zkoumat ověřit celkové příjmy a výdaje spotřebitele žádajícího o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Ostatně z předloženého výpisu z účtu žalovaného za měsíc říjen 2017 je patrné, že přes relativně vyšší měsíční příjem může být jeho ekonomická situace velmi špatná. Z výpisu je patrné, že žalovaný splácel přinejmenším další dva úvěry a taktéž musel od následujícího měsíce splácet další úvěr právnická osoba, jelikož se na svém účtu dostal do záporné hodnoty – částka. Dále je patrné, že žalovaný v tomto měsíci čerpal další úvěr ve výši částka. Z výpisu z účtu je také zřetelné, že zaměstnavatel žalovaného, minimálně v měsíci říjnu 2017 nevyplatil žalovanému mzdu jednorázově, ale ve třech různých platbách, kdy takto mu uhradil více, než kolik činila jeho čistá mzda podle výplatní pásky. Z toho je možno usuzovat, že zaměstnavatel žalovaného mohl mít v této době problémy s platební neschopností a vyplácel žalovanému dlužnou mzdu po částech. Ovšem také tento způsob úhrady mzdy mohl mít důvod jiný. Nicméně shora popsané skutečnosti naznačují, že ekonomická situace žalovaného mohla být významně horší, než jak se může na první pohled jevit podle jeho čistého měsíčního příjmu. Bylo tak jednoznačně povinností žalobkyně, coby profesionála poskytujícího spotřebitelské úvěry, řádně a s náležitou péčí posoudit celkovou úvěruschopnost žalovaného. K tomu však nedošlo, když žalobkyně se spokojila pouze se zjištěním jeho příjmů na základě výplatní pásky a s předložením výpisu z účtu žalovaného za jeden kalendářní měsíc. Zcela pak žalobkyně rezignovala na zjištění a ověření výdajů žalovaného a vysvětlení skutečností indikujících špatnou ekonomickou situaci žalovaného, které jsou patrné právě z uvedeného výpisu z bankovního účtu.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

17. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

18. Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum, ve věci C číslo, k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.

19. V poměrech projednávané věci soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi účastníky dne datum neplatná, přičemž jde o neplatnost absolutní.

20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení prokázala, že na účet žalovaného zaslala částku ve výši částka, a žalovaný je tak povinen tuto částku, o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, vrátit. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě a upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho, a proto se celá pohledávka z bezdůvodného obohacení stala nejpozději dnem datum splatnou. Soud proto žalobkyni přiznal částku částka coby pohledávku z bezdůvodného plnění spolu se zákonným úrokem z prodlení dle o. z. ve výši dle ustanovení z dlužné částky částka od datum.

21. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením , (dále jen „ “).

22. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbývající části nároku žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení za použití ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.